Duben 2011

Strify :)

25. dubna 2011 v 19:57 Videjka

Strify v Praze!

25. dubna 2011 v 16:54 Cinema Bizarre
Je možnost mít Strifyho v Praze, pro více info klikněte na odkaz, tak se přidávejte!

http://www.facebook.com/PragueEargasm?sk=wall

koláž CB :)

25. dubna 2011 v 10:52 Fotky


Včerejšek ( 2 )

19. dubna 2011 v 14:37 FF :)

Příliš hlasitá hudba, pár panáků Fernetu navíc a bezohledná těla lidí tančících v extázi na jeden z aktuálních diskotékových hitů musí zákonitě zapřičínit nevolnost. Když už se stav zdá nesnesitelný, Kiro se zastaví a pokusí se do plic nasát trochu vzduchu. Těžký úkol. Není tu hnutí. Lidi do sebe narážejí jako pomatení. Není nad poklidně strávený páteční večer po boku své drahé polovičky, ušklíbne se pro sebe. Měl Rickyho návrh odmítnout už včera, když o tomhle klubu padla první zmínka. Mohli zůstat v pohodlí domova, pustit si film, otevřít si víno… Vidina krásného večera se mu rozplyne před očima. Kiro si hlasitě povzdychne. Místo toho se snaží za každou cenu bavit - jenže společnost mu dělá kromě Rickyho také nesnesitelná bolest hlavy, únava z nevyspání a dav přiopilých lidí zabíjející páteční nudu v tomhle zkurveným klubu! Líp už to dopadnout ani nemohlo, pomyslí si hořce.

"Co je?" šťouchne do něho Ricky.
"Není mi dobře," zašklebí se Kiro a prosebně ukáže směrem k baru.
"Vždyť jsme teď přišli!" zavrtí Ricky odmítavě hlavou.
"Jdu si na chvíli sednout, bolí mě hlava," pokračuje Kiro.
"Co říkáš? Neslyším tě!" rozhodí jeho přítel ruce. Kiro zatne zuby a beze slova se k němu otočí zády. Pokud bude chtít, může ho následovat. Proklestit si cestičku k jediné volné barové židličce se zdá být nad lidské síly. Ale povede se. S úlevou dosedne a ohlédne se. Rickyho nikde nevidí. Asi nemohl za žádnou cenu opustit střed parketu. Čím dál tím lepší.

"Co si dáte?" zařve na něho vzápětí zmalovaná barmanka.
"Nic,.. nic nechci, děkuju," odmítne.
"V tom případě uvolněte místo druhým," Kiro se na ni nechápavě podívá. Tohle je snad noční můra! Beze slova se zvedne a zamíří k východu. Je mu upřímně jedno, jestli ho bude Ricky hledat. Stejně je to všechno jenom jeho vina!

S prvním závanem chladného vzduchu se mu nepatrně uleví. Jako by smysly postupně otupovaly. Volným krokem zamíří k domovu. Třeba to Rickyho za chvíli omrzí, zadoufá. S každým dalším metrem o poznání vystřízliví. Zastaví se. Měl by se vrátit. Najít Rickyho a odvést ho domů.

Ne, neměl se vracet, hlavou mu prolétne příliš bolestivá vzpomínka. Pokusí se otočit na bok a vypnout. Nevzpomínat, teď už je stejně všechno jedno. Stalo se.


Včerejšek ( 1 ) -> Linut

7. dubna 2011 v 23:39 FF :)

1. část

Jarní vánek vnikl do pokoje a ovanul zafáčovanou tvář zborcenou potem. Dveře tiše vrzly a klapot značkových bot s každým dalším krokem odezníval do prázdna dlouhé nemocniční chodby. Pomalu přicházel k sobě. V ústech měl odporně vyschlo. Namáhavě polkl. Naučeným pohybem si pomocí jazyku navlhčil rozpraskané rty a zároveň zatoužil po sklenici vychlazené limonády. Opět naprázdno polkl. Nemohl se na nic rozpomenout. Pokusil se rozlepit oči, nešlo to. Začínal panikařit. Co to má, sakra, všechno znamenat? Cítil se rozbitý na kusy. Podvědomě tušil, že se tu ocitl po událostech včerejšího večera, jenže.. Jenže včera byl příliš opilý na to, aby si dneska mohl z fleku vybavit příčinu jeho přítomnosti v jednom z nemocničních pokojů.

Ztěžka vydechl a kousl se do rtu, aby potlačil bolestné syknutí. Jen jeho tvář se pod několika obvazy zkřivila do útrpné grimasy. Pochopil, že pohnout se nebyl zrovna nejlepší nápad.

Pokusil se zvednout levou ruku. Vážila nejmíň metrák. Když si dlaní přejel po obličeji, nahmatal spletenec obvazů. Trochu nešikovně se jej pokusil sundat, leč marně. V ruce mu zacukalo a ze žíly vyskočila hadička. V ten samý okamžik se přístroj u jeho postele varovně rozpípal.

"Probral se," zaslechl naléhavý ženský hlas.
"Konečně," broukl jí zcela lhostejným tónem na odpověď druhý.

Než se Kiro stačil na cokoliv zeptat, ucítil na svém obličeji jemný dotek ženských rukou a posléze ucítil svěží parfém. Šetrně mu poodhalila obvazy z čela a očí. S vypětím všech sil rozlepil víčka. Místnost se po chvíli z počáteční slitiny začínala proměňovat v konkrétní věci.
Pohled mu téměř okamžitě padl na noční stolek. Byl tu.

xxx

Linut

Když se sen stane pravdou ( 4 )

6. dubna 2011 v 11:42 FF :)
Brai se pomalu zvedal a šel do kuchyně uvařit něco málo k jídlu. Jane se šla upravit do koupelny a pomaličku vyrazila ven.. Bylo v celku chladné počasí, ale to nevěděla, takže vyšla ven jen v tričku a leginách. Šla pomalu, vnímala každý kousek přírody co se míhala kolem jí až došla na jakýsi dřevěný mostek, pod kterým protékal nějáký potok. Pohodlně se usadila na jeho okraj a zaujatě sledovala lehké vlnky míhající se po hladině toho průhledného zázraku ..

" Voda je nevyspitatelnější než někteří lidé "

Zaslechla ji již známý hlas a cuknutím se otočila. Naproti ni stál Yu a než se nadála přehazoval přez ni jeho mikinu.

" Na, vezmi si ji, bývá tu chladněji než jsi zvyklá, je to vždy před bouří, nachladla by jsi .. " Procedí mezi zuby a lehoučce se usměje.

" Neposadíš se na chvilku? podívá se na něj a ukáže na místo vedle sebe " .

Chvilku jen tak seděli, povídali si, smáli se .. Když se začalo pomaličku stmívat, zvedali se k odchodu. Jane mu chtěla vracet mikinu ale Yu namítal.

" Nenene, koukej si jí nechat, vidim, že ji využiješ víc než já " zaculil se a odešel každý po svém.

U kluků doma

" Sakra Kiro! nemůžeš si ty svoje hadry dávat kruci jinám, než doprostřed pokoje?! nebylo by to zrovna od věci!! Jau!! boty?!! to už si děláš srandu ne?! sakra ty malej skrčku!!! "

Ozývalo se ze Strifyho pokoje, nebo teda.. z jeho povzdálí.. musel jsem se pousmát.

" Hej? nevíte někdo, kde je mouka? ráda bych se konečně naobědval! když tu nikdo nemá čas uklohnit alespoň blbý palačinky a ještě když to slíbil, žejo? " Křikne z Kuchyně Romeo na Strifyho pobíhajícího v jedné ponožce, růžovym tričku a žlutejch trenírkách protože zjevně nemůže najít to, co hledal ..

" Nojoooo pořád a nemohl bys mi laskavě říct, jak Ti v tomhle stavu mam asi uvařit? oblíkneš mne u toho? jo?! ne!! tak vidíš! "

Začal pomalu ale jistě Strify hysterčit když zjišťoval, že svoje věci jaksi nemůže najít..

" Kirouši! Ty máš mojí tužku na oči??? ukaž, že je moje? ! " doslýchám z předsíně Shina kterej nemohl prozměnu zase něco najít.. jen u něj to nebylo oblečení..

... " Teda pánové, jste jak manželé po dvaceti letech, všichni :D " musel utrousit Yu popichavě, vzal si ručník a odešel se natáhnout do vany.

Yu ->Lezérně se položim do vany, nerozsvicím, jen si dám k okolí svíčky, které tvoří romantickou atmosféru, otevřu si pivo, ruce si položím podél vany a prostě relaxuju ... Nebudu popírat, že posledních pár dní bylo fakt namáhavejch, jak na moje tělo, tak na mojí psychiku ... Stalo se toho tolik, že fakt nevim, kde mi hlava stojí a je to na mne asi i poznat..

" Yu prosimtě nemam tu někde... osušku? .. "

Zarazil se Strify ve dveřích.

Eeee jo, počkej. Zvedl se pomalu Yu a natáhl se na vrchní poličku pro elegantně složený ručník.

" Na, tady máš " usmál se a podal Strifymu sněhově bílou osušku velikosti, že by se do ní on sám vešel dvakrát.

" J.. jo .. děkuju ... "

Zamektal cosi strify a vypadl z koupelny jako blesk...

( Tak co vážení ... myslíte že je Strify do Yua zakoukanej? nebo je to jen jeho představa? uvidíme uvidíme :)) )




Když se sen stane pravdou ( 3 )

5. dubna 2011 v 11:43 FF :)
"já..Já...No,,,Promin za ten ubrousek já..nedošlo mi to..."omlouvá se a snaží se zakrýt rozpaky."To nevadí,to se stává.Ale měl bych se jít převléct..Nechceš mě doprovodit?Aby mne po cestě někdo neukradnul?"Usměje se Strify laškovně a Brian se nezmůže na víc než lehké pokývnutí hlavou."No tak jdeme,nebo se ke mě ty kalhoty definitivně přilepí a bude to."Zasměje se Strify,vyskočí,podá svému společníkovy ruce a pomůže mu stoupnout si.

" My... my jenom jdem.. to .. převléct se.. a .. no .. to ... koktá Brai po cestě. " .. když dorazili k jejich domu, Brai nevycházel z údivu. " To je všechno Vaše? " zíral na to místo s otevřenou pusou skoro na zemi. " Jo, jen pojď.. a pomoz mi něco vybrat tady z té skříně.. " ukázal na ohromnou černorudou krabici stojící v rohu pokoje. Všechno měl srovnané do komínků, zarovnané .. Bylo vidět, že na svém žití vážně dbá. " No tak třeba tady " otočil se Brai s černejma kalhotama a polokošilí . S věcmi v ruce zůstal jak opařený, když viděl Strifyho napůl nahého brajíc si od něho věci. Braiovo srdce by v tu chvíli bylo slyšet asi až v africe, kdyby se včas neotočil že odejde.. Najednou mu na rameni přistane Strifyho ruka. Braiův dech se zrychlí na rychlostní tempo, které by mu v tu chvíli záviděl i motor od závodního auta..

"Neutíkej..Já tě přece nekousnu.Můžu se na něco zeptat?"Usměje se Strify a nezpouští oči z jeho plachého úsměvu. "No..jistě..Ptej se" vysouká ze sebe Brai a cítí jak se mu chvějí rty.."Ty...Já..Líbíš se mi víš a tak mě" snaží se vyjádřit Strify ale umlčí ho Brianovi měkké,teplé rty.Sám neví kde se to v něm vzalo ale jako by ho cosi donutilo to udělat. "Já..Promin...Asi bych měl jít" otočí se k odchodu..."A Strify?"řekne mu polohlasně u dvěří.."Ty kalhoty namoč at ti to neudělá flek"...A byl pryč..

Strify poslušně namočí kalhoty a jak tak máchá ve vaně ten kus hadru, tak přemýšlí .. sakra, sakra.. tohle neni možné .. vždyť. já ... kluci .. to ne ... " Promiň, neruším? " Strify málem spadne do vany když nadzvihne hlavu a proti němu stojí Yu jen s ručníkem kolem pasu . " N... ne ... v pohodě.. potřebuješ něco? " .. No, jen jsem se chtěl zeptat kdy to tady doděláš, že bych si šel do vany, uculí se Yu jako andílek. " Jo, chviličku a bude to tu jen tvoje " usmál se Strify a dál si máchal kalhoty.. horší bylo, že celej zbytek máchání prádla myslel na to co se to s nim děje a hlavně... pořád před sebou měl Yuovo tělo..

"Jenýýýýýýýýýýý"křičí Brai jen dorazí do pokoje..."Co ty řveš ty šílenče?Hoří snad?"zptá se Jane trochu nepříjemě ale kdy spatří Briana plačícího na postely okamžitě jí dojde o co jde."Pocem ty trubko...copak se stalo?"Zeptá se ho když se k němu posadí a jeho hlavu si mateřsky opře o hrudník."Já..On..Jen já ho políbil..Já sem takovej blbec" Pláče čím dál víc jako by chtěl vyplakat duši."Koho?Strifyho?Děláš si legraci?Tys líbal nejvíc sexi zpěváka široko daleko a brečíš jak kdyby to byla tragédie.Ty seš vážně číslo zlato" usmívá se Jane a hladí Braie ve vlasech...Kolikrát ji napadlo coby kdyby..Kdyby?Kdyby nebyl gay stejně by se mu nelíbila...Nejspíš i Yu si z ní jen střílí..A v tu chvilku se i Jane začnou po tvářích kutálet slzičky..

" Zlato, proč pláčeš ty? " zarazí se Brai a začne stírat slzy on ji.. " To nic, to bys nepochopil.. " usměje se a dělá že se nic neděje.. Brai ji vezme bradu do dlaní, zhluboka s e ji podívá do očí a v tu se Jane rozpláče ještě víc, mnohonásobněji.. Obadva se v sobě nyní nevyznají .. Ani jeden neví, co se děje a proč se děje... jsou zmateni.. Jen se v tichosti objímají, hledí do zdi a ani jeden nic neříká ..

Animace CB

5. dubna 2011 v 11:40 Videjka

Když se sen stane pravdou ( 2 )

4. dubna 2011 v 14:11 FF :)
"Kdo to?Nebyl to?Jakto?" Souká ze sebe Brian dost nesouvisle.
"jo,byl to on..To je boží se?Zlato já sem z toho uplně mimo"
skočí Jane Brianovy kolem krku jen v ručníku.No co,znají se dlouho a on je neškodný.Jenže Briana v tu chvilku bodne u srdce.
"Noo to je výborný.Já já tu mám hlady chcípnout." Zavrčí nevrle Brian.
"Ty snad žárlíš?Nechovej se jak malej…Třeba ho sbalíš ty"usměje se Jane a políbí Briana lehce na tvář aby si ho usmířila."Který si mám vzít šaty?Ty hnědý nebo ty tmavě modrý?"ptá se jako obvykle Briana jako svého modního poradce.
"Nooo…Tobě sluší vše,máš úžasnou postavu takže…Ty hnědý,sou kratší a nebude ti v nich tak teplo"
poradí jí a v duchu ho napadne že se aspon pokochá její dívčí postavou..

Jane vyletí jako střela ke své skříni a přehazuje všechno ze strany na stranu.. když já neviiiiiim... zasyčí na Braie který je v obýbáku...
" Hele, pojď mi pomoct si konečně vybrat, koneckonců do té kantiny půjdem my dva, tak ať se za mne nestydíš "
prohodí se smíchem a šťouchne ho do boků. ..
" Na, tak tyhle.. Vytáhne černé šaty s pásy na bocích.. " Ale né... tak já si něco vyberu, počkej v kuchyni. Brai odejde když v tu někdo zazvoní..

" Jé, ahoj.. dlouho jsi tu nebyl.. pozdraví nenadšeně Yua. "
" Nojo, napadlo mi, že bych Jane vzal na večeři a rovnou jí ukázal město víš. Jane? "
Zavolal na ni. Když Jane přišla zůstal Yu jako zamražený. Vypadala uplně jinak než předtim v osušce s vlasama secvakanejma uplně všelijak a nenamalovaná, jak ji viděl.. Měla Na sobě roztrhané legíny, k tomu lehký korzet s dokonalým výstřihem který zároveň s legínama nádherně tvaroval její křivky. Oči měla překrásně orámované a tmavé stíny dolazené se stříbrnýma a vlasy měla rozpuštěné jen z části. " Zval mne někdo na večeři? usmála se ve dveřích " .

"No joo ale co já?" zaptal se Brian se zoufalstvím v hlase…"No a nechceš s náma?" vyjekne Strify který se vylopnul kdoví odkud. "No..Ehm..No tak jo…" vysouká se sebe.Přece jen v něm něco z gaye bude,on je dokonalý napadne ho. "Tak výborně..Ale koukám že potřebuješ ještě asi trochu času.Tak já se stavým za půl hodinky.stačí?"zeptá se ho Strif s dokonale andělským úsměvem."No tak se tu mějte pánové a Briane,zlato,víš co říkala paní učitelka.Chovejte se tak,aby ste dělali čest našemu ústavu" Směje se Jane na celé kolo,popadne kabelku a už peláší s Yuem po schodech dolů."A já se tu pro Tebe za chvilku stavím..Vezmu ještě zbytek kluků když budou chtít ale nic neslibuju,sou to lenoši.Tak zatím." Zakření se Strify a zmizí kdesi v temné chodbě.

Braien se zoufalým pohledem následuje kroky Jane a okamžitě přiletí ke skříni kde přehazuje všechno, co má ... " Co já si na sebe sakra vezmu? vždyť absolutně ve všem budu vedle něj vypadat jako šupák! červená košile, černá košile... sakra, sakra!!! začal trošku šílet.. Černé kalhoty jako obyčejné kapsáče a bílá košile to jistí.. vlasy si přeházel do všech stran, přejel lakem a ze zadních, delších, si udělal něco co připomínalo culík. Tak, teď už jen trošku světlého pudru na dodělání " neřádností " a může se konečně jít.. Dorazilo se na večeři tedy v hojném počtu, neb dorazili opravdu všichni.. Většina z nich jedla dietně, takže jídlo bylo sice dražší, ale každopádně stálo za to.. Jane a Brian se začali tak něják bavit o tom, co cestou nestačili a to že o stěhování.. Oba usoudili, že zpět už se jim rozhodně nechce..

"Takže Briane" zamrká na něj Kiro řasama tak dlouhýma,že vypadal jako mrkací panenka." Vy se sem chytáte nastěhovat trvale?" "No vlastně o tom přemýšlíme.Ještě není nic rozhodnuto.Ale chtěli by sme."uvádí vše na pravou míru Brian…"Ják není rozhodnuto?My už vás nepustíme,žejo kluci?" směje se Romeo a v neopatrnosti převrhne skleničku vedle sedícímu Strifymu rovnou do klína."Jééé,sorry Strify,já fakt nerad."Omlouvá se mu a Briana sedícího z druhé strany nenapadne nic lepšího než vzít ubrousek a začít mu klín vysoušet.Chvilku trvá než mu dojde kam mu sahá ale když mu to dojde podívá se Strifymu do očí,zrudne,položí ubrousek na stůl a s tichým "Prominte" odejde ven na terasu se uklidnit.Sedne si,vytáhne balíček cigaret a zapálí si.Je to asi jediné co ho dokáže spolehlivě uklidnit.
"můžu taky jednu?" ozvese za ním.Ohlédne se a z ním stojí Strify.

" Ty kouříš? .. co zpěv, nevadí to tomu něják? ale j ... jo.. můžeš.. nabídni si .. " díky, poděkuju Strify a posadí se k němu na zídku. " Takže se hodláte stěhovat.. " pronese Tiše a nenápadně si připálí cigaretu jako pravý gantleman. Vdechne kouř, nechá si jej projít plícema, zasněně přivře oči, usměje se a lehoučce vydechne. Brai ho bezeslovně s úžasem pozoruje, vypadá u toho naprosto dokonale. " Copak se na mne tak koukáš ? " Pozdvihne Strify zvykově a šibalsky jedno obočí, jak je jeho zvykem a tím Braie dostane do kolen naprosto spolehlivě.



Když se sen stane pravdou ( 1 )

4. dubna 2011 v 13:22 FF :)
Jane je holka která šíleně zbožnuje Cb...chodí na střední...má červenočerný vlasy a chodí oblíkaná v tmavejch hadrech...výrazně se líčí a ráda čte...Má kamaráda Briana a ten jí miluje ale nikdy jí to neřekne, protože si před lety vybudoval pověst gaye potom,co mu jeho přítelkyně strašně ublížila.Je to hezkej kluk s tmavýma očima a rád si barvý vlasy,píchá píra a tak...Holky po něm dost koukaj ale on nemá zájem. No a jednou se rozhodnou že pojedou na léto do Německa..Jen tak z nudy..

Jane nahází pár věcí do batohu, pár do větší tašky a Brian už zvoní nedočkavě na dveře..

" počkéj! " ještě lak na vlasy, hřeben... super, jsem hotová můžem letět, rozlehne se po baráku Jane a řítí se ze schodů hlava nehlava..

" Hele, co bys řekla na to se už nevracet? prostě tu zůstat? odstěhovat se a začít novej život..? "
Ani jeden si nevedli zrovna dobře, ale prácí by se zde uživili.. On jako právník, ona jeho zastupitelka.. Oba nad tím přemýšleli celou cestu než dorazili před hotel, kde měli být ubytováni... Jane se zvedla že půjde do sprchy, otevřela dveře které byli bez popisku.. pomalu se po náročném dni svlékala když si za ni někdo odkašlal..

" ehm, ehm .. sorry, thi´s a boys room. " ..
" P..p..pardon já nechtěla.. " koktala Jane než zvedla oči... zalapala po dechu... stál před ni Yu... Ten Yu Phoenix po kterém toužila ho byť i jenom chvilku vidět před ni stál jen v osušce..

"I´m sorry Yu,I was wrong" Pípne Jane ale místo toho aby sebrala věci a odešla,stojí jako přikovaná a nemůže spustit oči z Něj…Z jeho dokonalého těla,uhrančivých očí…Přijde si jako ve snu. "Never mind.I´m Yu…And what is your name?"Zeptá se Yu a v hlase se mu objeví náznak pobavení nad hloupostí téhle situace. "Já sem Jane..Teda,My name is Jane" Vysouká ze sebe s obtíží…"You speak Czech?" zeptá se jí překvapeně a značně nadšeně. "Yea..Teda jako že jo..Ano..Ty..?"Nechápe Jane.

Tak to jsem si oddechl, zasměje se Yu a podá ji ruku. " V tom případě spolu můžeme mluvit klidně česky.. občas se to tu stává, že lidi netrefí správně, ukaž, vezmu Ti věci a hodim ti je zatim na pokoj, Ty se v klidu dosprchuj, jo a menší rada.. ( Popotáhl ji osušku víc k hrudníku ) .. Když by jsi s timhle udělala pár kroků, šlápneš si na ni a budeš stát předevšema tak, jak by jsi rozhodně nechtěla.. " Nasadí jeden z těch svých okouzlujících pohledů, letmý úsměv a zeptá se na číslo pokoje..

"308..Děkuju…A bacha,ať my nevyděsíš spolubydlícího..To víš,chudý studenti se i po pelíšek museji podělit" Směje se Jane a snaží se zakrýt rozpaky. "Spolubydlící?Takže přítel?" Zeptá se Yu narovinu jak je jeho "dobrým" zvykem.."Nee to ne,jen nejlepší kamarád.Myslím že víc než já se mu budeš líbit ty" Ted už se smějí na celé kolo."Tak já jdu,ať se můžeš umýt."řekne Yu a vycouvá se smíchem ze dveří.

.. hmm.. 300, 302, 310.. to už jsem daleko .. ha! 308 .. napadne ho zaklepat ale pak si to rozmyslí, klíče přece má a věcí neni málo... Odemne si tedy, nohou otevře a zavalen věcma míří přímo ke skříni.. " Jane, no to je dost, kde jsi byla?! mam hlad, musíme na oběd... " ozývá se z kuchyni. Yu se pousměje a usoudí, že si udělá legraci. " No, já bejt váma, tak jdu dole do kantiny, na baru zaplatíte o pár korun navíc a navíc tam nevařej dobře " zachechtá se když zpozoruje Braiův výraz umrznutého sněhuláka.. Jane se mezitím vrátí a musí se lámat v pase, když Ty dva vidí jak na sebe nezávisle zíraj. " No nic, tak já snad zas půjdu, zasměje se Yu když vychází ze dveří. Jane, pojď sem ke mne, špitne.. Kdyby kdykoliv cokoliv, nebo ses chtěla jen stavit, bydlim hned naproti hotelu, zatim se měj. " Odejde se svým úsměvem prince drsoně s tim, že mu úsměv mizí když si vzpomene, že musí ještě na nákup.