Prosinec 2010

Veselé Vánoce

24. prosince 2010 v 15:38 Contact Us
Takže všem přejem šťastné a veselé, hodně pevných nervů a hlavně pohody  ^^


Yu je na blond !

20. prosince 2010 v 12:39 * YU *
df


Oznámení

19. prosince 2010 v 14:18 Naše postřehy a vtípky
Jen mimo řeč když by někdo chtěl, jsme aj na lidech .. Stačí si zadat normálně

Uživatel : C.B.Liebe a ono to najde samo ^^


strify new song!

13. prosince 2010 v 19:57 * STRIFY *
Ano, ten druhý hlas je vážně Strify :-))


Anděl - Minako

2. prosince 2010 v 17:29 FF :)
aaah takže vážení, vzhledem k upozornění předem, blog cinema bizarre se zastavil, takže pokračující ff dávám sem s odkazem na předešlé. Inu, hezkou zábavu :)

http://cinema-bizarre.blog.cz/rubrika/andel
http://cinema-bizarre.blog.cz/rubrika/andel-ii
8.kapitola

První co Yu udělal když si přečetl vzkaz, bylo to, že zpanikařil. Hlavou mu vířily myšlenky jedna přes druhou. Nedokázal vymyslet nic co by dávalo smysl. Měl by zavolat na policii? Ne, vysmáli by se mu. Měl by začít Sinei hledat? Ale kde? Měl příšerný strach, že se jí něco stane. Už začínal být zoufalý. Ale jedna věc mu byla jasná...musí ji najít. Rychle se rozhlédl a hledal nějaký záchytný bod. Ale nic tu nebylo. Staré, nepoužívané továrny s rozbitými okny a zamřížovanými vchody. Ale přecejen něco upoutalo jeho pozornost. Malý obdélník bílého papíru přilepený na zdi na druhé straně parkoviště. Yu se bez váhání rozběhl. A bylo to opravdu to co myslel. Další vzkaz.

Tik tak tik tak...ubýhá ti čas...pospěš si...

Pod textem byla výrazná rudá šmouha. Když po ní přejel prstem zůstala mu na ruce. Krev. Vyděsilo ho to ještě víc. Znovu se rozhlédl a hledal další papír či cokoli co by mu pomohlo Sinei najít. Ale nikde nic nebylo. Proběhl celou ulici a zběsile hledal. Další vzkaz našel nalepený na konci ulice hned za rohem.

Přihořívá...přihořívá...

A pod textem tentokrát pár rozpitých kapek krve. Yu se bezradně rozhlédl. Stál na jakési křižovatce. Kam se má ale vydat? Doleva? Doprava? Rovně? Chvíli rozmýšlel a nakonec zvolil odbočku vlevo. Celou uličku proběhl ale nikde nic. Zklamaně se vrátil a zkusil to rovně. A....zase nic. Byl na pokraji nervového zhrcoucení když našel poslední vzkaz. Ležel uprostřed uličky a byl tak hustě pokapaný krví že Yu sotva rozeznal napasané:

Hoří

Rozhlédl se a zjistil že stojí u jednoho ze zadních vchodů do jakési továrny. Dveře byly pootevřené. Opatrně je otevřel a nahlédl dovnitř. Ocitl se v obrovské hale veliké zhruba jako fotbalové hřiště. Na jejím konci byl zavešený obrovský závěs zakrývající zbytek haly. A zpod něj prosvítalo světlo. Oheň. "Konečně si dorazil..." ozval se tichý zlověstný hlas zpoza závěsu. Yu se nedůvěřivě blížil k závěsu. Byl neustále ve střehu. Najednou se ozvalo tiché zaúpění a děsivé zasmátí. Yu strnul a vyčkával. Nejradši by se za ten závěs vrhnul ale bál se co uvidí. Najednou se závěs zavlnil a vytvořila se škvíra ve které stála jakási postava zahalená v černém. Kdo to jen je? Neznámý najednou zatáhl za nějaký provaz a větší část se odhrnula. Yuovi se objevil pohled na středně velký plechový sud v němž hořel oheň. O dva metry dál seděla na židli zhroucená další postava. Podle dlouhých černých vlasů zplihle visících kolem tváří Yu poznal že je to Sinei. Z ruky která bezvládně visela přes okraj židle pomalu odkapávala krev. Vytékala z několika řezných ran utvořených na zápěstí. Přes Yua jako by se převalila obrovská vlna vzteku. Nehleděl na strach z neznámého a rozběhl se k ní. Ale pár metrů od Sinei do něčeho narazil. Náraz byl tak prudký, že zavrávoral pár kroků dozadu. Přistoupil zpátky a vztáhl ruku před sebe. Dlaň narazila na jakousi neviditelnou stěnu. Neznámý únosce se chraplavě zasmál. Pomalými kroky přišel k Yuovi a po neviditelné zdi přejel prstem. "Trvalo ti to. Už jsem chtěl použít tohle." řekl a vytáhl zpoza opasku dlouhou vykládanou dýku. "Co chceš? Proč nám to děláš? Kdo ksakru vůbec jsi?!" zakřičel vztekle Yu. "Trochu moc otázek na někoho tak podřadného jako jsi ty, ne Dirku? Ale myslím, že by jsi mohl vědět kdo jsem...," zapředl úlisným hlasem, "alespoň budeš vědět, před kým stojíš a budeš se víc bát." zasmál se nepříjemným hlasem. Rukama sevřel okraje kapuce halící jeho tvář. Pomalým dramatickým pohybem ji shodil dolů. Když Yu zahlédl, nyní už známého, nehl ani brvou. Tak trochu tušil, kdo má všechno na svědomí. "Tobi." zašeptal zlostně když hleděl do hnědých očí. "NE!" rozezlený křik proťal ticho a rozlehl se halou. Sinei sebou trhla ale očividně se neprobrala. "Ale ty jsi Tobi!" vyhrkl Yu. "Ne to jen další z masek. Jsem..." jméno nestohl doříct protože Sinei zasténala a zvedla hlavu. "Co...se...to...?" "Sinei!" zašeptal vyděšeně Yu a dlaně přiskl k neviditelné bariéře. Tobi znechuceným výrazem přejel z Yua na Sinei a podle se usmál. "Bojíš se o ni?" uchechtl se a přešel k dívce. Sevřel její černé vlasy a prudce škubl dozadu. Sinei zavrátila hlavu a Yu poprvé spatřil její tvář. Těsně pod okem se jí tvořila podlitina táhnoucí s až k čelu. Ret a obočí měla natrhlé. "Konečně jsi vzhůru má milá. Konečně. Konečně se ti můžu pomstít za to co jsi mi udělala!" poslední slova Tobi křičel. "T-Tobi? Ale j-já ti n-nic neudělala." zachraptěla Sinei a v očích se jí zaleskly slzy. Tobi se znovu zasmál. "Ani nevíš jak mi ta tvoje ztráta paměti krásně nahrála do karet. A ani ten pitomec nahoře netuší co se děje!" Sinei stále nechápala ale Yuovi to začalo docházet. "Ne, ne, ne! To není pravda. Ty nejsi Zaki!!" zakřičel napůl vyděšeně a šokovaně. Tobi se na něj otočil a na rtech měl ironický úsměv. "Ale jsem..."
"Jak...? Sám jsem tě viděl jak jsi..."
"Co? Zemřel? Jak asi můžu zemřit když jsem de facto vůbec nenarodil?"
Yu se zatvářl zmateně. Nechápal to. Přece viděl jak Sinei Zakiho zabila! Jak to může být on? Je to nějaký až příliš absurdní sen. "Když mě ta potvora andělská zasáhla tou svým extra kouzlem stálo mě veškerý moje síly aspoň přežít!"
"Ale jak...?"
"Jak jak jak! Stejně by to ten tvůj ubohej lidskej mozeček nepochopil! Řekněme že jsem neměl moc daleko k tomu abych se rozplynul jako mlha...brrr."
"Škoda že se to tak nestalo." zamumlal si pro sebe Yu a měl štěstí že Zaki ho neslyšel. Byl příliš zaujatý Sinei. Ta vůbec nechápala o čem Tobi mluví. Jaký Zaki? Jaké kouzlo? Opravdu předtím Yu mluvil pravdu? O andělech a démonech? "Myslím že by jsi měla zemřít krutou a bolestivou smrtí. Ale stejně by to nestačilo k tomu abys odčinila to co jsi provedla." syčel jí do obličeje rozzuřený Tobi/Zaki. Dívce se úzkostí sevřelo srdce a něco v hlavě jí řeklo: "Tak a teď zemřeš." Periferním viděním zahlédla ostří dýky kterou Tobi/Zaki svíral. Z jakoby velké dálky slyšela křičet Yua. Ale byl tak daleko...Dýka se čím dál víc přibližovala. Sinei vyděšeně zavřela oči a...omdlela.

Yu vše pozoroval a myslel, že asi vyletí z kůže. Začal prudce bušit na neviditelnou stěnu a smyslů zavený křičel vše co ho napadlo. "Nech ji! Okamžitě od ní vypadni. Vem si mě! Mě klidně zabij ale ji nech být!" pořád dokola to opakoval. Když viděl jak Sinei klesla hlava myslel, že je mrtvá. Vše jakoby zpomalilo a bylo ta jako ve spomaleném filmu. Zablesklo se a hala byla najednou plná lidí. Překlavený Zaki byl najednou obklopený spoustou lidí v černých oblecích. Ani nestihl zareagovat a odváděli ho kamsi pryč. Pak se objevili další lidé ale v bílích pláštích a s rouškami. Odvázali Sinei ze židle a položili ji na nosítka. Yu ani nezaregistroval že neviditelná stěna zmizela. Jako v mrákotách sledoval Sinei. Zničeho nic se před ním objevil jeden z těch lidí v bílém. Odvedl ho stranou. Donutil ho posadit se a vypít jakousi příšerně sladkou tekutinu. Nijak neprostestoval jen neustále očima lpěl na Sinei. Ošetřovali ji. Takže stále musela žít. Zaplavila ho neuvěřitelná úleva. Když ti neznámí v bílém skončili, opatrně zvedli nosítka a odcházeli. Yu si to najednou uvědomil a chtěl za nimi rychle běžet ale tělo ho neposlouchalo. Zvedl se ale vzápětí se mu podlomily nohy. Někdo ho chytl a těsně předtím než omdlel jeho myšlenky se upínaly k Sinei. Zase někam mizela a on netušil jestli ji kdy zase uvidí. A zase jí nestihl říct, že ji miluje...




Tak a dostali jsme se ke zdárnému konci. Konečně! Mockrát děkuji za to, že jste tu moji povídku četli. A na závěr tohoto posledního dílu bych vás chtěla o něco poprosit. Ani nechci aby jste psali komentáře (ty samozřejmě potěší ;)). Stačí když budete tak hodní a kliknete na Ohodnoťe tento článek . Moc vás prosím je to jen čistě pro mě abych orientačně věděla kolik lidí si tu moji slátaninu přečetlo. Moc a moc díky. Za vše :)
Minako

P.S. Ještě k povídce. Hodlám napsat ještě epilog. Přece jen v dnešní době by měl každý svůj malý happyend, ne?

Yu- tělo

2. prosince 2010 v 0:32 * YU *
Toooo jeho tělo... oms.. <3kjh

Upozornění

1. prosince 2010 v 22:01 Contact Us
Pokud máte někdo Ff tak to posílejte normálně do e-mailu. Vzhledem k tomu že blog cinema-bizarre.blog.cz se zřejmě pozastavil a lidé co tam mají rozepsané příběhy nemají dokončení zveřejněné, požádala jsem je aby jej zaslali sem . Zveřejním ff a zároveň dodám odkaz na předešlé články, abych jej nemusela kopírovat celé. Díky za pochopení, s pozdravem

-

Tessa