Osudové vkročení ( 1 )

3. listopadu 2010 v 21:11 |  FF :)
Takže.. po delší době nějáká ta nová Ff.. na víc dílů, tak pište jesti pokračovat nebo ne x)

Stála venku před dveřmi, které lemovaly mříže a za nimi byla hra světel .
c
Temná ulička ozářená modrým světlem a hasitá hudba. Místo, kterému se vždy vyhybala ale tentokrát neodolala. Nadechla se a vykročila po schodech dovnitř. Rozhlédla se po místnosti páchnoucí po dýmu a alkoholu. Po pravé straně šipky, po levé kulečník a pokračující cesta. Před ní wc bez hlavních dveří, takže kabinky byly vidět už z venčí. Po levici schody co vedou kamsi dolů.

" Ooou promiň, já Tě neviděl! "
Ozvalo se za mnou když do mne někdo vrazil.
" To je v pohodě "

Odvětila jsem neznámému když jsem zvedla hlavu. Byl to v celku pohledný mladík, s úsměvem na rtech, pár piercingů, natupírované vlasy, trošku podivín, ale Ty jeho oči se nedali zapomenout.

" Já jsem .. říkej mi třeba Yu "
podal mi ruku a já se neubránila pousmání se.

" Já .. mne říkej..třeba Sarah.. "

" Jsi tu poprvé, vid? tak pojď, já Tě provedu "

Mrknul na mne a aniž bych něco řekla, už mi táhnul po schodech dolů.
Dole nebylo vidět skoro na krok, přez dým co se vznášel ve vzduchu a slyšet vlastního slova, protože reproduktory byly po celé místnosti. Uprostřed místnosti byla tyč, ohromný parket a ve vzduchu připevněné další tyče a na nich provazy. Přímo naproti byla ohromná, plazmová televize, na které se promítaly různé klipy skupin, nesoucí občas táhlé tóny hudby, občas hudbu která doslova drala uši.

" Dáš si něco "
Vyrušil mne z mého prohlížení si éteru Yu
" Džus s vodkou, prosím "
Odpovědí mi byl opět úsměv.

Cítila jsem se tam trošku nesvá, když mi zmizel z dohledu mezi hloučkem lidí u baru. Než jsem se rozkoukala dál už mne opět táhl za ruku. Prozměnu jsme šli zase nahoru.

" Promiň, ale tam neni nic slyšet, tady to bude lepší.. Tak co tě sem táhne? " 
Zeptá se vyzvídavě a povytáhne jedno obočí které mu zdobí stříbrný šperk, držíce sklenici s něčím průhledným, tuším, že čistá vodka.

" No, já nevím, vždycky jsem se tu tomu vyhybala, ale tentokrát jsem si řekla že co se nezkusí, to se nesoudí.  Tak jsem prostě tu, no "

Usmála jsem se a za pár okamžiků jsem držela v ruce stejnou sklenici jako Yu.
Přičichla jsem k průzračné tekutině a usoudila, že jsem měla pravdu.

" Jak víš, že piju vodku? "
Optala jsem se opatrně a čekala co z něj vyleze.

" Prostě můj osobní odhad  "
Mrknul na mne a přejel mi zkoumavým pohledem od výstřihu až k zemi.

Můj dnešní outfit se skládal ze síťových silonek, minisukně pod zadek, černého topu s přezkama, nějákých návleků na rukou a rozpuštěnýma vlasama do půli zad a botách na platformě.

" Hmm.. chlapec se vyzná "

Měla jsem poslední dobou kurva těžké období. Problémy v práci, doma s bratrem, se svym zdravím, do toho kdesi cosi v mém okolí a už se toho hromadilo tolik že jsem hledala útěchu v cigaretách a alkoholu doma. Jeden z důvodů, proč jsem se odvážia jít sem. chtěla jsem poznat někoho nového, kamaráda, spřízněnou duši. Prostě někoho, za kym bych chodila když mi bude ouvej. Bohužel jsem se trochu bála toho, co se stane, když mi přeběhne přez cestu nějákej idiot, protože přeci jen nejsem až takovej andílek a když mi někdo rozpálí, umim dát i pořádnou ránu.

" No to bych řekl. Pojď, posadíme se ať pořád nestojíme "
Nabídl mi a já to pouze uvítala. Přeci jen už tam uběhl nějákej ten čas a my už toho v sobě měli dost.

" Nechceš se jít projít? jenom kousek, neboj, já jen že bychom to mohli trošku rozchodit a pak se vrátit, hm? "

Laškovně se usmál a já na jeho návrh přistoupila. Nevím proč ale ten kluk mi strašně přitahoval, by jinej než ty ostatní typani co Tě zatáhnou do postele hned za rohem, prostě.. On byl on..Byl sám sebou.

" Ale ještě to musim jen říct klukům, tak pojď jen na chvilku.. "
Než stihl doříci větu kolem krku mu balamcoval blonďáček menšího vzrůstu, vlasy tak do půlky zad, štíhlej jak párátko a pořád se smál. Když jsem na něj tak koukala bylo vidět že má fakt dost..

" Yuuuuu, drahoušku táááák rád Tě vidííííím... "
Houpal se mu na krku a pletla se mu slova.

" Heeeeeeeeeeeeej vy dvě hrdličky! a jako co sem já, vosk? člověk vás nemůže nechat chvíli o samotě co "

Přiřítil se další blonďák co už vypadal trošku víc jako chlap, ale zároveň jako pěkná barbie od " Matella ". Chvilku tak o něčem rozjařeně diskutovali, házeli přitom rucema ze strany na stranu a pak se oba blonďáci začali líbat.

( Uhh. lala... to asi nebudou bratři, jak jsem si myslela když jsem je prvně viděla.. pomyslim si v duchu )

" Tak pojď, jdeme nebo se z nich taky zbláznim "

Chytil mne Yu kolem ramen a vyrazili jsme jen kousek od místa.
" Hej Yu, buď něžnej, jo? "
Písk za nim ten menší a Yu se začal jen smát.

Posadili jsme se na zítku kousek od místa, byl to nějákej parčík. Prostě stromy, fontánka a klid, žádný lidi, ono taky.. kdo by sem lezl v jednu ráno, že ..

" Takže Ty jsi se sem přistěhovala, nebo už tu žiješ déle? .. "
Padali další stovky otázek z jeho rtů tak jsem se raději rozpovídala sama..

" No, žiju tu už déle, ale většinou jsem chodi do barů a tak s mojí partou, kterou jsem znala už od malička. Rodiče vlastně nemam, žili jsme od mala jen s bráchou a ségrou, takže taky nic moc.  Parta mi byla vším ale před měsícem se zabili v autě, takže jsem zůstala sama. Pak jsem začala pít a tak. Hádat se s okolím.. a tak jsem skončila tady. "

Pokusila jsem se o marný úsměv ale i tak mi stekla slza po tváři. Yu to zaznamenal.

" Pssst, notak. Zase bude dobře.. teď máš mne a kluky. Obejmul mne a já se začala klepat. "
Ani nevim čím, zima mi nebyla, možná zadržovaným pláčem, jeho blízkostí.. čert ví ..

Potom mi začal vyprávět o něm, o klukách a jak to všechno je. Najednou mi přišlo že mi s nima začíná nová etapa života.. Nechápala jsem to. Z myšlenek my vytrhl jeden z blonďáků co se vynořil za náma v chroští.

" Hej, pssst.. ať o mne neví "

Začal se chichotat a schova se mezi nás. Respektive lehnul si nám přez nohy a ležel dokud druhej bonďák nepřiběhl.

" Kirooooooo ty skrčku mrňavej! vrať mi tu řasenku sakra! víš, jak byla drahá?! "

čertil se ten druhej a my dva jen popadali dech ze smíchu.

" Počkej až Tě chytim! " křičel výhružně.

Kiro se zved s tím, že uteče ale cestou zakopl a spadl přímo do fontánky před náma.

 " Ble.. pch .. epch ..knííí... pomoooc "

Ozývalo se z fontánky. Tázavě jsem se podívala na Yua a ten jen mávl rukou. Za chvilku se zvedl jak raketová střelka a běžel k fontáně.

" Sarah pomoz mi s nim, já zapoměl že neumí plavat "

Vytáhli jsme Kira kterej vypadal jak kdyby právě vylezl ze sprchy.

" Děkujůůůů " zakvílel a padl mi kolem pasu takže jsem byla durch i já.

" Kiro, seznam se.. to je Sarah, odedneška je to něco jako naše ségra, prostě část rodiny "

seznámil jsem Kira se situací a dřív než Sarah stihla něco říci, Strify ji líbl na čelo s tím, že je rád.

Tak pomalu půjdem zpět, dáme si kafe nebo něco na zahřátí, ne?  navrhla Sarah a všichni jen souhlasili..

Došli jsme k baru a brajíc si kávu jsme se posadili do klidnější části místa. Žádný hulení, žádnej chlast, žádnej řev.. Tichá hudba, kulečník a střízliví lidi..

Propovídali jsme sice jen 3 hodiny u jednoho šálku kávy a čokolády, ale přišlo nám to jako věčnost.

" Kluci, já si dojdu jenom odskočit, ok? hned jsem tu "
Odsunula jsem se od stolu a šla směrem wc. To jsem ovšem netušila, na koho narazím.. Na člověka, kvůli kterému se těmto místům zásadně vyhybám..

Už už jsem se upravovala u zrcadla že půjdu zpět když mi zkřížil cestu.

" Ale ale..copak Ty tu děláš? myslel jsem že sem nechodíš.. "

" Jako bych Tě tu nečekala... sykla jsem jedovatě a chystala se mu vyhnout..  vypadni, já s tvym dovolením nebo i bez něj .. já odcházím.. mam na práci jiné věci než tebe.. "

" Tak na to zapomeň kotě. Tak jednoduše se z toho nevykroutíš.."

" Když myslíš.. " Odvětila jsem jednoduše a dala jsem mu loktem přímo do nosu.
Spustil se mu proud krve a já tak měla možnost proklouznout.

" Ty krávo jedna pitomá!! tohle ti jen tak neprojde, rozumíš?! "

Křikl ještě za mnou a já mu jen s úsměvem zamávala. Nevšima jsem si že předemnou s otevřenou pusou skoro až na zemi stojí Kiro.

" Teda.. ségra ty máš páru.. "

Začal se smát a pozval mi na panáka zelený.

" To víš.. to máš tak když se o sebe holka musí starat sama od malička, to se pak naučíš věcí že by ses divil "

Vyprávěla jsem mu na jeho dotaz kde jsem se naučila nebát se a dávat takovou páru když ze mne páčil co je ten " kluk " zač.. Prakticky jsem mu řekla vše..  I to, že Peter je muj bejvalej přítel kterej začal fetovat a pít a pak už nám díky němu šlo o život a že se dodnes nesmířil s tim že nejsem jeho.. Pak se přifařil od někud i Yu, kterej si zbytek historie mne a Petera vyslechl taky a občas jsem měla pocit že to v něm nemálo doutná. Vědět, že nás celou dobu Peter slyší, asi bych si dala na hubu zámek..

" Takže vlastně.. takovej hajzl, co potřebuje srovnat fasádu aby pochopil že vstup zakázán.. "
Pronesl Yu a šibalsky se usmál.
" No, tak něco .. "
Už jsem sahala po půllitru 12tky že se napiju když mne Yu chytl kolem pasu a začal líbat.

Z počátečního šoku jsem byla trošku zmražená, ale později jsem se začala přidávat. Pootevřela jsem rty a nechala ho ať si hraje. Upřímě řečeno ten jeho pierc dělal divy.

Po chvilce jsme se od sebe odtrhly a já z něj stále nemohla spustit oči..

" Já čekal kdy se k tomu konečně dokopete.. " ozvalo se od Kira a my propukly v záchvat smíchu.
" Takže jste spolu, super! " přiťuknul si s náma na stvrzení.

" Hele, já zas půjdu nahoru za Strifanem, ať tam chudák neni sám "
prohlásil Yu s tim ať za chvilku příjdem i my. Dopili jsme každý svoje a pomalu se vydali nahoru. Kiro pod návalem alkoholu trošku balamcoval, tak jsem ho přidržovala aby náhodou neodpadl.

" Kočko já si jen zajdu na wc, upravit si vlásky a tak, počkej tu "

Ok, souhlasila jsem se smíchem a představou, jak si s motajícím se stavem tupíruje vlasy. Smích mi ovšem brzo přešel.

" Tak tohle si ještě odneseš! "
Ozvalo se mi za zády a samozřejmě, že tam byl Peter.
Než jsem cokoliv stihla, přišpendlil mi ruce ke zdi takovou silou, že jsem myslela že mi ty ruce snad odkrví.
" Pust mne kurva! řekla jsem dost ! "
snažila jsem se něják zvýšit hlas a dovolat se alespoň Kira, ale marně.
Chytl mne za obě ruce, za vlasy a doslova semnou hodil do rohy na zem tak, že jsem se stihla ještě praštit do hlavy tak šikovně, že mi začal krvácet spánek.

" Já řekl, že semnou si hrát nebudeš! "
Prásk! padla první facka..
" To znamená, že nebudeš, rozumíš ty kurvičko?! poslouchat mne budeš, jasně?! "
Zaklonil mi hlavu zatažením za vlasy a dal mi pěstí.

Jen tiše jsem zaúpěla s vidinou, že proti němu tady už nezmůžu něják nic. Byla jsem slabá, ráno jsem měla ještě teplotu a ted ta rána do hlavy mi ochromila ještě víc .  Sílu měl, povalil mi na zem bez sebevětších problémů. už se nakláněl nademne, odhrnujíc mi lem kalhotek pod mou krátkou sukní když se rozletěli dveře. V životě jsem Yua neviděla raději, než teď, i když jsem ho znala jen pár hodin, byl mi snad blíž než kdo jinej.

" Vypadni od ni! kurva slyšíš?! "

Rozlehl se jeho hlas kterej už jsem slyšela díky úrazu dvakrát. Začalo se mi dělat zle, hodně zle a občas černé mžitky. Jediné, co jsem cejtila bylo to, že mi pustil ruce.  Pak už jsem viděa jen Yua útočícího na Petera a černo.. prostě tmu...
_____________________________________________________________________________

" Sarah? .. notak, zlato.. "

Slyšela jsem z povzdálí hlas kterej na mne měl účinky jako balzám.. byl to Yu, jeho hlas bych poznala snad vždy..

" Dobré ráno "

Viděla jsem jako první jeho úsměv, pak jeho oči a pak jsem se teprve rozhlédla.. Ležela jsem na ohromné posteli v pokoji vymalovaném bíle, ale všude samé plakáty.

" A.. ahoj.. " odvětila jsem trošku zmateně..

V tu chvíli se tam přiřítil i zbytek kluků, kteří se k nám do postele přidali. Kiro se Strifym se zvykově poštuchovali ale ve dveřích stál ještě jeden.. Toho jsem neznala..


" Ahoj, já jsem Romeo. Jednak se Ti představuji, druhak Ti dávám snídani a za třetí Ti oznamuji, že odedneška budeš bydlet zde.. žádné námitky se nepříjmají, všichni jsme se na tom shodli a teď Tě samotnou bydlet nenecháme..A teď mi omluv, jdu udělat kávu "

Chvilku jsem na něj koukala asi jako na blázna, tolik informací najednou se vstřebávají jen těžce..

" A.. ale .. já ,.. musím si doject alespoň pro věci .. a říct to .. sestře.. a .. "

" Psssst... " překazí mi můj koktavý výplod Yu tím, že mi přiloží prsty na rty..

" Zajedem tak odpoledne, oba. Pomohu Ti sbalit, ok? a teď se najez, potřebuješ to.. "

Pouze jsem pokývala hlavou hledící na Strifyho ládujícího se čokoládou, Kira kradoucího mi rohlík a uvědomujíc si že na odmluvy už je stejně pozdě.. prostě mám dneškem novou rodinu. Usměju se sama pro sebe a Yua políbím.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama