Zmatenost ( 1 )

17. října 2010 v 14:18 |  FF :)
... Podle smíchu sem poznal Shina. Byl vykalenej. Naštěstí sem ho přesvědčil, aby mě pustil. Poslechl. Jen co sem se doplazil na pokoj, měl sem vztek na celej svět. Snad to bude zítra lepší. Dal sem si sprchu a šel spát….

Středa: S potěšeným úsměvem zvednu pravou ruku a nadšeně zamávám přes tlusté sklo, dolů na plácek před hotelem. Houf fanynek okamžitě exploduje xD. Pobaveně se zasměju když se desítky páru rukou křečovitě napne směrem vzhůru a desítky páru očí propukne v zoufalý pláč.

"Já je miluju..." Hlesnu tiše, stále s radostným úsměvem... Těší mě je takhle vidět, těší mě je vidět v prosebných vzlycích a touhách... Touhách po mě, jen po mém dotyku, po mém pohledu, vjenovaným speciálně jim.

"Sou skvělý..." Unikde mi opět a obdivně pohlédnu na čtyři kamarády vedle sebe. Strify je přilepený nosem na sklo a slintá... Kiro nevnímá, Shin propukne ve svůj obvyklý záchvat smíchu a Lumi.... Lumi s mírným úsměvem hledí dolů. Očima sjede každou dívku pod námi,ani na jednu nezapomene... Ani na jednu nezmění svůj výraz. Už včera se mi zdál divný, zamlklý...

"Je ti něco?" Zeptám se nejistě. Otočím se zády ke sklu, o které se následovně opřu. Jednu nohu natáhnu a druhou skrčím tak, že mám přilepenou podrážku boty na průhledné stěně. Luminor mi na malý okamžik pohlédne do očí a pak ihned uhne. Jeho úsměv zmizí, nahradí ho smutná, možná trochu naštvaná grimasa. Proč to dělá?

"Budu dole..." Hlesne neústupně, otočí se a bez jediného vysvětlení odejde... Zmateně se otočím na dav fanynek s prosebným pohledem... Se zoufalým... Jejich ruce povolý a tvářese zkroutí do jednoho slova...

"Yuuu"... Jen jedna... Jedna nekřičí mé jméno. Je až na kraji, ruce má svěšené a oddaným pohledem propaluje mé oči. Ty její jsou veliké... Hodně veliké..Uchvátí mě její povaha, její chování... Kdyby na mě nehleděla tímhle pohledem, myslel bych si, že o mě nestojí... Naopak... Stojí o mě ze všech těch holek nejvíc. přistihnu se, že na ní stále civím... Jako malej debílek... Tedy, proč malej že? ... Odhodlaně se otočím a klusem doběhnu ke dveřím, seběhnu schody a vejdu do vztupní haly. Před hlavním vchodem je ochranka a na sklo se lepí houfy mladých dívek, některé jsou opravdu pěkné, některé ještě hezčí, některé, zvláště ty, so si vyhrnují tryka, nebo stahují sukně, mě dokážou pořádně postavit  (na nohy). Já chci ale jen tu jednu... Tu nejmenší..

. " Vážně byla nejmenší, postavou určitě, takže z dálky vypadala jako dítě.

"Bože, sem pedouš?" Napadne mě se zděšeným pohledem, když se přibližuju ke dveřím... Nyní se přidalo i hysterické bušení dlaněmi o překážku mezi nimi a mnou. "Né, jasně že né, kdo řekl že s ní chci spát?" Uklidním se... "To nikdo říkat nemusí............. Gah tak dost, jen promluvit, jen jí pozdravit, jen se s ní vyfotit......  Napadne mě a já se nečekaně otočím čelem vzad, aniž bych nepřestával ve své chůzi. "Yu!!! Ne!" "Jo!" Opět se otočím zpět a přistoupím se k ochrance.

"Pedofilní schyzofrenik" Zašeptám jednomu muži do ucha... "Kurva" Kopnu do zdi a pak se opět uklidním..

"Chtěl jsem říct... Chci s jednou z nich mluvit." Muž nijak nereáguje... Čeká na můj popis. "Je úplně v zadu, hodně mladá, jistě je nejmladší... A, narozdíl od těch ostatních jí nejebe" Poplácám ho porameni s přátelským mrknutím a pak už jen netrpělivě čekám.

"Ou bože" Vyklouzne mi, když zahlédnu šílejícím davem drobnou postavu, trochu vyděšené dívky...ale již od prvního pohledu jsem zjistil, že malá je puze postava, ne její věk. Mohlo ji být kolem 19 , 20ti nejvíc. Skloním hlavu a nervozně pohodím chodidlem, které si pak "jako" začnu strašně zaujatě prohlížet... Něco jako "Sakra, zase sem to někde vyšláp"...

"Je to ona?" Přeruší mě hluboký hlas, patříc plešatému muži v černém saku se slunečními brýlemi na očích. Pohled mi sklouzne na dokonalou postavu a její křivky. Zas tak malá nebyla, měla tak o 10 cm méně, což není tolik..

"J-jo" Přikývnu...

"Já...Jsem Vanesa"zaculí se ta drobná kráska rozpačitě..

"Já sem Yu...Ale to ty vlastně víš"zrudnu a nervozně přešlápnu.Proč mě tak znervoznila?Je přece stejná jako každá z těch venku..Ne není je..Jedinečná..z jejich očí čiší touha a žal zároven.Bolest a radost.Strach...

."Potřeboval jsi mi něco?"vytrhne mě svým jemným hlasem z přemýšlení.Všimnu si že všechny z davu fanynek mlčí a źabíjí Vanesu pohledem.

"Co někdy někam zajít?Třeba na večeři?"Vyklopím ze sebe bezmyšlenkovitě.

"To asi ne Yu,nejsem z těch se kterou by tě měl někdo vidět.Koukni na ty holky kolem.Kařdá z nich by pro tenhle návrh umřela.."odpoví mi smutným hlasem."Ale proč ne?Nemůžu se ti alespon nějak ozvat?Dáš mi své telefoní číslo?"Zeptám se a v hlase je slyšet smutek."Na"strčila mi do ruky lísteček s číslem,otočíla se a byla pryč.

Super, ulevilo se mi trošku. Měl jsem z ni srdce až v krku a vůbec jsem nevěděl proč. Raději jsem číslo uschoval do kapsy u kalhot a šel jsem zpět ke klukům, aby si nedělali starosti. Po necelé hodině už jsem zapadl zpět do pokoje, fancky jsou sice fajn, ale zas všeho s mírou, že . Padl jsem na postel a prostě ležel. Bez zájmu o své okolí.

" Hej Yu, chceš kafe? " zaklepal někdo na dveře. Ten Někdo byl Strify zářící jak právě vycházející sluníčko.

" Jo, jasně, za chvíli jsem tam " kejvnu na něj souhlasně a donutim se vykopat se z postele a jít se převléct. Seběhnu těch pár schodů a zabrzdím u stolu kde už se kluci perou o místa na jediné pohodlnné pohovce. " Tak co podniknem zejtra? zeptá se zvědavě Kiro a přecpává se vším co má po ruce "

"nákupyyy"zapiští Strify a nadšením a oči mu září jako malému ďáblíkovi protože urval nejlepší místo k sezení."Já bych potřeboval nový boty

"Zauvažuje Kiro."A k nim pásek a k pásku kalhoty,ke kalhotům triko...Já myslím ýe ty nákupy sou skvělej nápad"chytne se hned a bez váhání.

"Takže zítra nákupy.Ale ted se půjdu projít."oznámm klukům,kopnu do sebe kafe a vyběhnu zpět do pokoje.Takže mikina s kapucí,sluneční brýle,návleky na ruce...Fansky sou všude a já chci mít chvilku klidu.No..I kdybych se převlékl za eskymáka tak mi stejně poznaj..Ale co, prostě potřebuju jít ven, tak půjdu. Namířil jsem si to původně do baru na něco k pití a taky jsem to tam udělal. Zamířil jsem do jednoho baru kterej byl vážně zapadlej, takže tam moc " fancek " určitě nebude.
Teda, spíš bych se divil kdyby vůbec nějáká byla, uchechtl jsem se sám pro sebe a otevřel dveře. Zůstal jsem v nich stát s hubou skoro až na zemi. Jedna holka tam nebyla, to musim uznat. Ale kluci byli všude, k mému šoku, všichni stejného ražení jako já. Rock a tvrdší muzika. Sedl jsem k jednomu ze stolů, poručil si flašku finlandie a prostě pil..Pil a pil..Pořád jsem ji měl před očima, nešlo na ni zapomenout. Když už jsem měl pocit, že mam dost, zvedl jsem se. Došel jsem akorát za dveře a venku se svezl na zem. Jo, byl jsem na mol. V hlavě mne dunělo jako v Shinových bubnech a viděl jsem jak v mlze. Jasně, jak jinak. Já tam usnul.. Když jsem se probudil, byla tam.. Jo, byla tam, ona. Ta kvůli které se to stalo. Nechápal jsem to ..

"Sinei." zopakoval dívčino jméno. "J-Jak ses sem dostala? My jsme spolu...?" zachraptěl a rychle nahlédl pod deku. Když zjistil že má kalhoty oblečené znovu vzhlédl a zvědavě Sinei pozoroval. Prohlížel si ji už když spala.Obličej jí lemovaly husté černé vlasy dosahující jí k lopatkám. "Ne, my jsme spolu nic neměli. A dostala jsem se sem tak, že jsem tě našla před jedním barem úplně opilého. Pomohla jsem ti a zavedla tě domů. Chtěla jsem odejít ale usnula jsem." ozvala se. Yu svraštil čelo. Ukrutně ho bolela hlava. A připadal si jako by spal na hřebíkách. Přesto ze sebe dostal další otázku. "A jak si věděla kde bydlím?" Sinei rychle zapracoval mozek.

"Vždyť už jsem tu byla, i ve tvém pokojil.

"A proč jsi mi pomohla? Normální člověk by mě obešel a nevšímal si mě." Další otázka. "No tak řekněme, že nejsem normální. Nebo nerada pozoruji utrpení druhých. Byť si ho způsobily sami." šeptala. Sklopila oči a zvedla se. "Měla bych jít. "Tak ahoj." usmála se otočila se a odešla.

Když se probudil byla venku tma.Rozsvítil lampičku a její pronikavé světlo ho na chvilku oslepilo.Na stolku ležel vzkaz.

"Dávej na sebe pozor.Příště už by tě mohl najít někdo jiný. Sinei" V pokoji jako by se nic nezměnilo.Jen ve vzduchu vysel kromě pachu z cigaret a alkoholu její jemný parfém.zvedl se a vydal se do kuchyně protože měl neuvěřitelně vyschlo v krku.Když vešel do kuchyně našel tam u stolu spícího Luminora.řasenku i stíny jakoby měl rozmazané od pláče.Nebo se mu to zdálo?Napil se vody a pak se rozhodl odnést Luma do postele.Zvedl ho a pověsil si jeho ruce kolem krku."Co děláš?"ozval se rozmrzele a rozespale.

"Táhnu tě do postele ty naše šípková Růženko"

řeknu co nejjemněji abych ho nevyrušil.

"tak joo já ti pomůžu"řekne ještě pořát spíš spící ale přece jen začne sám dělat vrávorave krůčky směrem k jeho pokoji.

"Tak a jsme tu"řekne mu kyž překonají obtížnou cestu 

"děkuju zlato" řekne Lum a unaveně padne na postel.Párkrát vydýchne jako by právě doběhl maraton a pak znovu tvrdě usne.

To by mne zajímalo, co se to s nim děje. Né že by jindy nebyl nijak mrzutej nebo zamlklej, ale tohle je extrém i u něho. No nic, vezmu si vodu, udělám si kafe a hodlám jít zpět k sobě když i u kuchynské linky srazí Kiro. Yuuuuu .. já chci taký.. koukám na něj jak opice z marzu..No kafé ne? probud se už je den! křikne na mne s úsměvem od ucha k uchu. " Tys byl přez noc u Strifa? " mrkne na mne a zaculí se ještě víc. " Jo, tak to chápu tvou náladu a jsem za ni rád, ale ty ber ohledy na mou hlavu, ano? díky. Zalil jsem mu kafe, vzal si sušenky na zakousnutí a šel si lehnout. Za 5 minut mi zase někdo klepal na dveře.. " Psychiatrické léčebna, vstupte! " rozmrzele jsem zahulákal za dveře. V nich byl Kiro. Trošku mi to překvapilo. " Léčebna? super, tak to tě potřebuju " zaklapl dveře a úsměv mu něják zmizel. . " Tak..se posaďte pane pacient.. co to bude? " Povytáhl jsem tázavě obočí protože vypadal vážně zdrceně.

Takže to zkusíme pomalu a postupně, jo? na.. tady máš. Podal jsem mu šálek svého čaje, měl jsem meduňku, ta celkově uklidnuje organismus. Vefinále z něj vypadlo že strifana miluje ale není si jestej jestli i on jeho, protože se chová trošku odtažitě. Navrhl jsem mu že zajdeme ven, projít se a na vzduch. Popadl jsem ho za ruku a prostě jsme šli. Došli jsme na náměstí s tím, že si dáme pizzu nebo něco malého k snědku. Vycházeli jsme kolem kašny a já ji zase viděl. Srdce jsem měl až někde v krku, možná ještě vejš. " Yu? co je? tváříš se jako když vidíš ducha " pochichtnul se Kiro ale mne do smíchu moc nebylo.
j
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cbth1314 cbth1314 | Web | 22. ledna 2011 v 13:45 | Reagovat

Jéé.. tak to je hezký.. Jsem do toho uplně zažraná.. xD =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama