Přehrada (1 )

12. září 2010 v 13:45 |  FF :)

Kratší Ff na více dílů, snad.. Dle času..

Sarah zamkla dveře od svého uklizeného bytu, klíče vložila do obálky a tu do vlastní schránky. Vydala se na tramvajovou zastávku, která byla asi tři sta metrů daleko. Dívala se do země, bylo jí lhostejné, koho míjí a zda si ji lidé prohlíží. Celá v černém se svěšenou hlavou chodila už spoustu dní. Ačkoliv bylo pod mrakem, vzala si sluneční brýle. To aby jí nikdo neviděl slzy v očích. Šla pomalu, velice pomalu.
Asi za hodinu vystoupila na zastávce u přehrady. Vydala se na místo, kde ji nikdo nebude rušit. Šla asi hodinu po stezce, dokud si nebyla jistá, že zůstala sama. Sedla si na břehu do trávy, sundala brýle a dívala se na klidnou hladinu. Vzlykala a slzy jí tekly proudem po tvářích.
Rozhodla se, že už nebude otálet a vyšla osudu vstříc. Ledová voda jí omývala lýtka, až se otřásla zimou. Dokud ji neměla po pás, šla po dně, pak začala plavat. Věděla, že musí doplavat daleko, co jí budou síly stačit, aby nemohla zpátky.
Byla asi sto metrů daleko, když uslyšela křik. Ohlédla se. Viděla kluka, který na ni koukal viděšemě. Vrhl se do vody a plaval směrem k ní. Pustila se znovu do plavání, ale nestačila mu.
Rychlým kraulem byl za pár desítek sekund u ní. Chytil ji jednou paží a táhl ji zpět ke břehu.
"Co blbneš?" křičel na ni.
"Pusť mě!" křičela zase ona.
"Ne, až venku," zamítl její návrh a táhl ji rychle na pevninu.
"Chtěla ses utopit?" řval na ni a prudce oddychoval, když ji vlekl z vody ven, protože se bránila.
"Ne, byla jsem si zaplavat," odpověděla vztekle, protože jí zmařil plány.
"Jo, oblečená! Proboha, proč?!" držel ji pořád za ruku, aby mu snad neutekla zpět.
"Já…" znovu se rozbrečela. "Už nemůžu dál…"
"Chceš o tom mluvit?"
"Copak tě to zajímá? Vždyť se na mě podívej, jsem k ničemu, ani zabít se nedokážu," utřela si hřbetem ruky nos.
"Pojď," vstal a obouval si boty, pak jí podal ruku. "Kousek odsud bydlím, nemůžeš zůstat v tom mokrém oblečení, nachladíš se. Jak se jmenuješ, já jsem Yu "
"Sarah," podívala se na něj a prohlížela si jeho pohlednou tvář. Mokré černorudé vlasy mu padaly do čela, krásné oči mu lemovaly dlouhé řasy, velký rovný nos a hezké rty s bílými zuby. Až teď si všimla, že je vysoký, urostlý. O to víc se styděla.
 Šli vedle sebe stezkou mezi stromy.
"Nenutím Tě, ale proč jsi to chtěla udělat?" zkusil znovu.
"Jsem na dně, vyčerpaná a bez budoucnosti. V práci mě šikanuje šéfová a kolegyně, nemůžu si dovolit odejít a zůstat bez práce, protože platím hypotéku. Zjistila jsem, že jsem jenom milenka, ale sliboval mi budoucnost. Když jsem se svěřila matce, zatepla to všechno pověděla příbuzným. Nechci a nemůžu se tam ukázat, jenom cítím Ty zvědavé pohledy a někteří se neváhají ani zeptat na detaily. Kamarádky nemůžu obtěžovat, mají děti a svůj život. Bratr se ženou budou mít druhé dítě, bratr se mi včera zabil v autě, jsem nemocná  a moje naděje na cokoliv jsou prostě pryč. Proč jsi mě nenechal?"
"Viděl jsem Tě, jak tady sedíš, když jsem šel kolem, a když jsem se vracel, bylas ve vodě i v oblečení. Napadlo mě to, volal jsem sice na Tebe, ale raději jsem rovnou běžel k vodě, aby nebylo pozdě. Přece se všechno dá vyřešit, když se chce.. "
"Jenže já už na to nemám energii, pořád řešit něco, co nemá konce, pokaždé přijde zrada a facky od života. A když se nemáš nikdy o koho opřít, buď pořád tím silným, kdo podpírá ostatní."
"Rozumím, dobře to znám, jinak, ale znám."
"Jakto?" zastavila se a podívala se na něj.
"Tady bydlím," ukázal na větší dům, který se objevil na konci stezky ústící do silnice. "Povím ti to u čaje, až se osušíš."
Vedl ji do domu, když již za vraty se k nim přiřítil zbytek kluků. Sarah to trošku viděsilo, ale za okamžik se začala dokonce usmívat.

Takže" Sarah..Tady bydlím s klukama, Tohle je Shin, tohle Kiro, rohle Strify, tohle Romeo.,,
"Pojď dál, jako doma. Sarah byla jako v šoku při pohledu na rozlehlé místnosti
Pořád z nich kapala voda. "Nacákám ti všude vodu," zůstala stát ještě venku, zatímco jí zevnitř držel dveře, aby šla dál.
"Pojď, pak to utřu," kývl hlavou Kiro který zrovna probíhal kolem.
Odložila si boty a pokračovala bosky za hostitelem bíle vymalovanou chodbou po studené dlažbě. Na zdech visela spousta fotografií krajin z okolí přehrady a kluků společně.
"To jsi fotil ty, Yu? Jsou skvělé," zastavila se u jedné, která ji zvlášť zaujala.
"Jo, baví mě to." Otevřel dveře do pokoje. "Tohle je můj pokoj, vedle je koupelna. Můžeš si dát sprchu a ještě ti najdu něco na sebe ve skříni, tak chvilku počkej, hned to přinesu. Věci hoď do pračky, ať se Ti vyperou a vysuší."
"Jsi hodný, proč to pro mě vůbec děláš?"
"Nemohl jsem tě nechat umřít," usmál se.
Vešla dovnitř, pokoj byl uklizený, velká ustlaná postel zakrytá přehozem čokoládové barvy, polička se sbírkou všeho na co asi vzpomene, pod oknem velký psací stůl s notebookem a pohodlnou židlí, na protější zdi vestavěné skříně a všude kytary. Pokračovala do koupelny s béžovými kachličkami. U umyvadla si všimla parfému, vody po holení a pár kousků kosmetiky. Čekala, až se Yu vrátí s nějakým tričkem.
"Našel jsem něco od Kira, máte skoro stejnou velikost," ozvalo se za dveřmi. "Můžu?" zaklepal.
"Pojď," otevřela dveře.
"Díky, to bude v pohodě," vzala si to.
"Budu v kuchyni přes chodbu, až skončíš," mávl rukou a zavřel za sebou.
Sarah se svlékla a vložila oblečení do pračky, nalila tekutý prací prášek, co našla vedle v poličce a po zapnutí vešla do sprchy. Teplá voda jí udělala dobře. Umyla si vlasy a chvilku nechala vodu stékat po kůži.
Umytá a oblečená zamířila za Yuem do kuchyně. Sám osprchovaný a převlečený seděl u dlouhého stolu s konvicí čaje a talířem máslových a čokoládových sušenek.
"Posaď se a povídej," vyzval ji, nalil jí čaj do porcelánového hrníčku a popostrčil pečivo.
Řekla mu všechno, co ji tížilo, s důvěrou a upřímně.
Nepřerušoval ji, jen poslouchal a doléval čaj. "Co budeš dělat teď, když jsem ti zmařil plány?" vzal ji za ruku.
"Nevím, nejspíš si začnu hledat novou práci, jinou možnost nemám."
"Vidíš, to je jenom začátek. Nešla bys zítra na večeři, abychom to oslavili?" usmál se.
Překvapeně vzhlédla. "Ty mě ještě po tom všem zveš na večeři? To bych měla udělat spíš já…"
"Proč ne, jsi hezká, milá a inteligentní holka. A nebýt toho našeho osudového setkání, asi bych tě jen tak nepotkal. Mám na ženy docela smůlu, vždyť jsem ti říkal, že tohle všechno dobře znám."
Sarah se poprvé usmála. "Tak teď je řada na tobě," pobídla jej k hovoru.Yu ji zaujal, myslela, že takoví se už nerodí.
Dozvěděla se, že má s klukama skupinu a že jsou v celku úspěšní, ale že to má i něco proti. Ty tuny fanynek lezou občas na mozek, odvětil Yu se smíchem. Podívám se, jestli už máš suché oblečení," vstal a odešel z místnosti.
Dopila čaj a odnesla nádobí do dřezu. Všechno na ni působilo mile a útulně.
"Všechno je suché, převleč se, odvezu Tě domů," ozvalo se za zády. Prudce se otočila, ale protože byl velice blízko, lekla se a zavrávorala. Upadla by, kdyby ji nezachytil. Jeho ruce propalovaly tenkou látku na zádech. Chtěla se nadechnout, ale nešlo to.
"Jsi v pořádku?" zašeptal. "Můžu tě pustit?"
"Jo, jasně, promiň, nečekala jsem to," poodstoupila stranou. Převleču se a můžeme vyrazit. Ještě jednou…" odmlčela se. "Moc děkuju, za všechno!"
Když zastavili před domem, kde bydlela, otočila se na něj. "Víš, nemám klíče, hodila jsem je do schránky."
"Tak je vytáhneme, ne?"
"Ale nemám se jak dostat dovnitř."
"Hm, tak snad půjde někdo kolem, když je pátek večer, počkáme u vchodu," vstal a pobídl ji směrem ke dveřím.
"Jsem blbá, říkáš si…" podívala se na něj provinile.
"Hlavně že jsi ty klíče neutopila v přehradě, takhle nemusíš nikomu nic vysvětlovat," uklidnil ji.
Mlčky stáli, dokud neprošel jeden ze sousedů, kterého táhli rozběhlí psi na venčení.
Yu vytáhl uvnitř skládací nůž, propíchl obálku ve schránce a opatrně ji popostrkoval nahoru, dokud ji Monika nedržela aspoň dvěma prsty.
"Bezva, můžeš domů," loučil se.
"Nechceš jít dál?" zeptala se v naději, že se ještě zdrží.
"Raději už pojedu, ale zítra platí večeře," mrkl na ni. "Vyzvednu tě v šest, ano?"
"Děkuju," spontánně ho objala a políbila na tvář.
"Tak zítra," pověděl, když ho pustila, otočil se ke dveřím a odešel.
Přece jen nad ní někdo držel ochrannou ruku, pomyslela si a vykročila ke schodišti.

V sobotu opravdu Yu v šest hodin navečer zvonil na zvonek Sarah, aby ho pustila bzučákem do domu.
Zatímco vybíhal schody, zkontrolovala se naposled v zrcadle a přestříkala ještě jednou parfémem. Otevřela dveře a čekala, až se objeví u jejích dveří. Překvapil ji kytkou, první kluk v jejím životě, který se obtěžoval.
"Ahoj Yu," uvítala ho v černých šatech a rudých lodičkách.
"Ahoj Sarah," podával jí kytku bílých růží míchanou s chryzantémami. "Půjdeme?"
"Nechceš jít dál, dám je do vázy, jsou krásné," přivoněla ke kytici. "Děkuji," obdařila ho milým úsměvem.
"Jen na tebe počkám, máme rezervaci, doufám, že jíš steaky?"
"Vypadám snad jako salátová Barbie?" smála se. "Samozřejmě, jen jsem barbar a raději vysušené a gumové než syrové maso, pokud to nevadí?"
"Vypadáš hezky," přejel očima její postavu. Líbilo se mu to. Vlastně ji chtěl vyzkoušet a obstála.
Nabídl jí rámě, vzala si kabelku a vyrazili.

V restauraci se choval jako pravý gentleman, podržel jí židli, objednal a nekomentoval její objednávku úplně propečeného steaku a mořské řasy. Vysvětlila mu, že jí tato kombinace nejen chutná, ale hlavně řasa podporuje trávení těžkého hovězího.
Yu? Prosím, neříkej nikomu, co jsem chtěla udělat. Stydím se."
"Slibuju, nemusíš se bát. Taky jsem ti pověděl své tajemství a věřím, že zůstane u tebe."
Přerušil je číšník přinášející večeři. Skvělé maso se zeleninou.
Během jídla zjistili, kolik toho mají společného. Sarah sice ještě studovala, ale také milovala hudbu.
Když ji po večeři odvezl a zastavil před domem, zůstali ještě chvilku v autě.
"Bylo to s tebou moc příjemné, děkuji za pozvání, Yu.
"Není zač, odvětil Yu, smím Tě políbit?" zeptal se a přiblížil se k ní. "Všechno postupně, zajímáš mě."
Pootevřela rty a přikývla. Nechala ho, aby jí palcem kroužil po tváři a pak jemně ochutnal rty, dokud se sama nepoddala a neotevřela je pro jeho jazyk. Vzdychla. Jeho hebké rty byly něco, po čem začínala toužit čím dál tím víc. Zavřela oči a opřela hlavu o opěrku sedadla. Jen ji líbal, žádné osahávání prsou nebo nohou, pěkně pomalu a jemně. Hrál si s pramínkem jejích vlasů. Něžně a nesměle.
Po několika minutách se odtrhl.
"Uvidíme se zítra?" zeptala se Sarah.
"To netuším, máme zkoušku, musíme do zkušebny a pak se uvidí, ale nejspíš ne. Bude to na déle, blíží se nám koncert."
"Ok, to nevadí, dohodnem se později, mé číslo máš. "

Celé nedělní odpoledne jsme tvrdě trénovali s klukama na blížící se koncert, byla to v celku sranda, smáli jsme se, bavili se, dělali přitom různé ptákoviny, prostě jsme si naplno užívali den.
Když jsme měli pauzu, svalil mne na podium Kiro.

,, Ty, Yu.. co Sarah? vydíš to nadějně? ,, zachichotal se s otázkou a zvědavostí v očích. Sám Kiro měl dívku, Lenu, se kterou byl již 3 roky, setkali se v baru když ji obtěžoval nějáký mladík.
Strify neměl nikoho a ani po tom v brzké době netoužil, neměl by na ni čas a po minulém vztahu chtěl dlouhou pauzu, slečna mu tročku ublížila. Shin.. Shin měl dívky přez noc, ale byl spokojený a Romeo, ten byl zasnoubený s dívkou se kterou žije 5tým rokem.

,, No, Sarah je úžasná. Zbožňoval její černé vlasy po pas s fialovejma konečkama, její štíhlé boky a dokonalou postavu a hlavně její smaragdově zelené oči. Možná ano, asi bych si s ni dokázal představit i budoucnost a snad ne krátkou, odvětil Yu když se zazubil na blonďáka opírajícího se o ruce a culícího se na něj. ,, ,, A co Ty, jak se má Lena? když se Yu zeptal Kiro zbledl. Něco se děje? zeptal se Yu nervozně. ,, No..Už 3 dny se neozvala, doma není a kamarádi o ni nic nevědí.. A Carla, její sestra, mi zatím nebere mobil.. Sklopil oči a se smutným výrazem pobídl Yua aby šli zase zkoušet. ,,  Bude to dobré, uvidíš! poplácal jej Yu po zádech na povzbuzení.

Ze zkoušení nás vytrhlo zvonění telefonu.. Kirova telefonu .

To je Carol!! Rozkřikl se a přiběhl k ni. Zrovna ukusoval rohlík takže drobil snad po celé cestě až k bundě.

-> Kiro? Tady Carol. Máš čas?
- Mám, co se děje? co je s Lenou? Carol mluv!
-> Já..přez telefon ne.. nemůžu se stavit večer?
- Určitě..
-> "Fajn, ráda přijdu..Tak..ahoj..
- Ok..ahoj.." zakousl se do pečiva zadumaně. "
"Vážně?" usmál se stydlivě.
,, Všechno v pořádku? Zeptal se starostlivě Yu když viděl Kira kterj se sesypal jako hromádka neštěstí. ,,

,, Chce přijít.. večer..něco se děje.. určitě se něco děje..  ,,
,, Raději už půjdem domů, kývnul Yu na Strifyho který jen souhlasil..,,

,, Yuovi to nedalo a zašel za Lenou zjistit co se děje.. Zazvonil jsem a čekal, až někdo zareaguje ,,.
Lena šla  po schodech do bytu, aniž si všimla, že na schodech vedoucích do dalšího patra někdo sedí. Odemykala byt, když se za ní ozvalo: "Čekám tady na tebe." Lekla se a otočila se. Tyčil se za ní typicky ospalý Marteen s krosnou u nohou.
"Co chceš? Skončili jsme spolu!
"Vysvětlím ti to uvnitř, beruško," chtěl za ní vejít.
"Nikam! A neříkej mi beruško, víš, že to nesnáším! ,,
"Jdi pryč, už tě nechci nikdy vidět. Jdi hned nebo zavolám policii,"! Vyřtkla na Marteena který se ovšem jejího vyhrožování jinak nezalekl. Ba naopak. Vrazil do dveří a Lenu tak silou byť omylem povalil na zem. "
Ano..Marteen byl ten problém, kvůli kterému se již tři dny Kirovi a nikomu neozvala. Její bývalý přítel, který ji přísahal že po jejím rozchodu ji zničí. Lena se s Merteenem rozešla proto, že ji surově bil, protože je to narkoman a alkoholik na což přišla bohužel až pozdě.
,, Vypadni k sakru! já Tě dovnitř nepustila! běž pryč Ti říkám!! křičela na něj ale evidentně zbytčně. ,,
Když Yu otevřel hlavní dvře, slyšel křik. Nedalo mu to a šel po schodech nahoru. Marteen nemohl dovřít dveře protože Lena mezi nima měla nohy, v naději že ji někdo uslyší. Yu doběhl až do posledního patra.
,, Leno? co se.. ? ,, Než stihl doříci větu Marteen se narovnal se snahou Yua uděřit, ale ztrácel balanc. Yu byl rychlejší a Merteena vyhodil na chodbu, vešel k Leně do bytu a zavřel dveře. Ubrečenou dívku zvedl z podlahy a naléhal aby mu řekla co se to děje.. Posadil Lenu ke stolu, uvařil ji silnou kávu a podal kapesník na osušení slz.
,, Tak pověz..co se děje? upřel na ni přímí pohled. ,,
Lena mu odvyprávěla vše, co se mezi ni a Marteenem kdy stalo a vysvětlila to, proč se poslední 3 dny nikomu neozvala.. Celé tři dny ji Marteen byl za zády a nechtěla riskovat že se něco stane. Yu ji nabídl pomoc kdyby kdykoli cokoli potřebovala..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama