Opilí anděl 6

2. září 2010 v 14:14 |  FF :)
                               STRIFY

Tak fajn..A jedeme konečně na ten slibovanej koncert... Raději ještě všechno 10 krtát překontroluju,
znám se, kdybych něco zapoměl zblázním se.
Termoska, oblečení, tohle, támhleto, tohleto.. fajn, všechno mam.. Otevřu skříň že vytáhnu kufr a nahážu tam zbytek věcí. Tak se i stalo. Kufr zavřu zpět do skříně a vydám se dolů na snídani.

" Nazdar vespolek! " Protáhnu se při pozdravu až mi zakřupou kosti. No, koukám že dneska snídaně nebude moc slavná, zabručim si pro sebe když vidim na stole tmavý chléb a med.
Posadím se těsně vedle Yua , naliju si čaj a čekám kam se hne dnešní " snídanové " téma.

                                        KIRO

Přiletím do kuchyně ještě rozespalej, rozcuchanej, v pyžamu a sotva vidím na cestu, takže narazím trošku do futer. Díky tomu už vidim na cestu víc než dobře. A k sakru.. Srdce se mi rozbuší.. Co se to semnou kruci děje?.. Vidím Strifa sedícího vedle Yua a moje srdce jako by z hrudníku chtělo vyskočit. Dojdu ke stolu a udělám kompromis. Sednu si přímo naproti nim.

" Áhoj lásko ! " Políbím Strifa. .. Dobré ranko Yu, pozdravím ho a cítím že se mi klepe hlas. Nalejvám si čaj ale trošku se mi klepou ruce, možná to bude i tou nervozitou ze zítřejšího koncertu. Zvedám se od stolu s tím, že si půjdu dobalit.. Vyplazim se po schodech do pokoje, nahážu do tašky posledních pár věcí a chystám se k odchodu, když v tu se za mnou otevřou dveře..

J .. Jane? co tu děláš? Optám se tmavovlásky s povytaženým obočím..

                                 JANE

Tak, zlato.. pojď, posaď se.. Poklepu na postel na kterou jsem se posadila. Kiro se moc nemá, ale protom usoudí že jinou šanci nemá.

" Tak, co se děje? " Ptám se ho opatrně..

" Vůbec nic.. to je jednom ..chvilkové.. " promluví a hlas se mu klepe jak moje ruce před maturitou..

" Znám Tě už dlouho..stačilo mi chvilku se na Vás koukat a měla jsem jasno..Zlato, já nejsem ani slepá, ani blbá... Ty jseš prostě zamilovanej ... "

" Jo.. já, Strifyho miluju .. to .. "

Nenechala jsem ho ani doříct větu a zaskočila ho ..

" Ale já nemluvím o Strifym a Ty to sám dobře víš.. "

" J.. Já .. to .. kdy.. on .. je .. Ty jeho oči.. jeho rty.. srdce..slyšim ho do teď.. já .. ho... "
Koktal a začali mu cukat koutky a kutálet se mu slzičky po tvářích.. Ten chuděra měl uplnej zmatek v citech a evidentně z toho šťastnej nebyl..

" A..ale.. proč.. to.. já miluju Strifyho.. proč se tohle děje.. já nechci aby..já.. Miluju je oba?! "

Zvedl ke mne obličej s uplakanýma očima a schoulil se mi do náručí. Mezi vzlykem mumlal cosi a nebylo mu moc rozumět. Uložila jsem  Kira do postele, přikryla ho dekou se slovy že mu za chvilku donesu čaj, ať odpočívá. Když jsem dělala čaj, přišel za mnou Yu ..

                          YU

Obejmu Jane kolem pasu, políbím ji a rukou ji pomalu přejíždím přez břicho a boky.

" Kde máme Kira? " Zeptám se zvědavě a v tu chvíli jako by ji zmije uštkla.

" Nahoře, leží v posteli a pláče.. kvůli Vám! "

Odsekla Jane skoro nepřátelsky.

Tahle odpověď mne trošku zarazila..
" Proč kvůli nám? "

" No.. protože Vás miluje oba.. je to tak jednoduché ale zároveň těžké.."

Vzdychla Jane když dolévala poslední kapky vody do hrnku s mátovým čajem.

" Ukaž.. já mu to odnesu.. Neboj se!  nic se nestane... " Ujistil jsem ji když jsem bral hrnek do ruky odhdodlán mu ho odnést..

Výjdu schody, rozrazím dveře a vidím tu hromádku neštěstí v posteli.. No fajn a to máme za necelé 4 hodiny odjíždět.. Uff.. Při té představě se mi orosí čelo.

                               KIRO

Y..Yu? co.. co Ty tu ? .. měla přijít Jane..

" Já vím.. já.. vím všechno.. " přisedl si ke mne na postel a pohladil mne po tváři.
Prvně jsem byl trochu šokován ale potom to bylo příjemné.. Nechal jsem ho..

Když se ke mne naklonil, aby mne políbil, vešel do dveří Strify..
Chvíli koukal jak opařenej, ale pak vešel dál ..

" Mluvil jsem s Jane.. všechno mi řekla.. takhle bychom dál fungovat nemohli.. takže.. já.. navrhuji kompromis! "

Já i Yu jsme na něho koukali jako kdyby se zbláznil, čekali jsme rozhodně jinou reakci..

"  Já .. no ..prostě..my.. 3.. budem spolu.. Jane má pravdu.. Já miluju Tebe, i Yua.. Ty miluješ mne, i Yua.. a Yu miluje nás a Jane.. bude to sice nezvyk.. Eh .. asi dost velkej nezvyk.. ale.. co se nezkusí, to se nesoudí.. co Vy dva na to? "

Koukali jsme na něho s otevřenou pusou a čelist lovili někde pod postelí.. Jane nás má vážně přečtené od morku kostí..

                                ROMEO

Táááááááááááááááák panstvo!! hej hej!! sbalte se, vyrážíme!! šupito presto ať se nikdo nikde nezdrží, už takhle nemáme čas!

Heeej... moment.. něco mi .. uniklo?! Vypadalo to fakt divně.. Oni tři na jedné posteli když se ráno vraždili pohledem? a všichni 3 se objímali kolem krku?!
 Z myšlenek mi vytrhla Jane která mi padla zezadu kolem krku, měla o pár cm. navíc takže měla výhled i ona.

"Ne, jen jsou všichni se všema "

S úsměvem mi oznámila že ted vážně není čas na to, abych to pochopil a že mi to vysvětlí po cestě v tourbusu. 

Nic jsem nechápal, ale zatím to tak bylo asi lepší.  Po cestě mi bylo vše vysvětleno, prvně jsem tomu nevěřil, pak se tomu strašně smál a nakonec jsem byl rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine <3 Christine <3 | Web | 11. února 2011 v 18:11 | Reagovat

Chtělo by to fakt pokračování !
:-) :-) :-) Je to fakt skvělý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama