Září 2010

Přehrada ( 2 )

30. září 2010 v 17:28 FF :)
Yu projistotu počkal přez noc u Leny a ráno ji ještě doprovodil do školy.Ano, Lena ještě studovala a měla krátce před maturitou..

" Šla jsem po chodbě jako někdo, kdo nerad vidí ostatní. Šla jsem s hlavou skloněnou a nevšímala si okolí. Zastávám názor, že nemá cenu být na ostatní milý. Proč bych se na ně měla usmát a tvářit se, že jsou moji nejlepší přátelé, když je ani neznám. Pozdravím ty, které znám. Jenže než jsem došla do druhého patra, kde mám třídu, nic takového se nestalo.

Můj první pozdrav patřil Anet. Kamarádce.
"Ahoj," odpověděla. "Hele, máš ten úkol na češtinu? A tu esej na angličtinu? My vlastně měli mít i dopsané slovíčka z němčiny co? A španělština? Neumím naprosto nic. My měli umět i chemii? Proboha!" panikařila.
"Klid." Snažila jsem se uklidnit její srdeční tep. Strašně panikaří.
"Já NEUDĚLÁM maturitu!" zakřičela vyděšeně.
Ano, panikaří. Maturujeme až příští rok v květnu. Teď je listopad. Má ještě rok a půl. Ale ne, ona se chová, jako kdyby zkoušeli už za týden. Já se jí nedivím, taky se bojím, ale aspoň nejsem tak… ztřeštěná? Sedla jsem si vedle ní a vytáhla učebnice z tašky. A po chvíli jsem se přistihla, jak nezúčastněně koukám ven skrz okno. Zamyšleně. Až apaticky. Vracel se mi včerejšek, on.. hlavně on. Doufala jsem, věřila jsem že už ho nikdy neuvidím.. ale co.. vytrhla jsem se z myšlenek a věnovala se výkladu.

Hej Leno, zvonííí .. zatřásla semnou Anet až jsem skoro vyjekla leknutím se. Uf..No konečně, tohle byla poslední hodina. Malátně jsem se zvrdla ze židle a ploužila se pomalu po chodbě. V šatně se předbíhali všichni aby byli co nejdříve na obědě, díkybohu mne se tohle úspěšně vyhybalo, na oběd jsem nechodila, tak jsem si počkala až všichni výjdou a já budu moci do šatny. Obula jsem si boty a vyrazil směr východ. Přez hlavu jsem hodila kapuci, ruce strčila do kapes, hlavu sklonila a vyrazila. Ano, pršelo a byla bouřka. "

Ahoj zlato! přiskočil ke mne někdo zezadu a chytil mne kolem pasu. Ano, kdo jinej, byl to Kiro.
Usmála jsem se na něj a políbila ho.

" Ahoj, co tu děláš? " zeptala jsem se udiveně..
" No..víš, dlouho jsem tě neviděl, tak mi napadlo jestli Ti něco není nebo tak, víš.. "

Ujistila jsem ho že mi vážně nic není a vydali jsme se směr domov. Bydleli jsme s klukama jen dva baráky od sebe a ob patro se Sarah. Ta holka mne nepřestávala udivovat. Občas by se ji lidé lekly, no dobře..skoro stále. Ale přitom je to úžasná holka. Když se ovšem postavíme vedle sebe, je to asi pohled k nezaplacení. Já, menší, hubená blondýna s vlasy pod lopatky, modré oči a červenej melír, většinou černá minisukně a něco barevného nahoru, plus tenisky. Sarah vysoká, hubená, černé vlasy pod zadek, modrej melír, fosforové oči, minisukně, trhané legíny a vysoké boty na vysokém podpatku.
Došly jsme k baráku kluků, první kdo mne uvítal byl Strify, tenhle blonďáček mne vždy dokáže vykouzlit úsměv na tváři, je to takovej malej čertík kterej měl úsměv na tváři od rána do rána. Za nim se vyřítil Yu s pánví v ruce kterého honil Romeo s válečkem na těsto. Měla jsem takové podezření, že se pokoušeli vařit.

" Nééé já tě praštim! Normálně tě praštím! "
" Ale notak zlato, vždyť Ti to sluší! Počkej.. ne.. nééé.. moje tílko né. zbláznil ses? víš jak bylo drahý?! "
Slyšela jsem z kuchyně Strifyho a Yua. Nedalo men to a šla jsem se podívat, co tam Ti dva vyvádí. Vidět Yua s moukou na jeho oblíbeném tílku a Strifyho s nějákým kořením ve vlasech stálo za to.
Vyrušil nás zvonek.
" Půjdu otevřít! řekla jsem a seběhla schody dolů.
Sarah! ráda tě zase vidím! obejmula jsem svoji nejlepší kamarádku.
" Leno, já tebe taky.. povídej, co je nového? " rozpovídaly jsme se po cestě po schodech nahoru.. První co jsem viděla byl Kiro marně se snažící nanést si na oko tekuté linky.

" Ale ahoj Ty primadono! " usmála jsem se a dala mu pusu na tvář.
Áááááhoj.. Sarah, drahoušku .. moc do men nedrkej, ano? nebo si vypíchnu oko i omylem. Začal se smát a já ho trošku litovala . Klepaly se mu ruce a nemohl se trefit.

" Ehm.. odkašlala jsem si. Ty.. naše sexbombo.. zasmála jsem se. Nechceš to udělat? nemžu se koukat jak se trápíš "

" Jéé to bys byla hodná. Pochválí můj nápad, vrazí mi do ruky stíny a nechává se rozmazlovat. " Má překrásné oči.. dokonalé.. Odtrhl mne až Yu.
Lásko, že se taky ukážeš. Políbil mne . Kluky nenapadlo nic lepšího, než nás zapojit do své hry, což mne nevadilo. Přišla jsem na jiné myšlenky. Ono upřímě, vidět Yua s vařečkou za spodkama, Kira s čokoládou ve vlasech, Romea obsypaného moukou a Strifyho s kořením snad všude stálo vážně za to. Zahrály jsme si polštářovou válku, začaly vařit a plánovat, že bychom třeba na týden mohli všichni někam vyject.

CB - funny

28. září 2010 v 10:17 Videjka


2 nové fotky Yua ^^

27. září 2010 v 16:48 * YU *

Upřímě na té druhé je k sežrání ^^
d
sd

bubliny :)

25. září 2010 v 9:40 Blbosti
nb
gf
gf
gf
gf

gf
gf

Romeovo nové díla :)

24. září 2010 v 10:56 * ROMEO *
http://www.audiomagnet.com/romeonightingale

Tak tady troškz ukázky z toho jak to bude u Romea vpadat ;)




Yuan po nehodě :(

16. září 2010 v 23:08 * YU *
s
Yuan po nehodě :(

Fotky Yu .. ^^

12. září 2010 v 17:23 * YU *
ya
yx
sd
g

Přehrada (1 )

12. září 2010 v 13:45 FF :)

Kratší Ff na více dílů, snad.. Dle času..

Sarah zamkla dveře od svého uklizeného bytu, klíče vložila do obálky a tu do vlastní schránky. Vydala se na tramvajovou zastávku, která byla asi tři sta metrů daleko. Dívala se do země, bylo jí lhostejné, koho míjí a zda si ji lidé prohlíží. Celá v černém se svěšenou hlavou chodila už spoustu dní. Ačkoliv bylo pod mrakem, vzala si sluneční brýle. To aby jí nikdo neviděl slzy v očích. Šla pomalu, velice pomalu.
Asi za hodinu vystoupila na zastávce u přehrady. Vydala se na místo, kde ji nikdo nebude rušit. Šla asi hodinu po stezce, dokud si nebyla jistá, že zůstala sama. Sedla si na břehu do trávy, sundala brýle a dívala se na klidnou hladinu. Vzlykala a slzy jí tekly proudem po tvářích.
Rozhodla se, že už nebude otálet a vyšla osudu vstříc. Ledová voda jí omývala lýtka, až se otřásla zimou. Dokud ji neměla po pás, šla po dně, pak začala plavat. Věděla, že musí doplavat daleko, co jí budou síly stačit, aby nemohla zpátky.
Byla asi sto metrů daleko, když uslyšela křik. Ohlédla se. Viděla kluka, který na ni koukal viděšemě. Vrhl se do vody a plaval směrem k ní. Pustila se znovu do plavání, ale nestačila mu.
Rychlým kraulem byl za pár desítek sekund u ní. Chytil ji jednou paží a táhl ji zpět ke břehu.
"Co blbneš?" křičel na ni.
"Pusť mě!" křičela zase ona.
"Ne, až venku," zamítl její návrh a táhl ji rychle na pevninu.
"Chtěla ses utopit?" řval na ni a prudce oddychoval, když ji vlekl z vody ven, protože se bránila.
"Ne, byla jsem si zaplavat," odpověděla vztekle, protože jí zmařil plány.
"Jo, oblečená! Proboha, proč?!" držel ji pořád za ruku, aby mu snad neutekla zpět.
"Já…" znovu se rozbrečela. "Už nemůžu dál…"
"Chceš o tom mluvit?"
"Copak tě to zajímá? Vždyť se na mě podívej, jsem k ničemu, ani zabít se nedokážu," utřela si hřbetem ruky nos.
"Pojď," vstal a obouval si boty, pak jí podal ruku. "Kousek odsud bydlím, nemůžeš zůstat v tom mokrém oblečení, nachladíš se. Jak se jmenuješ, já jsem Yu "
"Sarah," podívala se na něj a prohlížela si jeho pohlednou tvář. Mokré černorudé vlasy mu padaly do čela, krásné oči mu lemovaly dlouhé řasy, velký rovný nos a hezké rty s bílými zuby. Až teď si všimla, že je vysoký, urostlý. O to víc se styděla.
 Šli vedle sebe stezkou mezi stromy.
"Nenutím Tě, ale proč jsi to chtěla udělat?" zkusil znovu.
"Jsem na dně, vyčerpaná a bez budoucnosti. V práci mě šikanuje šéfová a kolegyně, nemůžu si dovolit odejít a zůstat bez práce, protože platím hypotéku. Zjistila jsem, že jsem jenom milenka, ale sliboval mi budoucnost. Když jsem se svěřila matce, zatepla to všechno pověděla příbuzným. Nechci a nemůžu se tam ukázat, jenom cítím Ty zvědavé pohledy a někteří se neváhají ani zeptat na detaily. Kamarádky nemůžu obtěžovat, mají děti a svůj život. Bratr se ženou budou mít druhé dítě, bratr se mi včera zabil v autě, jsem nemocná  a moje naděje na cokoliv jsou prostě pryč. Proč jsi mě nenechal?"
"Viděl jsem Tě, jak tady sedíš, když jsem šel kolem, a když jsem se vracel, bylas ve vodě i v oblečení. Napadlo mě to, volal jsem sice na Tebe, ale raději jsem rovnou běžel k vodě, aby nebylo pozdě. Přece se všechno dá vyřešit, když se chce.. "
"Jenže já už na to nemám energii, pořád řešit něco, co nemá konce, pokaždé přijde zrada a facky od života. A když se nemáš nikdy o koho opřít, buď pořád tím silným, kdo podpírá ostatní."
"Rozumím, dobře to znám, jinak, ale znám."
"Jakto?" zastavila se a podívala se na něj.
"Tady bydlím," ukázal na větší dům, který se objevil na konci stezky ústící do silnice. "Povím ti to u čaje, až se osušíš."
Vedl ji do domu, když již za vraty se k nim přiřítil zbytek kluků. Sarah to trošku viděsilo, ale za okamžik se začala dokonce usmívat.

Takže" Sarah..Tady bydlím s klukama, Tohle je Shin, tohle Kiro, rohle Strify, tohle Romeo.,,
"Pojď dál, jako doma. Sarah byla jako v šoku při pohledu na rozlehlé místnosti
Pořád z nich kapala voda. "Nacákám ti všude vodu," zůstala stát ještě venku, zatímco jí zevnitř držel dveře, aby šla dál.
"Pojď, pak to utřu," kývl hlavou Kiro který zrovna probíhal kolem.
Odložila si boty a pokračovala bosky za hostitelem bíle vymalovanou chodbou po studené dlažbě. Na zdech visela spousta fotografií krajin z okolí přehrady a kluků společně.
"To jsi fotil ty, Yu? Jsou skvělé," zastavila se u jedné, která ji zvlášť zaujala.
"Jo, baví mě to." Otevřel dveře do pokoje. "Tohle je můj pokoj, vedle je koupelna. Můžeš si dát sprchu a ještě ti najdu něco na sebe ve skříni, tak chvilku počkej, hned to přinesu. Věci hoď do pračky, ať se Ti vyperou a vysuší."
"Jsi hodný, proč to pro mě vůbec děláš?"
"Nemohl jsem tě nechat umřít," usmál se.
Vešla dovnitř, pokoj byl uklizený, velká ustlaná postel zakrytá přehozem čokoládové barvy, polička se sbírkou všeho na co asi vzpomene, pod oknem velký psací stůl s notebookem a pohodlnou židlí, na protější zdi vestavěné skříně a všude kytary. Pokračovala do koupelny s béžovými kachličkami. U umyvadla si všimla parfému, vody po holení a pár kousků kosmetiky. Čekala, až se Yu vrátí s nějakým tričkem.
"Našel jsem něco od Kira, máte skoro stejnou velikost," ozvalo se za dveřmi. "Můžu?" zaklepal.
"Pojď," otevřela dveře.
"Díky, to bude v pohodě," vzala si to.
"Budu v kuchyni přes chodbu, až skončíš," mávl rukou a zavřel za sebou.
Sarah se svlékla a vložila oblečení do pračky, nalila tekutý prací prášek, co našla vedle v poličce a po zapnutí vešla do sprchy. Teplá voda jí udělala dobře. Umyla si vlasy a chvilku nechala vodu stékat po kůži.
Umytá a oblečená zamířila za Yuem do kuchyně. Sám osprchovaný a převlečený seděl u dlouhého stolu s konvicí čaje a talířem máslových a čokoládových sušenek.
"Posaď se a povídej," vyzval ji, nalil jí čaj do porcelánového hrníčku a popostrčil pečivo.
Řekla mu všechno, co ji tížilo, s důvěrou a upřímně.
Nepřerušoval ji, jen poslouchal a doléval čaj. "Co budeš dělat teď, když jsem ti zmařil plány?" vzal ji za ruku.
"Nevím, nejspíš si začnu hledat novou práci, jinou možnost nemám."
"Vidíš, to je jenom začátek. Nešla bys zítra na večeři, abychom to oslavili?" usmál se.
Překvapeně vzhlédla. "Ty mě ještě po tom všem zveš na večeři? To bych měla udělat spíš já…"
"Proč ne, jsi hezká, milá a inteligentní holka. A nebýt toho našeho osudového setkání, asi bych tě jen tak nepotkal. Mám na ženy docela smůlu, vždyť jsem ti říkal, že tohle všechno dobře znám."
Sarah se poprvé usmála. "Tak teď je řada na tobě," pobídla jej k hovoru.Yu ji zaujal, myslela, že takoví se už nerodí.
Dozvěděla se, že má s klukama skupinu a že jsou v celku úspěšní, ale že to má i něco proti. Ty tuny fanynek lezou občas na mozek, odvětil Yu se smíchem. Podívám se, jestli už máš suché oblečení," vstal a odešel z místnosti.
Dopila čaj a odnesla nádobí do dřezu. Všechno na ni působilo mile a útulně.
"Všechno je suché, převleč se, odvezu Tě domů," ozvalo se za zády. Prudce se otočila, ale protože byl velice blízko, lekla se a zavrávorala. Upadla by, kdyby ji nezachytil. Jeho ruce propalovaly tenkou látku na zádech. Chtěla se nadechnout, ale nešlo to.
"Jsi v pořádku?" zašeptal. "Můžu tě pustit?"
"Jo, jasně, promiň, nečekala jsem to," poodstoupila stranou. Převleču se a můžeme vyrazit. Ještě jednou…" odmlčela se. "Moc děkuju, za všechno!"
Když zastavili před domem, kde bydlela, otočila se na něj. "Víš, nemám klíče, hodila jsem je do schránky."
"Tak je vytáhneme, ne?"
"Ale nemám se jak dostat dovnitř."
"Hm, tak snad půjde někdo kolem, když je pátek večer, počkáme u vchodu," vstal a pobídl ji směrem ke dveřím.
"Jsem blbá, říkáš si…" podívala se na něj provinile.
"Hlavně že jsi ty klíče neutopila v přehradě, takhle nemusíš nikomu nic vysvětlovat," uklidnil ji.
Mlčky stáli, dokud neprošel jeden ze sousedů, kterého táhli rozběhlí psi na venčení.
Yu vytáhl uvnitř skládací nůž, propíchl obálku ve schránce a opatrně ji popostrkoval nahoru, dokud ji Monika nedržela aspoň dvěma prsty.
"Bezva, můžeš domů," loučil se.
"Nechceš jít dál?" zeptala se v naději, že se ještě zdrží.
"Raději už pojedu, ale zítra platí večeře," mrkl na ni. "Vyzvednu tě v šest, ano?"
"Děkuju," spontánně ho objala a políbila na tvář.
"Tak zítra," pověděl, když ho pustila, otočil se ke dveřím a odešel.
Přece jen nad ní někdo držel ochrannou ruku, pomyslela si a vykročila ke schodišti.

V sobotu opravdu Yu v šest hodin navečer zvonil na zvonek Sarah, aby ho pustila bzučákem do domu.
Zatímco vybíhal schody, zkontrolovala se naposled v zrcadle a přestříkala ještě jednou parfémem. Otevřela dveře a čekala, až se objeví u jejích dveří. Překvapil ji kytkou, první kluk v jejím životě, který se obtěžoval.
"Ahoj Yu," uvítala ho v černých šatech a rudých lodičkách.
"Ahoj Sarah," podával jí kytku bílých růží míchanou s chryzantémami. "Půjdeme?"
"Nechceš jít dál, dám je do vázy, jsou krásné," přivoněla ke kytici. "Děkuji," obdařila ho milým úsměvem.
"Jen na tebe počkám, máme rezervaci, doufám, že jíš steaky?"
"Vypadám snad jako salátová Barbie?" smála se. "Samozřejmě, jen jsem barbar a raději vysušené a gumové než syrové maso, pokud to nevadí?"
"Vypadáš hezky," přejel očima její postavu. Líbilo se mu to. Vlastně ji chtěl vyzkoušet a obstála.
Nabídl jí rámě, vzala si kabelku a vyrazili.

V restauraci se choval jako pravý gentleman, podržel jí židli, objednal a nekomentoval její objednávku úplně propečeného steaku a mořské řasy. Vysvětlila mu, že jí tato kombinace nejen chutná, ale hlavně řasa podporuje trávení těžkého hovězího.
Yu? Prosím, neříkej nikomu, co jsem chtěla udělat. Stydím se."
"Slibuju, nemusíš se bát. Taky jsem ti pověděl své tajemství a věřím, že zůstane u tebe."
Přerušil je číšník přinášející večeři. Skvělé maso se zeleninou.
Během jídla zjistili, kolik toho mají společného. Sarah sice ještě studovala, ale také milovala hudbu.
Když ji po večeři odvezl a zastavil před domem, zůstali ještě chvilku v autě.
"Bylo to s tebou moc příjemné, děkuji za pozvání, Yu.
"Není zač, odvětil Yu, smím Tě políbit?" zeptal se a přiblížil se k ní. "Všechno postupně, zajímáš mě."
Pootevřela rty a přikývla. Nechala ho, aby jí palcem kroužil po tváři a pak jemně ochutnal rty, dokud se sama nepoddala a neotevřela je pro jeho jazyk. Vzdychla. Jeho hebké rty byly něco, po čem začínala toužit čím dál tím víc. Zavřela oči a opřela hlavu o opěrku sedadla. Jen ji líbal, žádné osahávání prsou nebo nohou, pěkně pomalu a jemně. Hrál si s pramínkem jejích vlasů. Něžně a nesměle.
Po několika minutách se odtrhl.
"Uvidíme se zítra?" zeptala se Sarah.
"To netuším, máme zkoušku, musíme do zkušebny a pak se uvidí, ale nejspíš ne. Bude to na déle, blíží se nám koncert."
"Ok, to nevadí, dohodnem se později, mé číslo máš. "

Celé nedělní odpoledne jsme tvrdě trénovali s klukama na blížící se koncert, byla to v celku sranda, smáli jsme se, bavili se, dělali přitom různé ptákoviny, prostě jsme si naplno užívali den.
Když jsme měli pauzu, svalil mne na podium Kiro.

,, Ty, Yu.. co Sarah? vydíš to nadějně? ,, zachichotal se s otázkou a zvědavostí v očích. Sám Kiro měl dívku, Lenu, se kterou byl již 3 roky, setkali se v baru když ji obtěžoval nějáký mladík.
Strify neměl nikoho a ani po tom v brzké době netoužil, neměl by na ni čas a po minulém vztahu chtěl dlouhou pauzu, slečna mu tročku ublížila. Shin.. Shin měl dívky přez noc, ale byl spokojený a Romeo, ten byl zasnoubený s dívkou se kterou žije 5tým rokem.

,, No, Sarah je úžasná. Zbožňoval její černé vlasy po pas s fialovejma konečkama, její štíhlé boky a dokonalou postavu a hlavně její smaragdově zelené oči. Možná ano, asi bych si s ni dokázal představit i budoucnost a snad ne krátkou, odvětil Yu když se zazubil na blonďáka opírajícího se o ruce a culícího se na něj. ,, ,, A co Ty, jak se má Lena? když se Yu zeptal Kiro zbledl. Něco se děje? zeptal se Yu nervozně. ,, No..Už 3 dny se neozvala, doma není a kamarádi o ni nic nevědí.. A Carla, její sestra, mi zatím nebere mobil.. Sklopil oči a se smutným výrazem pobídl Yua aby šli zase zkoušet. ,,  Bude to dobré, uvidíš! poplácal jej Yu po zádech na povzbuzení.

Ze zkoušení nás vytrhlo zvonění telefonu.. Kirova telefonu .

To je Carol!! Rozkřikl se a přiběhl k ni. Zrovna ukusoval rohlík takže drobil snad po celé cestě až k bundě.

-> Kiro? Tady Carol. Máš čas?
- Mám, co se děje? co je s Lenou? Carol mluv!
-> Já..přez telefon ne.. nemůžu se stavit večer?
- Určitě..
-> "Fajn, ráda přijdu..Tak..ahoj..
- Ok..ahoj.." zakousl se do pečiva zadumaně. "
"Vážně?" usmál se stydlivě.
,, Všechno v pořádku? Zeptal se starostlivě Yu když viděl Kira kterj se sesypal jako hromádka neštěstí. ,,

,, Chce přijít.. večer..něco se děje.. určitě se něco děje..  ,,
,, Raději už půjdem domů, kývnul Yu na Strifyho který jen souhlasil..,,

,, Yuovi to nedalo a zašel za Lenou zjistit co se děje.. Zazvonil jsem a čekal, až někdo zareaguje ,,.
Lena šla  po schodech do bytu, aniž si všimla, že na schodech vedoucích do dalšího patra někdo sedí. Odemykala byt, když se za ní ozvalo: "Čekám tady na tebe." Lekla se a otočila se. Tyčil se za ní typicky ospalý Marteen s krosnou u nohou.
"Co chceš? Skončili jsme spolu!
"Vysvětlím ti to uvnitř, beruško," chtěl za ní vejít.
"Nikam! A neříkej mi beruško, víš, že to nesnáším! ,,
"Jdi pryč, už tě nechci nikdy vidět. Jdi hned nebo zavolám policii,"! Vyřtkla na Marteena který se ovšem jejího vyhrožování jinak nezalekl. Ba naopak. Vrazil do dveří a Lenu tak silou byť omylem povalil na zem. "
Ano..Marteen byl ten problém, kvůli kterému se již tři dny Kirovi a nikomu neozvala. Její bývalý přítel, který ji přísahal že po jejím rozchodu ji zničí. Lena se s Merteenem rozešla proto, že ji surově bil, protože je to narkoman a alkoholik na což přišla bohužel až pozdě.
,, Vypadni k sakru! já Tě dovnitř nepustila! běž pryč Ti říkám!! křičela na něj ale evidentně zbytčně. ,,
Když Yu otevřel hlavní dvře, slyšel křik. Nedalo mu to a šel po schodech nahoru. Marteen nemohl dovřít dveře protože Lena mezi nima měla nohy, v naději že ji někdo uslyší. Yu doběhl až do posledního patra.
,, Leno? co se.. ? ,, Než stihl doříci větu Marteen se narovnal se snahou Yua uděřit, ale ztrácel balanc. Yu byl rychlejší a Merteena vyhodil na chodbu, vešel k Leně do bytu a zavřel dveře. Ubrečenou dívku zvedl z podlahy a naléhal aby mu řekla co se to děje.. Posadil Lenu ke stolu, uvařil ji silnou kávu a podal kapesník na osušení slz.
,, Tak pověz..co se děje? upřel na ni přímí pohled. ,,
Lena mu odvyprávěla vše, co se mezi ni a Marteenem kdy stalo a vysvětlila to, proč se poslední 3 dny nikomu neozvala.. Celé tři dny ji Marteen byl za zády a nechtěla riskovat že se něco stane. Yu ji nabídl pomoc kdyby kdykoli cokoli potřebovala..

Zamyšlení...

10. září 2010 v 1:17 | Tessa |  Naše postřehy a vtípky
V poslední době měl Yu na twitu  apod. statusy coby rádo k smutné lásce, bolavému srdíčku a samotě.. Myslíte že za to může Suzy? ...
ad

Funny bubles

10. září 2010 v 0:14 Blbosti
ad
df
df
fvc
yvcx
vy
xvyv



Kirouš :)

2. září 2010 v 18:04 * KIRO *
j
n

I neštěstí přináší štěstí ( 10)

2. září 2010 v 14:56 FF :)
                                      KIRO

Vřítil jsem se do kuchyně že si udělám alespoň něco ledového k pití.. No, eh.. nevřítil, spíš doplazil :D
Opřel jsem se okuchyňskou linku a myslel jsem že bolestí ze zad padnu a při mém dnešním štěstí přímo na ně.  Se sakravelkým úsilím se natáhnu na linku na břicho abych natočil do konvice vodu,udělám si asi ledovou kávu.. Takže, káva, zmrzlina, voda, hrnek.. Jakmile jsem vše vyskládal na linku zkusil jsem se narovnat, no upřímě.. Takovou bolest bych si i odpustil.

" K sakru jaaaaaaaaaaaaaaau!!! " Zaklel jsem . Za zády se mi smála Wiki.
" Wik, tak rád Tě vidím. Obejmul bych Tě ale moc to nejde" ,  oba propuknem v záchvat smíchu.
Hele.. Pojeď s náma na tu dovolenoum bude sranda. Nadhodim svůj nápad a doufám že se ho chytne.

" No, já nevím.. možná jo? " Dostane se mi odpovědi.

" Ne možná, Ty pojedeš a tečka."  Zaúpěl jsem když jsem se hnul, nemohl jsem mít ani tričko, nic.

                                      WIKI

Tak jo, ale možná s sebou vezmu ještě svoji sestru, nevadí? Slíbila jsem ji že tyhle prázdniny strávíme po dlouhé době spolu ..

"Tak fájn! " rozzářil se AKiro jako Vánoční stromeček.
Ukaž, já Ti to raději zaleju, než si ještě něco uděláš. Chychtla jsem si když jsem ho viděla jak nemotorně se pohybuje.  Smích mi přešel když do kuchyně přišel Yu.. Propalovali jsme se pohledem navzájem, nesnášela jsem ho za to co provedl, nemohla jsem ho ani vidět, nic..

" A Kiro, kdy že to vlastně jedem? " Zeptala jsem se.

" No, pozítří, takže by jsi mohla třeba zítra přivést ségru a už si tu nechat věci , přespat tu a rovnou by se jelo? "

" C..Cože?! jak jako jedem? Ty.. jedeš s náma?! ! " Zakoktá se Yu když se praští do hlavy o ledničku.

" Jo drahouši, menší překvapení, taky si musím užít léto ne? " .. Odseknu na něj a náramě se bavím.
" Ok, tak já za ni ted zajdu a večer už to sem kdyžtak rovnou nataháme ju? bude to fajn, já letím, pa! "
 Líbla jsem Kira na tvář a celou cestu domů se smála..

Otevřu doma dveře rozběhnu se ohromnou chodbou a padnu Sath přímo do náruče.

" Sath! sestřičko, pojedem na dovolenou, do Itálie, tam jsi vždycky chtěla.. A odjíždíme za necelý dva dny, s klukama - kamarádi, poznáš je už dneska večer. Hodíme tam věci a už u nich zůstanem a rovnou pak pojedem ! " Zářila jsem štěstím a ona také. Konečně.. ano, konečně naše dovolená! Rozkřikla se Sath.

Dobalily jsme pár věcí a chystaly to odnést k nim.

" No, ale Wik.. já nevim, co si vzít na sebe! " Ozvala se Sath.

Neboj, pojď. Vytáhla jsem ji ke skříni , protože vše své už měla zabalené, půjčila jsem ji něco svého.
Mix skončil u fialových roztrhaných legín, černého topu, černé mikiny, černé skládaná minisukně, něčeho na krk a upravit vlasy. Měla jsem trošku starosti, protože Sath patřila mezi Ty " hezčí " slečny z okolí.. Ale co, to se poddá.
Vyřítili jsme se k baráku kluků, zazvonily a ve dveřích nás přivítal Esko.

" Áááááhoj ! nasadil ten svůj okouzlující úsměv a cpal nás dovnitř. Ty budeš Sath! podíval se na sestru která byla jako Alenka v říši divů."

" A.. ahoj.. jo, to jsem já . Rozkouzlil se ji úsměv. "

Taaak pojd tady.. pozor, schody. Takže tady máme kuchyn, koupelnu, Váš pokoj, tohle, támhleto ..  když už vše vyjmenoval, skončili jsme u obýváku.
A tady je zbytek panstva.

" Kluci, hej kluci! " Okřikl je aby se zvedli. Postupně se představovali.

" Takže, tohle jsem já, Shin, Lum, Kiro a Yu. "
Když si Sath podávala ruku s Yuem, bylo mi hned jasné, že budou problémy..

                                     SATH

Bylo to něco dokonalého, ať už to kde žili nebo oni sami o sobě. Každý si rozuměl s každým, panovala tu pohoda, klid, alespn na první pohled. Dovolená s nima bude super. Shin působí trošku odtažitě, ale když se mu chce tak je s nim vážně legrace..Strify, je prostě pán domu, musí mít vše pod kontrolou, když se něco nedaří je nepříčetnej ale vypadá u toho kouzelně.. Kiro, to je party man v pravém smyslu slova! A Yu .. Yu je jako muj vysněný princ z pohádky.. Dokáže upoutat pozornost, pobavit, poradit, pomoci.. Ty jeho oči a hlas.. Ano, tady asi bude problém.. když jsem v jeho blízkosti mám srdce až v krku . Dojdu si do kuchyně pro něco k pití, studeného, hodně studeného na zchlazení. Když jdu zpět okolo koupelny něčí ruka mi zatáhne dovnitř. Kdo jinej, než Yu.

" Hej, nech toho, co to .. k sakru, zbláznil ses?! "

" Ššššt.. princezno.. "  položil mi prsty na rty a já byla rázem v pěkném háji, o to hůř, že on to věděl.

" J.. já .. to.. wik. " Než jsem stihla cokoli doříct měla jsem jeho jazyk v puse.

" Na Wiki teď kašli.. jsem tu jen já, Ty.. My.. jsi kouzelná "

Pod každým jeho dotekem se mi podlamovali nohy.. Když se ke mne přiblížil a otřel se mi o slabiny, myslela jsem že to neustojím. 

" Toužíš po mne.. a já po Tobě.. kde je háček? "  nedalo mu a zeptal se mne když jsem se cukla.

" Já.. nechci..nechci bejt na jednu noc.. já .. chci lásku.. lásku v pravém slova smyslu .. " Stekla mi slza po tváři.

" Já Tě nezradím.. To Ti slibuji .. " Ujistil mne.. A já mu věřila..

                                                 YU

Ona byla jiná než ostatní, byla kouzelná, vážně princezna.. Tvářičky dokonalé, postavu také.. Ale bylo na ni něco jiného, zvláštního, co mne přitahovalo.. V její blízkosti jsem se cítil uplně jinak.. Naprostě jinak než kdy jindy. Trošku mne to děsilo, ale zároveň jsem byl rád.. Že by to byla právě ona, kdo mne změní? .. Z naší tajné chvilky nás vyrušili otevřené dveře.

" Eh.. Ehm .. pa.. rdon.. já příjdu pak.. nenechte se rušit.. "
Zabrumlal Shin který dveře zavřel ještě rychleji než je otevřel.

Opilí anděl 6

2. září 2010 v 14:14 FF :)
                               STRIFY

Tak fajn..A jedeme konečně na ten slibovanej koncert... Raději ještě všechno 10 krtát překontroluju,
znám se, kdybych něco zapoměl zblázním se.
Termoska, oblečení, tohle, támhleto, tohleto.. fajn, všechno mam.. Otevřu skříň že vytáhnu kufr a nahážu tam zbytek věcí. Tak se i stalo. Kufr zavřu zpět do skříně a vydám se dolů na snídani.

" Nazdar vespolek! " Protáhnu se při pozdravu až mi zakřupou kosti. No, koukám že dneska snídaně nebude moc slavná, zabručim si pro sebe když vidim na stole tmavý chléb a med.
Posadím se těsně vedle Yua , naliju si čaj a čekám kam se hne dnešní " snídanové " téma.

                                        KIRO

Přiletím do kuchyně ještě rozespalej, rozcuchanej, v pyžamu a sotva vidím na cestu, takže narazím trošku do futer. Díky tomu už vidim na cestu víc než dobře. A k sakru.. Srdce se mi rozbuší.. Co se to semnou kruci děje?.. Vidím Strifa sedícího vedle Yua a moje srdce jako by z hrudníku chtělo vyskočit. Dojdu ke stolu a udělám kompromis. Sednu si přímo naproti nim.

" Áhoj lásko ! " Políbím Strifa. .. Dobré ranko Yu, pozdravím ho a cítím že se mi klepe hlas. Nalejvám si čaj ale trošku se mi klepou ruce, možná to bude i tou nervozitou ze zítřejšího koncertu. Zvedám se od stolu s tím, že si půjdu dobalit.. Vyplazim se po schodech do pokoje, nahážu do tašky posledních pár věcí a chystám se k odchodu, když v tu se za mnou otevřou dveře..

J .. Jane? co tu děláš? Optám se tmavovlásky s povytaženým obočím..

                                 JANE

Tak, zlato.. pojď, posaď se.. Poklepu na postel na kterou jsem se posadila. Kiro se moc nemá, ale protom usoudí že jinou šanci nemá.

" Tak, co se děje? " Ptám se ho opatrně..

" Vůbec nic.. to je jednom ..chvilkové.. " promluví a hlas se mu klepe jak moje ruce před maturitou..

" Znám Tě už dlouho..stačilo mi chvilku se na Vás koukat a měla jsem jasno..Zlato, já nejsem ani slepá, ani blbá... Ty jseš prostě zamilovanej ... "

" Jo.. já, Strifyho miluju .. to .. "

Nenechala jsem ho ani doříct větu a zaskočila ho ..

" Ale já nemluvím o Strifym a Ty to sám dobře víš.. "

" J.. Já .. to .. kdy.. on .. je .. Ty jeho oči.. jeho rty.. srdce..slyšim ho do teď.. já .. ho... "
Koktal a začali mu cukat koutky a kutálet se mu slzičky po tvářích.. Ten chuděra měl uplnej zmatek v citech a evidentně z toho šťastnej nebyl..

" A..ale.. proč.. to.. já miluju Strifyho.. proč se tohle děje.. já nechci aby..já.. Miluju je oba?! "

Zvedl ke mne obličej s uplakanýma očima a schoulil se mi do náručí. Mezi vzlykem mumlal cosi a nebylo mu moc rozumět. Uložila jsem  Kira do postele, přikryla ho dekou se slovy že mu za chvilku donesu čaj, ať odpočívá. Když jsem dělala čaj, přišel za mnou Yu ..

                          YU

Obejmu Jane kolem pasu, políbím ji a rukou ji pomalu přejíždím přez břicho a boky.

" Kde máme Kira? " Zeptám se zvědavě a v tu chvíli jako by ji zmije uštkla.

" Nahoře, leží v posteli a pláče.. kvůli Vám! "

Odsekla Jane skoro nepřátelsky.

Tahle odpověď mne trošku zarazila..
" Proč kvůli nám? "

" No.. protože Vás miluje oba.. je to tak jednoduché ale zároveň těžké.."

Vzdychla Jane když dolévala poslední kapky vody do hrnku s mátovým čajem.

" Ukaž.. já mu to odnesu.. Neboj se!  nic se nestane... " Ujistil jsem ji když jsem bral hrnek do ruky odhdodlán mu ho odnést..

Výjdu schody, rozrazím dveře a vidím tu hromádku neštěstí v posteli.. No fajn a to máme za necelé 4 hodiny odjíždět.. Uff.. Při té představě se mi orosí čelo.

                               KIRO

Y..Yu? co.. co Ty tu ? .. měla přijít Jane..

" Já vím.. já.. vím všechno.. " přisedl si ke mne na postel a pohladil mne po tváři.
Prvně jsem byl trochu šokován ale potom to bylo příjemné.. Nechal jsem ho..

Když se ke mne naklonil, aby mne políbil, vešel do dveří Strify..
Chvíli koukal jak opařenej, ale pak vešel dál ..

" Mluvil jsem s Jane.. všechno mi řekla.. takhle bychom dál fungovat nemohli.. takže.. já.. navrhuji kompromis! "

Já i Yu jsme na něho koukali jako kdyby se zbláznil, čekali jsme rozhodně jinou reakci..

"  Já .. no ..prostě..my.. 3.. budem spolu.. Jane má pravdu.. Já miluju Tebe, i Yua.. Ty miluješ mne, i Yua.. a Yu miluje nás a Jane.. bude to sice nezvyk.. Eh .. asi dost velkej nezvyk.. ale.. co se nezkusí, to se nesoudí.. co Vy dva na to? "

Koukali jsme na něho s otevřenou pusou a čelist lovili někde pod postelí.. Jane nás má vážně přečtené od morku kostí..

                                ROMEO

Táááááááááááááááák panstvo!! hej hej!! sbalte se, vyrážíme!! šupito presto ať se nikdo nikde nezdrží, už takhle nemáme čas!

Heeej... moment.. něco mi .. uniklo?! Vypadalo to fakt divně.. Oni tři na jedné posteli když se ráno vraždili pohledem? a všichni 3 se objímali kolem krku?!
 Z myšlenek mi vytrhla Jane která mi padla zezadu kolem krku, měla o pár cm. navíc takže měla výhled i ona.

"Ne, jen jsou všichni se všema "

S úsměvem mi oznámila že ted vážně není čas na to, abych to pochopil a že mi to vysvětlí po cestě v tourbusu. 

Nic jsem nechápal, ale zatím to tak bylo asi lepší.  Po cestě mi bylo vše vysvětleno, prvně jsem tomu nevěřil, pak se tomu strašně smál a nakonec jsem byl rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.