close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Opilí anděl ( 4 )

5. srpna 2010 v 15:02 |  FF :)
                                       YU

Zabouchl jsem dveře od svého pokoje, svezl se na zem podél zdi a plakal jako malej kluk. To nemůže být pravda, nesmí, vždyť ty výsledky byli v pořádku.. Relativně.  Zoufal jsem si pro sebe a stále jsou doufal že se doktor zmýlil. Nevěděl jsem z čeho jsem zoufalej víc, jestli ze sebe nebo ze Shina, ze kterého jsem byl vlastně spíš zmatenej než zoufalej, ale to teď vyšlo skoro na stejno.

" Hej? Yu? můžu dovnitř? "

Ozval se z pozadveří Kiro. Nu což, vím že Kiro něco tuší.. " Jo, jen pojď " . Pobídl jsem ho aby za sebou zavřel dveře a stíral jsem slzy.

                                          KIRO

Viděl jsem ho tam jako hromádku neštěstí. Přisedl jsem si k němu na podlahu, obejmul ho a nechal ho mluvit. Chvíli na mne jen koukal, pak koukal před sebe a pak spustil..

" Bejvalo mi zle..hodně zle. Motala se mi hlava a vídal jsem černě. Zvracel jsem a občas jsem měl hlušení v uších.. Byl jsme slabej, chtělo se mi spát. A poslední dobou jsem bílej jako zeď.. Když se rozruším, sekne to semnou.. Ale poslední dobou se nemusim ani rozrušovat a sekne to semnou stejně znova.. Kiro.. Já .. já mam. . "

Než stihl větu doříct rozrazil dveře právě se vracející Romeo.

" Nazdar bando! Taaak jsem doma! " rozezněl se pokojem jeho hluboký hlas.

Tak já půjdu, nechám Vás tady. Vstal jsem a šel raději stranou.

                                           STRIFY

Sssst, hej, Kirouši. Pojď na čaj zlato. Venku je ralativně pěkně, neprší, nesvítí. Doplánujem ten koncert. Řešil jsem různé věci jako je náš příšernej vztah s manažerem, místo pro šatnu, jídlo.. A najednou jsme slyšeli strašnou ránu.

" Dělá si prdel? je blbej? co to do toho vola zase k sakru vjelo?! " .

Tahle věta zatřásla skoro celým barákem až k nám ven. Ano ano.. Romeo když se rozzlobí stojí to vážně za to. Dopili jsme čaj a šli jsme udělat něco k obědu.

" Tak to asi dopadne špagetama ne? " Navrhl jsem Kirovi aby se šel zeptat kluků nahoru zda budou obědvat také.

                                               KIRO

Vyšel jsem schody, otevřel jsem dveře a viděl Romea sedícího na zemi s ubrečenym Yuem. Na toho fakt nemam nervy, řekl jsem si potichu.

" Jdu se jen zeptat, kdo bude obědvat a hned zmizim "

Špitl jsem tiše. Když se mi dostalo odpovědi že oba spokojeně jsem odešel a nechal je tam.

                                              SHIN

Seděl jsem na zemi opřenej o kus kovové konstrukce od postele a myslel ani nevím na co nebo na koho. V hlavně jsem měl Yuovo oči a Kirovo rty. Je to šílenej pocit.  Strava na nic, postel na zemi, lidi tady bez komentáře. Já chci domů.. domů, ke klukům. Zoufal jsem si v temě černé místnosti kde nebylo nic, nikdo.. Katarina mi varovala že takhle jednou dopadnu a ejhle.e.e
Praštil jsem pěstí o zem, kopl do zdi a padl zpět na zem. Příjdu si tu jako blázen, jako zvíře v kleci.. Nevěděl jsem zda mám zoufat, řvát, brečet, rvát se. Nevěděl jsem nic.

                                                YU

Dnes jsem měl jít na kontrolu a náběry. Trošku jsem se bál. Nu, co trošku, klepal jsem se jak osyka. Vzal jsem na sebe černou košili a po dlouhé době světlé džíny. Skočil jsem do bot, natupíroval vlasy a vyrazil se sluchátky v uších směr ordinace.  Když jsem stál před vchodovými dveřmi, musel jsem si zapálit. Ruce se mi klepali a nevěděl jsem kudy kam jít. Vešel jsem dovnitř, zavřel dveře a když jsem se otáčel, narazil jsem do někoho. Sundal jsem se sluneční brýle s chystanou omluvou ale zatrnulo mi.
Vytřeštil jsem oči a beseslovně chvíli zíral na onu černovlásku.

" Jane? " sestřičko? c.. co tu děláš? .. " Obejmul jsem ji jak nejvíc to šlo.
Nechápal jsem, co tu tohle stvoření dělá. Na tomhle místě, na tomhle oddělení..
Jeho starší nevlastní sestra, kterou miloval dlouhou dobu stejně jako ona jeho..přesně ta dívka, na kterou myslí každou noc než jde spát.. Ano, byla to ona, teď a tady.. Ne že by nebyl rád, ale děsilo ho to.

Za žádnou cenu jsem ji nechtěl pustit, dohodli jsme se že se vrátí ke mne a klukům jako to bývábvalo kdysi dříve, než se musela odstěhovat. Ale teď ji mám zpět.. Máme ji zpět. Což by vyřešilo i problém s koncertem, Jane je dokonalá za bicíma.

" Slečno Nio, pojďte " pobídla ji sestra ke vchodu do ordinace.
Začínal jsem se o Jane bát snad ještě víc než o mne. Musel jsem to říci klukům, musel. Vzal jsem mobil a volal Kirovi.

Kio - " Ano? "

Yu - " Jane, vrátila se, je tady, u mne, v nemocnici, chápeš to? je zpět! "

Kiro - " Co? proč je v nemocnici? je v pořádku? bude zase bydlet tady? "

Yu - " Zatím nic nevím, zjistím to a přivedu ji hned na oběd a jo bude bydlet u nás,
hele musím jít za chvilku jsem na řadě řekni to Strifymu ať o tom ví, měj se! - pí pí pí "

Když jsme již oba byli z ordinace venku, chytli jsme se za ruce, dali si polibek a šlo se ke klukům. Přesně jako to bývalo, ale přeci jen něco bylo jinak..

                                                   KIRO

Janeeeeeeeeeee! přiběhl jsem k ni a zuřivě ji obejmul. Tak dlouho jsem tu holku neviděl. Už jen ve dveřích jsem viděl jak Yu září štěstím že ji má zase zpět, ale přesto jsem na něm viděl že něco v pořádku není.

" Pojď, máme špagety! a vařil jsem je já sám " pobídl jsem ji ke stolu a musel se pochlubit.
Její úsměv byl unavený, tvář měla bledou, ale stále vypadala že má plno energie.
Vzal jsem si Yua stranou a zkoušel z něj dostat co nejvíc.

" Přijela sem zpět, protože je nemocná.. má to, co mam já.. oba máme Anemii.. "
Když tu větu řekl oklepal jsem se..

" Ale dá se to léčit, že jo? musí .. "

" Dá.. a budou to léčit oba a my jim budem pořádnou oporou!  " Poplácal mi po zádech přicházející Romeo který tuhle větu právě dokončil.

                                                     ROMEO

Jsem rád že je Jane zpět, všichni kluci jsme ji tu brali jako matku, sestru, prostě naše Jane. Nikdo by na ni nedal dopustit. Slečna se vkusem, rázností, svým chladným tajemnem, vzhled ďábla duše míšená s andělem a člověk pro kterého by Yu zemřel.. To je naše Jane.

" Je tu ticho vážení.. něco pustíme "
Sáhl jsem po prvním cd - The Gazette. Volume napravo a Strify ječící že chce Madonnu. Ideální odpoledne usmál jsem se pro sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Darci Darci | Web | 5. srpna 2010 v 22:37 | Reagovat

Jujda... No. O jedu věc na seznamu míň, ale další přibyla. Sakra, já už chci vědět něco víc... xD

2 cinema-bizarre-liebe cinema-bizarre-liebe | Web | 6. srpna 2010 v 9:23 | Reagovat

Dočkáš se xD

3 653boobik 653boobik | 7. srpna 2010 v 10:50 | Reagovat

to začíná vypadat dobře zamotaně :-D takže Yu chodí se svoji starší nevlastní sestrou? :-D

4 Ikki Lemon Ikki Lemon | 7. srpna 2010 v 13:18 | Reagovat

úžasný akorát moc nechápu proč jsou z tý Anémie tak odrovnaný, vždyť o nic nejde..... to má spousta lidí....

5 cinema-bizarre-liebe cinema-bizarre-liebe | 7. srpna 2010 v 15:52 | Reagovat

Tak víš jak, zaskočilo je to, do ted žili v domění že jsou zdravý.. to zaskočí každého.

6 Marťule Marťule | 9. prosince 2011 v 18:03 | Reagovat

Sorry :-|, ale mě sobně ňák nezaskočilo to, že mám anémii. Spíš sem byla ráda... páč to mohlo být horší... a aspoň nemusím v těláku cvičit :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama