I neštěstí přináší štěstí 7

16. června 2010 v 17:26 |  FF :)
                                                STRIFY

Takže, boty, druhé boty, ručníky, kartáčky, oblečení, ponožky, kalhoty a zbytek odevšeho..Fajn..Máme všechno sbalené na hromadě. Fláknu s sebou do postele a čekám na oběd. Je mi prapovidný že je tu všude taková ticho.. Asi šli kluci ven tak se rozhodnu že bych ještě na chvilku mohl spát. Zalomím to aniž bych si to uvědomil tak rychle, protože jsem celou noc nespal.. Nojo, Romeo byl na návštěvě.. Usměju se sám pro sebe zavřu oči a chrnim.

                                                YU

Poslední den na tomhle kouzelném místě, na místě, kde se stalo něco, po čem jsem toužil..Rozhlédnu se kolem, je šero, moře je klidné, vítr lehký zvedající mé vlasy.. Maličké uličky kterými se proplétají lidi všech možných druhů co Tě jen napadnou.  Času mám dost.. zvednu se a jdu k moři. Udělám si výlet.. jen sám pro sebe.. doplavu na " Naši " písečnou pláž, na tu pláž, kde se to všechno stalo.. Plácnu s sebou do písku a zavřu oči.. myšlenky plynou samy od sebe tam a zase zpět, tam a zpět.. jako by mne pronásledovali. Vrací se mi obraz Kira, jeho očí, jeho dlaní, úst a krásného tělíčka.. Vrací se mi pohled na naše domovní dveře, na první hádku Kira se Strifym kdy jsem Kirouše uklidňoval v náručí protože plakal..
V tu chvíli nemohl ani tušit, jak těžké to pro mne bylo. Když se rozeběhl a spadl mi omylem přímo do náruče, když mi usnul na rameni.. Když se poprvé zkoušel líčit a tužkou si skoro vypíchl oko protože mrknul, dokonce i to, když si zkoušel nové věci a styděl se před prodavačem, když jsme potřebovali na wc a jeho nechtěli na pánskej pustit .. Při téhle vzpomínce jsem se musel trošku usmát..Když mi skoro zaškrtil když mi skočil kolem krku a vyplazoval jazyk nevědomky že mi drží tepnu..  To všechno..tolik večerů a nocí co jsem po něm toužil a on to nevěděl ani v nejmenším..  a Teď? měl jsem ho v náručí, plakal mi na rameni, líbal mne, dotýkal jsem se ho, byl můj.. je můj a bude můj.. Jak jsem přemýšlel nad Kiroušem, vypustil jsem strach z letadla který ovšem následně přišel, když jsem se vrátil zpět na pokoj. Strify a Romeo již v plném pozoru stáli u kufrů válejících se v předsíni a Kirouš pobýhal aby zjistil co se kde zapomělo.. Ach ne.. Je to tu znovu..Tíseň, horko, ledový pot, panika.. Sesunul jsem se podél zdi k zemi a složil hlavu do dlaní.. " Yu? lásko? to ten strach? " Vyštěkl starostlivě Kiro který se následně přiřítil a obejmul mne. Jo, to.. je to vysoko..Moc.. moc vysoko .. připadal jsem si jako by mne odváděli na popravu a ne na cestu domů.

                                                   ROMEO

Tak děkujem za hezký pobyt, mějte krásný den a naschledanou! Rozloučil jsem se hlasitě se sekretářkou podávající ji honorář za náš pobyt a klíče.  Nasedli jsme do auta a vyrazili směr letiště. Yu se chudák začínal klepat pořád víc a víc a barevně nám ladil s potahy auta které byli sněhově bílé. Ještě štěstí, že Kiro má stále ty prášky na spaní..  Vylejzajíc z auta míříme k letadlu..Je krásné, vypadá bezpečně.. Yua před sebou musíme tlačit všichni protože sám by se nehnul z místa.. Jak viděl stroj, měl husí kůži snad i na botech.. Když už jsme ho tam nacpali, sesunul se do křesla a sám o prášky požádal. Za pár hodin jsme přistáli konečně zpět v Berlíně. Vylezli jsme z letadla a šli směrem domů..

                                                  STRIFY

Co otevřu dveře první co vidím jsou ponožky na zemi..Kirovi ponožky samozřejmě. Ohnu se že je zvednu a praštím se hlavou o roh futer takže spadnu na zem. Oklepu se, a pod pohovkou vidím prázdnou flašku od Vanila Coke.. Jasně, Yu.. Podrbu se na hlavě a začínám se v celku děsit co ještě najdu. Když jdu do pokoje, zakopnu o roh skříně v kuchyni tak, že padnu na čtyři přímo před Yua. Chce se mi šíleně nadávat ale musim se začít smát když začne jako první on. Jeho slova "  teda Ty se umíš první den hezky uvítat " byla bohužel pravdivá. Prázdná lednička  a bordel naházenej po všech skříních mi to pouze potvrdil.. Svlékl jsem se a šel do kuchyně zjistit, co se dnes udělá za další pokus s názvem " jídlo " . Po přejetí všech ingrediencí a zbytků co jsem našel jsem usoudil, že moje první cesta bude na nákup.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama