I neštěstí přináší štěstí 6

14. června 2010 v 22:23 |  FF :)

                                  STRIFY

Chtěl bych ho políbit.Tolik bych chtěl.Jenže co když on nechce?mám strach.Jestli mne odstrčí bude to pro mne konec.Ale stejně se odhodlám.Jemně,zkusmo ho políbím na krk.žádná reakce.proto ho políbím znovu.stoupám s pobibky až k něho rtům.Zvednu obličej a podívám se mu do těch krásných očí.Nechci nic než jeho souhlas.Nikdy sem nečekal že k tomu dojde.Nenapadlo mě že právě on,Romeo,bude ten koho se budu ptát zda ho smím políbit.Cítím jeho vůni,teplý dech a zvláštní napětí.
                             ROMEO

Trošku mne zamrazí v zádech a projede mnou zvláštní vlna elektřiny smíchané s husí kůží. Udělal to, políbil mne, mám ho v náručí.. Jeho, Strifyho, objekt mé utajované touhy a lásky.. Dokud byl s Kirem, nemohl jsem ho mít nikdy.. Teď? je bez Kira, semnou, u mne.. Konec myšlení řekl jsem si. Obejmul jsem ho jak nejpevněji jsem mohl, posadil si ho na klín a začal vášnivě líbat. Měl na sobě bílou polokošili která byla pouze na pár knoflíků, které jsem teď vůbec neřešil.  Za pár okamžiků byla košile dole a já si tak mohl prohlédnout jaho krásné bříško. V duchu jsem trošku zabědoval co bych za takové břicho dal, ale to šlo stranou. Moje triko šlo dolů hned následně. Bohužel, zatím to u toho i zůstalo, protože jsme slyšeli kroky ze schodů. Ale slíbili jsme si, že noc bude naše. Ze schodů se řítil Yu hledající gel na vlasy, což mne ani nijak nepřekvapovalo. " Už je Kiro vzhůru? " zeptal jsem se ho když zůstal jako socha a těkal očima z jednoho na druhého. E.. n.. ne.. vykoktal se sebe a pak se začal smát.. Co je? vyhrkl jsem s křivým úsměvem. " Já .. nic.. jen.. že .. vy dva.. zrovna vy dva.. to by men nenapadlo.. nenechte se rušit " Vzal gel a s úsměvem odkráčel zpět nahoru. Nedalo nám to a i my dva se začali smát.



                           YU

No konečně, šmudla muj malej. Trošku se zacuká a roztomile našpulí rty, když se začne probouzet. Líbnu ho na nos což ho probudí uplně. Dobré ráno lásko, usměju se na něj a rukou si podložím hlavu tak abych na něho viděl. Je rozcuchanej, roztomilej, rozespalej, prostě úžasnej.  Vypadá jako panenka takhle po probuzení.
" Kolik je? " zívne a protáhne se.
Eh, no.. za 10 minut musíme jít na oběd. Začnu se smát.
" C- cože? už? jakot? dyt .. " Začne šílet když vystřelí z postele rovnou směr skříň. Vyhodí z ni kamsi za sebe červené kraťasy a bílí nátělník, tubu světlého make-upu, řasenku a tužku na oči. Když už je oblečen, chybí jen líčení. Přistoupím k němu a zeptám se ho, zda nechce ty linky udělat odemne, jak je v rozběhu, trošku se mu klepou ruce, takže to s úsměvem uvítá. Dělám jemné tahy tužkou, pomalé abych neucukl a přitom se vzájemě sledujem z očí do očí. Najednou se zastavím jako bych zamrzl a on také. Nelíbáme se, nekreslím tužkou, nic. Prostě jen stojíme.

" Ehm ehm.. neruším? " ozve se ze dveří Strify kterého jsem se jaksi lekl, takže jsem mu to oko málem vypíchl.
" Já jen že oběd už je na stole " zasměje se a ukáže rukou směr kuchyň. 
Joo, díky, už jdeme. Začneme se smát také a startujeme tím směrem. " Kiro, ne že mi to sežereš! " zakřikl jsem když vypálil dveřma jako torpedo.

                                        ROMEO

Takže se to stalo?Konečně mu budu moct říct co k němu už dávno cítím?Proč sem byl na ně protivný když se s Kirem přede mnou líbali a dělaly hloupé vtipy.Pochopí všechno co sem prováděl.Budem se tomu smát.Páni on vypadá skvěle.Když jí,když si otírá rty do ubrousku..pořád.Vypadá najednou tak...šťastně?Je to štěstí co mu rozzářilo oči?Najednou si uvědomím že do mně někdo pod stolem kope.Ano.Zůstal sem na Strifyho zírat tak dlouho až to zastavilo dění okolo."Co oc co?"zeptám se zmateně a vyvolám tak vlnu smíchu.
               
                                     Yu

Tady se nám něco rýsuje..začnu se nahlas chichotat jak o život.
Roumí zrudne jako rajče a Strifan od toho taky nemá daleko. Kiro odloží svůj nakousaný rohlík a vypískne..  " Dneska se vrací Shin?! My na to uplně zapoměli !! " jak se Strifan lekne začne se dusit rohlíkem, protože Kirův " výpisk " musel rvát uši i lidem v dalekém okolí.
No jo, Strify, my pro něj dneska musíme ject. Když se Strify koukne na hodinky vyvalí oči.

" Y.. Yu .. zakucká se. Máme tam být za 15 minut..a začne se smát. Rychle sáhnu pro klíče a pro triko. Když už otevírám dveře proklouzne mi Kiro. " Kirouši? povytáhnu obočí " ..
" Já chci ject s Váma, aby pak nebyl v zadu sám "
" Ok. " řeknu jednoduše protože vážně není čas se s nim dohadovat. Cestou za Shinem mne předem děsí naše zítřejší cesta letadlem zpět.. Zase letadlo.. výška.. Brr.. oklepu se z ničeho nic tak že cukne volant.

                                     STRIFY

Jsi v pohodě? zeptám se starostlivě protože ten fakt, že zrovna v pohodě nevypadal neunikl asi nikomu. Podívám se na Kira a zpět na Yua.
" Tak jsem tu, já? jo..jsem ok " Prohlásí když otevírá dveře od auta. Nabereme Shina a jede se zpět na hotel. Dneska je to náš poslední den na pláži no to si musím užít v plné kráse. Už se vidím..Rozvalím se na pláž a nikdo mne nedonutí ani za nic vstát. V duchu si přemílám co budu dnes vše dělat než mi dojde že za volantem sedí Kiro. C.. co tam děláš? zajeknu se.
" Yuovi neni dobře, asi z toho sluníčka, tak to odřídím já " odpoví mi s lehce ustaraným úsměvem.
Ok, co mi zbyde. S Kiroušem nejezdím moc rád, ne že by neuměl řídit ale.. to je jedno. Sednu tedy dozadu ke Shinovi a těším se na písek a moře. Ovšem na tu pohromu kdy budu zase večer lítat jak zběsilej kde jsem co zapoměl už se zas tolik netěším. Zaxichtil jsem se při pomyšlení na to kam tu zas kdo co zahodil.

                                 SHIN

Tak já si půjdu rovnou zabalit a kouknout kde se nám tu co válí, ju? na sluníčko se mi moc nechce, pořád se motám. Křiknu na kluky ven kteří se již stejně válej v písečných pláních.
Uklízím po nich a v hlavě se mi míhá co se tu vlastně stalo. Kiro se rozešel se Strifym, kterej je za to vlastně rád.. co on, oni oba, protože se tak Kiro mohl dát dohromady s Yuem a Strify s Romeem. Fajn, tak to bych měl jaksi taksi srovnané. Heh, pomalu si začínám říkat, že jsem rád že jsem na holky. Trošku mi zatrne při představě, že bych dopadl jako oni. Gay.. ehm.. Oklepu se a seberu další kus oblečení hozený po zemi.

                                STRIFY

Táááááááááákže.. spráskl jsem ruce a vydal se po baráku. Hygiena, kuchyně, pokoj, koupelna.. Kartáček, chybí mi kartáček!! Kde mam kartáček?! rozkřiknu se. A pásek, Kirouši!! určitě máš muj pásek! Kiro se trošku zarazil ale měl jsem pravdu. Ba dokonce ho měl na sobě. Dej mi ten pásek! křikl jsem na něj ale přitom jsem se smál co to šlo.
" A nedám, a nedám " smál se až se lámal v pase. Co mi zbylo, než si ho vzít. Chytl jsem Kira za tričko, hodil s nim do křesla a už jsem rozepínal pásek že si ho vezmu zpět když v tu přišel Yu. No, musím sám uznat, že to muselo vypadat jinak, než mělo..

                                 YU

" Kiro potřeboval bych " ...  než jsem to stihl doříci, nestačil jsem se divit.
" E.. n.. nenechte se rušit " .. řekl jsem a odešel jsem.. V půli kroků jsem se rozeběhl a jak jsem šel, najednou jsem běžel, co mi nohy stačili. Nevnímal jsem nic kolem, nic. Srdce jsem měl v krku, hlavu někde pozpátku a duši.. momentálně někde v zatracení..  On .. Kiro.. Strify.. klečel na něm? . sundaval mu pásek.. košili měl vyhrnutou..smál se.. on.. smál se.. Do očí se mi hrnou slzy, ale ne tím, že mi chladný vítr bije do očí, ale tím, že mám strach..strach, že jsem ho ztratil..Jeho, pro koho bije moje srdce..
Opřel jsem se o zeď a sesunul se na zem. Brečel jsem jak malej kluk a ještě ke všemu zase začalo pršet. Počasí a moje nálada se dobře doplňovali.

                                    KIRO

Kruci! tohle se nemělo stát, tohle ne. Co si o mne ted může k sakru myslet, jak mu musí bejt? prší, je chladno a vítr a on vyběhl jen v tílku, určitě se nachladí, bude nemocnej a to všechno jenom kvůli jednomu pitomímu incidentu! Vzal sjem si mikinu a vyběhl ho najít. Běžel jsem uličkama kam bych za normálních situací nešel ani za peníze. Konečně, našel jsem ho! seděl opřenej o zed, ruce v klíně a plakal. Přisedl jsem si k němu a i v tom dešti mu podal kapesník. Vysvětlil jsem mu celou situaci, jak to bylo, že to jen špatně pochopil, že teď miluji jen a jenom jeho.. Bylo mi to tak líto.

                                        YU

On je prostě dokonalej, jedinečnej.. Leje jak kdyby se prorvalo nebe a on mi dá svůj kapesník. Šmudla muj malej. " eh, já..děkuju.. zašpil jsem .. ale ono to vypadalo .. tak něják.. no .. prostě jinak .. a já jsem se bál, strašně bál že o Tebe přicházím. Nikdy o Tebe nechci přijít, nikdy. " Políbil jsem ho. V tom dešti a západu slunce vypadal tak nádherně. Opřeli jsme se zádama o sebe a koukali do moře. Vyprávěli jsme si vtipné historky z minulosti ale i z přítomnosti co se nám stalo a docela jsme se nasmáli. Musím uznat že tuhle chvilku bych neměnil za nic na světě.
                              
                                      Strify

Sakra.Snad to Kiro s Yuem vyřešej.Nechci aby se rozešly.Sluší jim to a navíc já.Ted mám přece Romea a nechci o něj přijít.Roumí...Co ted asi dělá??Možná bych se za ním mohl jít podívat.Sejdu proto dolu na pláž,rozhlížím se ale nikde ho nevidím.Kde se mi schovává?najednou ho zahlédnu.Leze z vody,vlasy mu trčí do všech stran a vypadá strašn roztomile.Zamávám na něj a on jen m zahlédne rozzáří svou krásnou tvář úsměvem.Pomalu k němu dojdu."Ahoj lásko"zašeptá jko by se bál."Ahoj.Chyběl sem ti?"zeptám se koketně."tááááákhle moc"odpoví se smíchem a obejme mě.Jeho mokré tělo s mím tvořilo zvláštní souhru. Rukama mu chvilku bloudím po zádech a vtisknu mu krátký polibek.    

                                        ROMEO

Tenhle rotkošnej blonďáček semnou dělá větší divy, než si myslí. Obejmu jeho tělo a povalím ho do moře, ať se taky trošku schladí.  Ta jeho košile mi na něm trošku překáží, zmapuju si jeho tělo a uvažuji, co z něho sundám dřív.. Košila byla první.. Potom jsem mu zatahal za kraťasy tak, že padl hlavou do vody. Když se vynořil, roztomile prskal všude okolo. Plival, prskal, pískal, chudinka moje. Asi se mu ta sůl dostala i do nosu, což rozhodně nikdy není příjemná věc. Začnu se smát a skočím po něm. Potopím ho znovu a znovu, načež mi potom skočí na záda a udělá si ze mne matraci. No téééda, to počkej. Křiknu na něj s úsměvem.
" Hej, Romeo a Julie! máme oběd " Křikne na nás Yu s nehoráznym smíchem.

                                                    Yu


Tohle je vážně komický.tohle všechno.Oni dva,já a Kiro.Kdyby ste mi to řekli před týdnem tak tomu nevěřím.Přišlo by mi to jako hloupost.Ale co.To nevadí.Je to taková krásná,romantická hloupost.Celej tenhle život.Jsem rád že tenhle život žiju právě s nima.S nejlepšíma kámošema a  s mím nejkrásnějším  Kikinem.Nedokážu si bez nich představit zbytek života.To fakt nejde.probýrám se myšlenkama a najenou uslyším Shina:"Jez ty náš mysliteli nebo to budeš mít studený" a následně záchvat smíchu všech kluků.Tady sem doma.Kdekoliv ale s nima.
Noooojo pořád, osočil jsem se a začal se dál hrabat v talíři.. Hlavou se mi míhaly myšlenky večera.. ano, odlítáme.. odlítáme.. Letadlo, úzkost, úzkej prostor, pád, vejška, to .. všechno .. strach..ano, opět se oběvila moje smrtelná fobie.. Letadlo.. nikdy jsem se nebál, nechápu to.. Když se sklidilo ze stolu šlo se balit.. Zavřel jsem se k sobě do pokoje, posadil se na postel a snažil se uklidnit sám sebe.. Ano, začínal jsem být značně nervní.. Klepali se mi ruce, poklepával jsem si nohou..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sci-fi sci-fi | Web | 15. června 2010 v 12:29 | Reagovat

omng.. zase kawaii jako obvykel. x\d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama