Červen 2010

Kolážka x)

28. června 2010 v 11:37 Fotky
cc

Vlog 15: IMATS

27. června 2010 v 18:01 * YU *


Něco co jsem nalezla.. :)

24. června 2010 v 19:08 | Tess |  Fotky
ss
ss
x
vv
vc
y
c
y
aa
xx
xsy


Shin & Kiro

23. června 2010 v 8:39 | Tess |  Fotky
ss
ds
y
yx
cc
yyy
vv
cvb
vcb
a
cxx
xccc
xcxc


Some Yu best xichts :D + 1 skupinka :)

20. června 2010 v 23:21 * YU *
lk
Y
125Tuhle sem musím dát dodatečně :D já z ni umírám :)

Ehm.. Strify

20. června 2010 v 22:49 | Tess |  * STRIFY *

Tak nevim.. co si o něm mam myslet :D


Yu relaxuje

18. června 2010 v 10:33 * YU *
f

Kirouš :)

18. června 2010 v 9:43 * KIRO *
n


I neštěstí přináší štěstí 7

16. června 2010 v 17:26 FF :)
                                                STRIFY

Takže, boty, druhé boty, ručníky, kartáčky, oblečení, ponožky, kalhoty a zbytek odevšeho..Fajn..Máme všechno sbalené na hromadě. Fláknu s sebou do postele a čekám na oběd. Je mi prapovidný že je tu všude taková ticho.. Asi šli kluci ven tak se rozhodnu že bych ještě na chvilku mohl spát. Zalomím to aniž bych si to uvědomil tak rychle, protože jsem celou noc nespal.. Nojo, Romeo byl na návštěvě.. Usměju se sám pro sebe zavřu oči a chrnim.

                                                YU

Poslední den na tomhle kouzelném místě, na místě, kde se stalo něco, po čem jsem toužil..Rozhlédnu se kolem, je šero, moře je klidné, vítr lehký zvedající mé vlasy.. Maličké uličky kterými se proplétají lidi všech možných druhů co Tě jen napadnou.  Času mám dost.. zvednu se a jdu k moři. Udělám si výlet.. jen sám pro sebe.. doplavu na " Naši " písečnou pláž, na tu pláž, kde se to všechno stalo.. Plácnu s sebou do písku a zavřu oči.. myšlenky plynou samy od sebe tam a zase zpět, tam a zpět.. jako by mne pronásledovali. Vrací se mi obraz Kira, jeho očí, jeho dlaní, úst a krásného tělíčka.. Vrací se mi pohled na naše domovní dveře, na první hádku Kira se Strifym kdy jsem Kirouše uklidňoval v náručí protože plakal..
V tu chvíli nemohl ani tušit, jak těžké to pro mne bylo. Když se rozeběhl a spadl mi omylem přímo do náruče, když mi usnul na rameni.. Když se poprvé zkoušel líčit a tužkou si skoro vypíchl oko protože mrknul, dokonce i to, když si zkoušel nové věci a styděl se před prodavačem, když jsme potřebovali na wc a jeho nechtěli na pánskej pustit .. Při téhle vzpomínce jsem se musel trošku usmát..Když mi skoro zaškrtil když mi skočil kolem krku a vyplazoval jazyk nevědomky že mi drží tepnu..  To všechno..tolik večerů a nocí co jsem po něm toužil a on to nevěděl ani v nejmenším..  a Teď? měl jsem ho v náručí, plakal mi na rameni, líbal mne, dotýkal jsem se ho, byl můj.. je můj a bude můj.. Jak jsem přemýšlel nad Kiroušem, vypustil jsem strach z letadla který ovšem následně přišel, když jsem se vrátil zpět na pokoj. Strify a Romeo již v plném pozoru stáli u kufrů válejících se v předsíni a Kirouš pobýhal aby zjistil co se kde zapomělo.. Ach ne.. Je to tu znovu..Tíseň, horko, ledový pot, panika.. Sesunul jsem se podél zdi k zemi a složil hlavu do dlaní.. " Yu? lásko? to ten strach? " Vyštěkl starostlivě Kiro který se následně přiřítil a obejmul mne. Jo, to.. je to vysoko..Moc.. moc vysoko .. připadal jsem si jako by mne odváděli na popravu a ne na cestu domů.

                                                   ROMEO

Tak děkujem za hezký pobyt, mějte krásný den a naschledanou! Rozloučil jsem se hlasitě se sekretářkou podávající ji honorář za náš pobyt a klíče.  Nasedli jsme do auta a vyrazili směr letiště. Yu se chudák začínal klepat pořád víc a víc a barevně nám ladil s potahy auta které byli sněhově bílé. Ještě štěstí, že Kiro má stále ty prášky na spaní..  Vylejzajíc z auta míříme k letadlu..Je krásné, vypadá bezpečně.. Yua před sebou musíme tlačit všichni protože sám by se nehnul z místa.. Jak viděl stroj, měl husí kůži snad i na botech.. Když už jsme ho tam nacpali, sesunul se do křesla a sám o prášky požádal. Za pár hodin jsme přistáli konečně zpět v Berlíně. Vylezli jsme z letadla a šli směrem domů..

                                                  STRIFY

Co otevřu dveře první co vidím jsou ponožky na zemi..Kirovi ponožky samozřejmě. Ohnu se že je zvednu a praštím se hlavou o roh futer takže spadnu na zem. Oklepu se, a pod pohovkou vidím prázdnou flašku od Vanila Coke.. Jasně, Yu.. Podrbu se na hlavě a začínám se v celku děsit co ještě najdu. Když jdu do pokoje, zakopnu o roh skříně v kuchyni tak, že padnu na čtyři přímo před Yua. Chce se mi šíleně nadávat ale musim se začít smát když začne jako první on. Jeho slova "  teda Ty se umíš první den hezky uvítat " byla bohužel pravdivá. Prázdná lednička  a bordel naházenej po všech skříních mi to pouze potvrdil.. Svlékl jsem se a šel do kuchyně zjistit, co se dnes udělá za další pokus s názvem " jídlo " . Po přejetí všech ingrediencí a zbytků co jsem našel jsem usoudil, že moje první cesta bude na nákup.

I neštěstí přináší štěstí 6

14. června 2010 v 22:23 FF :)

                                  STRIFY

Chtěl bych ho políbit.Tolik bych chtěl.Jenže co když on nechce?mám strach.Jestli mne odstrčí bude to pro mne konec.Ale stejně se odhodlám.Jemně,zkusmo ho políbím na krk.žádná reakce.proto ho políbím znovu.stoupám s pobibky až k něho rtům.Zvednu obličej a podívám se mu do těch krásných očí.Nechci nic než jeho souhlas.Nikdy sem nečekal že k tomu dojde.Nenapadlo mě že právě on,Romeo,bude ten koho se budu ptát zda ho smím políbit.Cítím jeho vůni,teplý dech a zvláštní napětí.
                             ROMEO

Trošku mne zamrazí v zádech a projede mnou zvláštní vlna elektřiny smíchané s husí kůží. Udělal to, políbil mne, mám ho v náručí.. Jeho, Strifyho, objekt mé utajované touhy a lásky.. Dokud byl s Kirem, nemohl jsem ho mít nikdy.. Teď? je bez Kira, semnou, u mne.. Konec myšlení řekl jsem si. Obejmul jsem ho jak nejpevněji jsem mohl, posadil si ho na klín a začal vášnivě líbat. Měl na sobě bílou polokošili která byla pouze na pár knoflíků, které jsem teď vůbec neřešil.  Za pár okamžiků byla košile dole a já si tak mohl prohlédnout jaho krásné bříško. V duchu jsem trošku zabědoval co bych za takové břicho dal, ale to šlo stranou. Moje triko šlo dolů hned následně. Bohužel, zatím to u toho i zůstalo, protože jsme slyšeli kroky ze schodů. Ale slíbili jsme si, že noc bude naše. Ze schodů se řítil Yu hledající gel na vlasy, což mne ani nijak nepřekvapovalo. " Už je Kiro vzhůru? " zeptal jsem se ho když zůstal jako socha a těkal očima z jednoho na druhého. E.. n.. ne.. vykoktal se sebe a pak se začal smát.. Co je? vyhrkl jsem s křivým úsměvem. " Já .. nic.. jen.. že .. vy dva.. zrovna vy dva.. to by men nenapadlo.. nenechte se rušit " Vzal gel a s úsměvem odkráčel zpět nahoru. Nedalo nám to a i my dva se začali smát.



                           YU

No konečně, šmudla muj malej. Trošku se zacuká a roztomile našpulí rty, když se začne probouzet. Líbnu ho na nos což ho probudí uplně. Dobré ráno lásko, usměju se na něj a rukou si podložím hlavu tak abych na něho viděl. Je rozcuchanej, roztomilej, rozespalej, prostě úžasnej.  Vypadá jako panenka takhle po probuzení.
" Kolik je? " zívne a protáhne se.
Eh, no.. za 10 minut musíme jít na oběd. Začnu se smát.
" C- cože? už? jakot? dyt .. " Začne šílet když vystřelí z postele rovnou směr skříň. Vyhodí z ni kamsi za sebe červené kraťasy a bílí nátělník, tubu světlého make-upu, řasenku a tužku na oči. Když už je oblečen, chybí jen líčení. Přistoupím k němu a zeptám se ho, zda nechce ty linky udělat odemne, jak je v rozběhu, trošku se mu klepou ruce, takže to s úsměvem uvítá. Dělám jemné tahy tužkou, pomalé abych neucukl a přitom se vzájemě sledujem z očí do očí. Najednou se zastavím jako bych zamrzl a on také. Nelíbáme se, nekreslím tužkou, nic. Prostě jen stojíme.

" Ehm ehm.. neruším? " ozve se ze dveří Strify kterého jsem se jaksi lekl, takže jsem mu to oko málem vypíchl.
" Já jen že oběd už je na stole " zasměje se a ukáže rukou směr kuchyň. 
Joo, díky, už jdeme. Začneme se smát také a startujeme tím směrem. " Kiro, ne že mi to sežereš! " zakřikl jsem když vypálil dveřma jako torpedo.

                                        ROMEO

Takže se to stalo?Konečně mu budu moct říct co k němu už dávno cítím?Proč sem byl na ně protivný když se s Kirem přede mnou líbali a dělaly hloupé vtipy.Pochopí všechno co sem prováděl.Budem se tomu smát.Páni on vypadá skvěle.Když jí,když si otírá rty do ubrousku..pořád.Vypadá najednou tak...šťastně?Je to štěstí co mu rozzářilo oči?Najednou si uvědomím že do mně někdo pod stolem kope.Ano.Zůstal sem na Strifyho zírat tak dlouho až to zastavilo dění okolo."Co oc co?"zeptám se zmateně a vyvolám tak vlnu smíchu.
               
                                     Yu

Tady se nám něco rýsuje..začnu se nahlas chichotat jak o život.
Roumí zrudne jako rajče a Strifan od toho taky nemá daleko. Kiro odloží svůj nakousaný rohlík a vypískne..  " Dneska se vrací Shin?! My na to uplně zapoměli !! " jak se Strifan lekne začne se dusit rohlíkem, protože Kirův " výpisk " musel rvát uši i lidem v dalekém okolí.
No jo, Strify, my pro něj dneska musíme ject. Když se Strify koukne na hodinky vyvalí oči.

" Y.. Yu .. zakucká se. Máme tam být za 15 minut..a začne se smát. Rychle sáhnu pro klíče a pro triko. Když už otevírám dveře proklouzne mi Kiro. " Kirouši? povytáhnu obočí " ..
" Já chci ject s Váma, aby pak nebyl v zadu sám "
" Ok. " řeknu jednoduše protože vážně není čas se s nim dohadovat. Cestou za Shinem mne předem děsí naše zítřejší cesta letadlem zpět.. Zase letadlo.. výška.. Brr.. oklepu se z ničeho nic tak že cukne volant.

                                     STRIFY

Jsi v pohodě? zeptám se starostlivě protože ten fakt, že zrovna v pohodě nevypadal neunikl asi nikomu. Podívám se na Kira a zpět na Yua.
" Tak jsem tu, já? jo..jsem ok " Prohlásí když otevírá dveře od auta. Nabereme Shina a jede se zpět na hotel. Dneska je to náš poslední den na pláži no to si musím užít v plné kráse. Už se vidím..Rozvalím se na pláž a nikdo mne nedonutí ani za nic vstát. V duchu si přemílám co budu dnes vše dělat než mi dojde že za volantem sedí Kiro. C.. co tam děláš? zajeknu se.
" Yuovi neni dobře, asi z toho sluníčka, tak to odřídím já " odpoví mi s lehce ustaraným úsměvem.
Ok, co mi zbyde. S Kiroušem nejezdím moc rád, ne že by neuměl řídit ale.. to je jedno. Sednu tedy dozadu ke Shinovi a těším se na písek a moře. Ovšem na tu pohromu kdy budu zase večer lítat jak zběsilej kde jsem co zapoměl už se zas tolik netěším. Zaxichtil jsem se při pomyšlení na to kam tu zas kdo co zahodil.

                                 SHIN

Tak já si půjdu rovnou zabalit a kouknout kde se nám tu co válí, ju? na sluníčko se mi moc nechce, pořád se motám. Křiknu na kluky ven kteří se již stejně válej v písečných pláních.
Uklízím po nich a v hlavě se mi míhá co se tu vlastně stalo. Kiro se rozešel se Strifym, kterej je za to vlastně rád.. co on, oni oba, protože se tak Kiro mohl dát dohromady s Yuem a Strify s Romeem. Fajn, tak to bych měl jaksi taksi srovnané. Heh, pomalu si začínám říkat, že jsem rád že jsem na holky. Trošku mi zatrne při představě, že bych dopadl jako oni. Gay.. ehm.. Oklepu se a seberu další kus oblečení hozený po zemi.

                                STRIFY

Táááááááááákže.. spráskl jsem ruce a vydal se po baráku. Hygiena, kuchyně, pokoj, koupelna.. Kartáček, chybí mi kartáček!! Kde mam kartáček?! rozkřiknu se. A pásek, Kirouši!! určitě máš muj pásek! Kiro se trošku zarazil ale měl jsem pravdu. Ba dokonce ho měl na sobě. Dej mi ten pásek! křikl jsem na něj ale přitom jsem se smál co to šlo.
" A nedám, a nedám " smál se až se lámal v pase. Co mi zbylo, než si ho vzít. Chytl jsem Kira za tričko, hodil s nim do křesla a už jsem rozepínal pásek že si ho vezmu zpět když v tu přišel Yu. No, musím sám uznat, že to muselo vypadat jinak, než mělo..

                                 YU

" Kiro potřeboval bych " ...  než jsem to stihl doříci, nestačil jsem se divit.
" E.. n.. nenechte se rušit " .. řekl jsem a odešel jsem.. V půli kroků jsem se rozeběhl a jak jsem šel, najednou jsem běžel, co mi nohy stačili. Nevnímal jsem nic kolem, nic. Srdce jsem měl v krku, hlavu někde pozpátku a duši.. momentálně někde v zatracení..  On .. Kiro.. Strify.. klečel na něm? . sundaval mu pásek.. košili měl vyhrnutou..smál se.. on.. smál se.. Do očí se mi hrnou slzy, ale ne tím, že mi chladný vítr bije do očí, ale tím, že mám strach..strach, že jsem ho ztratil..Jeho, pro koho bije moje srdce..
Opřel jsem se o zeď a sesunul se na zem. Brečel jsem jak malej kluk a ještě ke všemu zase začalo pršet. Počasí a moje nálada se dobře doplňovali.

                                    KIRO

Kruci! tohle se nemělo stát, tohle ne. Co si o mne ted může k sakru myslet, jak mu musí bejt? prší, je chladno a vítr a on vyběhl jen v tílku, určitě se nachladí, bude nemocnej a to všechno jenom kvůli jednomu pitomímu incidentu! Vzal sjem si mikinu a vyběhl ho najít. Běžel jsem uličkama kam bych za normálních situací nešel ani za peníze. Konečně, našel jsem ho! seděl opřenej o zed, ruce v klíně a plakal. Přisedl jsem si k němu a i v tom dešti mu podal kapesník. Vysvětlil jsem mu celou situaci, jak to bylo, že to jen špatně pochopil, že teď miluji jen a jenom jeho.. Bylo mi to tak líto.

                                        YU

On je prostě dokonalej, jedinečnej.. Leje jak kdyby se prorvalo nebe a on mi dá svůj kapesník. Šmudla muj malej. " eh, já..děkuju.. zašpil jsem .. ale ono to vypadalo .. tak něják.. no .. prostě jinak .. a já jsem se bál, strašně bál že o Tebe přicházím. Nikdy o Tebe nechci přijít, nikdy. " Políbil jsem ho. V tom dešti a západu slunce vypadal tak nádherně. Opřeli jsme se zádama o sebe a koukali do moře. Vyprávěli jsme si vtipné historky z minulosti ale i z přítomnosti co se nám stalo a docela jsme se nasmáli. Musím uznat že tuhle chvilku bych neměnil za nic na světě.
                              
                                      Strify

Sakra.Snad to Kiro s Yuem vyřešej.Nechci aby se rozešly.Sluší jim to a navíc já.Ted mám přece Romea a nechci o něj přijít.Roumí...Co ted asi dělá??Možná bych se za ním mohl jít podívat.Sejdu proto dolu na pláž,rozhlížím se ale nikde ho nevidím.Kde se mi schovává?najednou ho zahlédnu.Leze z vody,vlasy mu trčí do všech stran a vypadá strašn roztomile.Zamávám na něj a on jen m zahlédne rozzáří svou krásnou tvář úsměvem.Pomalu k němu dojdu."Ahoj lásko"zašeptá jko by se bál."Ahoj.Chyběl sem ti?"zeptám se koketně."tááááákhle moc"odpoví se smíchem a obejme mě.Jeho mokré tělo s mím tvořilo zvláštní souhru. Rukama mu chvilku bloudím po zádech a vtisknu mu krátký polibek.    

                                        ROMEO

Tenhle rotkošnej blonďáček semnou dělá větší divy, než si myslí. Obejmu jeho tělo a povalím ho do moře, ať se taky trošku schladí.  Ta jeho košile mi na něm trošku překáží, zmapuju si jeho tělo a uvažuji, co z něho sundám dřív.. Košila byla první.. Potom jsem mu zatahal za kraťasy tak, že padl hlavou do vody. Když se vynořil, roztomile prskal všude okolo. Plival, prskal, pískal, chudinka moje. Asi se mu ta sůl dostala i do nosu, což rozhodně nikdy není příjemná věc. Začnu se smát a skočím po něm. Potopím ho znovu a znovu, načež mi potom skočí na záda a udělá si ze mne matraci. No téééda, to počkej. Křiknu na něj s úsměvem.
" Hej, Romeo a Julie! máme oběd " Křikne na nás Yu s nehoráznym smíchem.

                                                    Yu


Tohle je vážně komický.tohle všechno.Oni dva,já a Kiro.Kdyby ste mi to řekli před týdnem tak tomu nevěřím.Přišlo by mi to jako hloupost.Ale co.To nevadí.Je to taková krásná,romantická hloupost.Celej tenhle život.Jsem rád že tenhle život žiju právě s nima.S nejlepšíma kámošema a  s mím nejkrásnějším  Kikinem.Nedokážu si bez nich představit zbytek života.To fakt nejde.probýrám se myšlenkama a najenou uslyším Shina:"Jez ty náš mysliteli nebo to budeš mít studený" a následně záchvat smíchu všech kluků.Tady sem doma.Kdekoliv ale s nima.
Noooojo pořád, osočil jsem se a začal se dál hrabat v talíři.. Hlavou se mi míhaly myšlenky večera.. ano, odlítáme.. odlítáme.. Letadlo, úzkost, úzkej prostor, pád, vejška, to .. všechno .. strach..ano, opět se oběvila moje smrtelná fobie.. Letadlo.. nikdy jsem se nebál, nechápu to.. Když se sklidilo ze stolu šlo se balit.. Zavřel jsem se k sobě do pokoje, posadil se na postel a snažil se uklidnit sám sebe.. Ano, začínal jsem být značně nervní.. Klepali se mi ruce, poklepával jsem si nohou..

Yu´s vlog 11

14. června 2010 v 8:05 * YU *

Ehm, Yu?!

13. června 2010 v 23:24 | Tess |  Naše postřehy a vtípky
g

Tak jako.. nevím.. Buďto blbě vidím, což je méně pravděpodobné alespoň v tomhle úhlu xD ..
Nebo se Yu zbláznil a " vyučuje " hře na kytaru.. Bohužel jak je vidno to potvrdil i na Twitteru..Co si o tom kdo myslí?

I neštěstí přináší štěstí 5

13. června 2010 v 18:51 FF :)
Ani prášky na spaní nezabránily snům, aby se mi vloudily do hlavy. Pomalu jsem otevřel oči a chytil se za bolavou hlavu. Blbá kocovina! Nechtělo se mi vstát, tak jsem se jen převalil na záda a zíral do stropu. Myslel jsem na Shina, který teď leží v nemocnici. Co se mu sakra stalo?Nikdy mu nic nebylo,tak proč teď?Sevřel se mi žaludek strachem,natáhl jsem se pro krabičku a zapálil si.Všechno bude dobré,snažil jsem se uklidnit sám sebe.Co asi teď dělá Yu?Napadlo mne,když jsem si uvědomil,že je všude ticho.Pomalu jsem se zvedl a otevřel dveře.Věci tak jak jsme je v noci nechali,nikde nikdo.Zase jsem zavřel a zamířil k oknu.Otevřel jsem ho a hleděl na širé moře,které tiše zpívalo svou tajemnou písničku.Záhledl jsem pohyb a zaujatě se díval tím směrem.Jestli nejsem úplně mimo,sedí na pláži Yu a Strify.


                                      YU

Asi chybom měli pomalu vstát, podívám se na Strifyho kterej se mátožně snaží vyhrabat se z písku. Podám mu ruku a pomohu mu na nohy.  Nadechnu se čerstvého vzduchu před vchodovýma dveřma s vědomím, že si udělám kávu. Než jsem ovšem stihl otevřít, již mi na krku visel Kiro. Yu! dobré ráno miláčku, pověsil se na mne a dal mi pusu. Ne, že bych to neuvítal, ale trošku jsem se pod nim prohnul v kolenou. Ne tím, že by byl těžký, ale stále jsem byl rozespalý. Kikine, zlato. Políbím ho a mezi slovy se snažím něják ho sundat z mého krku. " Udělal by jsi mi kávu prosím? " Než jsem dořekl že chci i s mlékem, začalo pršet. Teda..to je zase dovolená, uchichtl jsem se a usadil se v kuchyni na pohodlnné kožené křeslo.

                                     KIRO

"Jasně" zazubil jsem se, pustil ho a vřítil se do kuchyně. "Kam se poděl Romeo?" zeptal jsem se, když mi došlo,že jsem ho dnes ještě neviděl.Yu se rozvalil na křeslo a s lehkým úsměvem zaklonil hlavu."Šel koupit něco k snídani" odpověděl a roztomile si zívl."Super,umírám hlady" rozesmál jsem se a vtiskl Yuovi do ruky hrníček horké kávy.Sám jsem se napil oblíbeného kakaa."Díky" usmál se Yu a přitiskl hrníček ke rtům.Při pohledu jakým se na mne podíval se mi podlomila kolena.Asi bych se měl trošku ovládat,smál jsem se v duchu.Když to ale nejde!Rozplýval jsem se při pohledu na něj.Pomalu jsem sjížděl pohledem od rozcuchaných vlasů k očím,rtům a při pohledu na ruce mi přejel mráz po zádech.Yu si mého zasnění všiml a rozesmál se.Jak já ho miluju!!Projelo mi hlavou.
v
bb

                                                     YU


Usmál jsem se jak nejsvůdněji jsem takhle po ránu dokázal, poklepal rukou na volné místo vedle mne a naznačil tak Kirovi aby se posadil vedle mne. Líně jsem přepínal kanály na místní Tv, kterým jsem stejně nerozuměl, takže jsem to raději přepnul na nějáké hrůzostrašně hrající rádio. Mhm, mohlo by se dneska něco podniknout, co myslíš? mrknul jsem na Kira a sápal jsem se mu pod tílko, které jakoby na sobě stejně neměl. Už už jsem se jazykem přibližoval k jeho hrdlu, když mne neuniklo že se vrátil Romeo. Kouknul jsem na Kira, zda dá přednost mne nebo snídani. Chvilku váhal, ale potom ze mne seskoči, chytl mne za ruku a řekl " směr rohlíky " musel jsem se smát.. Byl jako malý, hladový štěně.

                                                     KIRO

Měl jsem neuvěřitelný hlad.Zaútočil jsem na Romea,sebral mu tašku a prchal..Mojeee! křičel jsem a snažil se utéct Roumímu,který se neskutečně smál a pokoušel se mě chytit.Kdyby mu nepomohl Yu,možná by se mi to i podařilo.Takhle mě oba hodili na gauč,Yu mne začal lechtat a Romeo mi s pobaveným výrazem sebral tašku se snídaní."Já tu snídani radši udělám,jinak tu zbytek umře hlady" rozesmál se a zmizel.Nééé,rohlííkýýý pištěl jsem a brečel smíchy."Yuuu!!prosím už mne nech!! Škemral jsem jak malé dítě.Ten se jen uculil a držel mi ruce za zády."A teď jsi jen můj!" smál se.

                                                 YU

Byla to sranda a docela mne to i bavilo, taková menší, rodinná idilka  Maminka vaří, taťka drží syna co jim chce vyžrat ledičku a starší syn .. se líčí?! eh.. zajímavé  .. Jak se Kirouš cukal, docela mi to nahánělo husí kůži. Ne z toho že by se mi to příčilo, k mému udivení spíš naopak. Jednu ruku jsem si uvolnil a začal jí mapovat jeho křehké tělíčko. Od krku jsem pomaličku sjížděl až k pásku. Víc jsem si nezačínal a začal ho raději znovu lechtat, každou xhvilku sjem čekal Romea se snídaní a nechtěl jsem si navodit chutě abych se jich pak musel vzdát. " Já Ti dám, krást mi rohlíky k snídani, Ty se nacpeš a já asi umřu hlady né " začnu se smát a pošťuchovat ho.

                                                 KIRO

"Jo,přesně tak! " šklebil jsem se a snažil se vyprostit z jeho sevření.Rozesmál se ještě víc a prstem mi přejel po břichu.Romeooo!!Pomooooooooc!! řval jsem co mi síly stačily,ale bylo to k ničemu.Slyšel jsem jen Roumího smích a spokojené pískání."Vzdej se!"řehtal se Yu div nesletěl z gauče."Ses asi zbláznil,ne?" vyvalil jsem oči a v zápětí toho začal litovat.Yu mne přetočil na bok a tak zlochtal,že mne od smíchu chytaly křeče."Notak panstvo,končíme"vyrušil nás Romeo s tácem plným jídla.Yu mne pustil a vrhnul se na jídlo.Mátožně jsem se zvedl a setřel si slzy.Ve chvíli kdy to nečekal jsem do něj šťouchl a sebral mu rajče po kterém natahoval ruku."Počkej ty neřáde,tohle ti nedaruju!" zavrčel naoko naštvaně..

                                                YU

Moje.. moje malý rajčátko, zavrčel jsem a začal se smát. Když jsme dosnídali, Strify šel umýt nádobí. " Počkej zlato, já mu to utřu " mrknul jsem na Kira. Vzal jsem tedy utěrku a šel za strifanem. " Hele, za tím Shinem zajdem odpoledne..Po obědě. To se kluci zas budou válet na pláži tak si ani nevšimnou že chybíme. " Jako souhlas mi stačilo jeho mírné přikývnutí hlavou.


                                                 ROMEO

Kirouši! zařvu z pokoje trošku naštvaně ale stále s humorem když vejdu a vidím na posteli hromadu oblečení, na které jsou i boty. Ty uličníku jedna nepořádná. A nepůjdeš na pláž dřív, než to uklidíš i kdybych Tě tu měl zamknout. Začal jsem se smát ale zároveň se trochu bát co všechno pod tou hromadou oběvíme. " Mhmmm..preclíky, lízátka, ponožky, jééé hele, žvejkačky.. a Yuovo triko co hledal..pfffmh.. Jejda.. "  Kikin naráz zrudnul jako rajče když vytáhl růžová pouta. Too..tos neviděl. Začne se smát a rychle je hodí do rohu skříně. Hele, víš co.. raději to teď nech, ber plavky a jdem chytit barvu. Poplácal jsem ho po zádech, hodil po něm osušku a strkal ho ven ze dveří.

                                                 STRIFY

Jasně, jen si třískni těma dveřma ještě víc, mne ta hlava vůůůůbec nebolí a ten bordel? ne..nedělejte si s tím starosti, on to Strify uklidí.. Brr..by mne z nich omylo. Vedro se pořád stupňuje, místo studené vody tu teče vlažná a bordel co tu nechali vydá snad za celej hotel. Achjo.. Ani na muziku dneska nemam náladu. Mírně otevřu okno protože nechci aby sem dopadl ještě horký vzduch, to fakt ne..to už bych asi padnul tuplem. Otevřu lednici, vezmu si džus který je alespoň trochu chlazený a posadím se abych ho v klidu vypil. Za chvíli se zvednu, otevřu mrazák, vezmu si hrášek a přirazím si ho na čelo. Vydám se do Yuova pokoje s tím že tedy za chvilku vyrazíme směr nemocnice. Otevřu dveře od jeho pokoje a musim se pousmát. Leží rozpláclej jak velryba přez ohromnou postel, jednu nohu nataženou, druhou na zemi a ruce rozhozené jak dopadl. Polorozeplá košile a napůl svlečené kalhoty tomu dodávají ten správnej " šmrnc "  . Hej, zlato.. zacukám s ním a zamlaskám jako na koně. Vypadá roztomile. Otevřel jedno oko, druhé, zaxichtil se a první otázka byla " jsem mrtvej? " .  " Ne, nejsi ale budeš jestli nevstaneš.. musíme za Shinem než se kluci vrátěj " . Chtěl jsem vstát ale on si mne přitáhnul k sobě. " C.. co blbneš Yu? " Nic neříká a jen se mi kouká do očí. Mám takovou chuť ho políbit.. Sakra! na co to myslím, to.. to nejde. Vynadám si v duchu za svoje myšlenky. " Yu, měli by jsme.. jít " zvednu se co nejrychleji to jde a mířím ke dveřím. Tohle není normální, líbilo se mi to..  Yu pomalu vstává z postele, prohrabává si vlasy a když se protáhne křupne mu v zádech snad každá kost co tam má. " Strifko, za rohem mám nátělník, hoď ho po mne prosím " křikne na mne.
Zajdu za roh a vytáhnu z prádla jediný černý nátělník a vracím se s ním do pokoje kde stojí již do půli těla svlečený Yu. Trošku mne zamrazí, mám takovej ten hnusnej motýlčí stav v břiše. To je ho tělo.. úžasný tělo, svaly..  N..na.. podal jsem mu tílko co chtěl a rychle vypadnul z pokoje.  Nechápal jsem co se to semnou děje, tělo mi políval pot i když bylo v chodbě chladno. Když vyšel z pokoje a zavřel dveře, musel jsem.. prostě jsem ho políbil.
f


                                                                       YU


C.. co to sakra? co to bylo?! zvykově jsem pozvedl obočí protože tohle jsem vážně nechápal.
Víš co? dělej že se nic nestalo.. snad to raději ani nechci slyšet. A teď už pojď, vzal jsem klíče od auta, skočil do steelek a otvíral jsem branku. " Yuuu lásko, vy někam jedete? " ..Ano, stalo se přesně to, co jsem nechtěl, Kikin nás viděl odjíždět.
" No, jo, jedem jen pro nějáké věci co nám tu chybí, ale tak za 2 hodinky budem zět, neboj se " uklidnil jsem ho a pohladil na tváři odkazujíc ho na návrat za klukama. " Takže, směr Shin.. " prohlásil jsem a pustil radio. Celou cestu jsme mluvili snad o všem, k mému ohromnému štěstí jsme se k " incidentu " nevraceli. Tak, jsme tady.. řekl jsem trochu nejistě když jsem zaparkoval před budovou s ohromným nápisem "  Klinika interní léčby "
Na sucho jsem polkl a vešel do dlouhé, divné chodby.

" Promiňte, já .. hledám tady bratra.." pormluvil jsem na sestřičku, která vypadala v celku normálně.
" Ach ano, pokoj číslo 15. " řekla a usmála se .
Otevřeli jsme dveře a viděli Shina jak sedí na posteli.

                                             SHIN

Ahoj kluci, to jsem rád že Vás taky vidim. Do dvou dnů mne prej pustí, teda alespoň to říkali. Vezměte flek, nebudete tu stát, ne? měl jsem trochu strach z toho  všeho protože mi pořád nebylo nijak extra dobře ale říkaly že to byl jen tlak, takže je to dobré.
" Jen ještě náběry, počkat na výsledky a hurá s Váma zpátky " docela mi chybí to Vaše věčné popichování a to jsem bez Vás jen pár dní . Začal jsem se smát a oni taky. Pak spustili co se děje nového a já se nestačil divit.

                                        YU

Uf, tak jsem rád, nahnal jsi mi strach Ty lišáku! šťouchnul jsem do Shina tak že se zakymácel. Ještě trochu ztrácel balanc, taky kdo by neztrácel když celej den leží nebo sedí. Takže pro Tebe pak přijedem, ok? dohodnem se s doktorama a stavíme se pro Tebe. A teď už zase půjdem, aby nás kluci nepodezřívali, řekli jsme jim že jedem nakupovat něco do baráku, nechtěli jsme Ti sem tahat všechny. Nasadil jsem úsměv. Neboooj, alespoň si odpočineš.
" A až se vrátíš, budeš nás mít zase plné zuby " zazubil se Strify.

                                          ROMEO

Už jsou pryč něják dlouho, to nakupujou někde v Bruselu ne, zasměju se a Kiro se musí přidat. No co, alespoň je tu chvíli klid. Plácnu s sebou napůl do vody a napůl do písku. Slunce pálí jak o život a s mírnou obavou zjišťuji že se mi asi trošku připálil hrudník. Svezu se do vody celej, doufám že kluci koupěj šampon protože čistou vodou se ta sůl z vlasů dostává docela blbě.
" Hele Kirouši, už se vracej " křiknu na něj když vidím že se řítí zpět jejich auto. Neunikne mi, že se trošku hádaj, ale jakmile vylezou z auta, panuje klid a pohoda. Hmm.. zvláštní.

                                         YU

Konečně.. zabouchnu trochu nervně dveře od auta, zuju si boty, servu ze sebe všechno oblečení co mám a upaluju si to přímou čarou do moře. " Aaaaaaach.. " vzdychnu si nahlas úlevně, když mne celého pohltí chladná voda.  Potopím se úplně, nehledně na sprej nebo úpravu vlasů, všechno jde teď kolem. Hlavně že je to chladné, studené.. příjde mi že snad shořím tím vedrem jenž mne propaluje..tohle slunce je vážně úmorné, nedivím se že to se Shinem seklo. Když vynořím hlavu, mírně se leknu protože je předemnou Kirouš.
" Eh.. ahoj zlato ", políbím ho. Promiň že se to tak protáhlo, ale .. znáš nákupy se Strifym.. (
Po cestě jsme skočily alespoň do sámošky, něco jsme přinést museli .. ). Cáknu po Kiroušovi vodu a chytím ho za ruku. " Pojď " syknu na něj a táhnu ho dál do moře. " Trošku si zaplavem, chvilka samoty nám neuškodí " . Doplavali jsme až zpět k " naší " jeskyni. " Shina pouští za dva dny, což je ve středu.. a v pátek se jede domů.. Strify říkal že by nebylo od věci chvilku pobýt doma, třeba týden a potom zase někam vyrazit.. když už máme tolik volného času, nebudem ho přeci trávit doma na sedačce, co myslíš Ty? já i Shin jsme pro "  . K mé radosti souhlasil také, ovšem s tou podmínkou že tentokrát bude místo našeho pobytu vybírat on, což znamenalo jedno. Něco, kde méně paří slunce. " To bych viděl tak na Nový zéland, Itálie, ne? " začal jsem se smát.

                                        KIRO

No, Itálie nezní až tak špatně, ne? Ty malé uličky, staré cesty, Misano například.. Noční procházky po jejich starém městě, ruku v ruce, pod lampama které těkají malými plamínky světel,živá hudba stylu Cuba, po jemné písečné pláži při západu slunce, ta pravá italská zmrzlina! dáš si 3 kopečky a máš to i za oběd protože nic jiného už se do Tebe nevejde.. Přivřel jsem oči jak jsem se zasnil, ano ano.. Itálii miluji. Z mého snění mi vytrhly Yuovo rty. " Pšššt.. zasyčel jemě a políbil mne."T..taky máš rád Itálii? ..

                                      YU

Abych neměl, musim se pousmát. Jsme tam díky Tobě každé léto. A musím unat, že to má jednu výhodu oproti tomuhle moři.. Alespoň tam nejsou žraloci a je tam více stínu. Začal jsem se smát ale pomalu mi začalo docházet jak jsem blbej že celou dobu plavem přez hluboké moře ve kterém mají domov tyhle stvoření..Velký, dlouhý, ošklivý, šedivý.. Trošku se zachvěju při pomyšlení, že něco takového je tam někde podemnou..Hups..a fobie je tady. Abych byl mírně klidnější, přesvědčím Kikina abychom vyplavali na " naši " písečnou pláž.
" Zlato.. mám děsně spálený záda, nechceš mi je trošku promasírovat? alespon vodou..bolí to "
zaškemrá opatrně Kikin.  Nejsem proti, pokynu, aby si lehl na bříško, těsně k vodě. Nanesu první oplach vodou a začnu jemě přejíždět konečky prstů po jeho kůži. Chudáčku muj malej, musí to asi hodně bolet, co? jsi rudej jak rak. Zašeptám potichu.

                                   KIRO

"Trošku" pípl jsem a sevřel ruce v pěst.Bolest jsem nevnímal,jen jeho něžné doteky.Když mi začal sjíždět po páteři naskočila mi husí kůže.Zavřel jsem oči a slastně zavrněl,jako malé kotě.Yu se na chvíli zarazil,naklonil se nademne,ale pak si to asi rozmyslel a pokračoval v masírování.Usmál jsem se.Byl jsem neuvěřitelně šťastný a spokojený.Najednou prsty sklouzl do stran a začal mne lehce hladit na bocích.Nadzvedl jsem hlavu a podíval se na něj.Usmál se a líbl mne na tvář.Otočil jsem se na bok,abych na něj pořádně viděl a zhluboka se nadechl."Miluji Tě" zašeptal jsem.Neodpověděl,jen se mu zajiskřilo v očích.Naklonil se,jemně si mne přitáhl a políbil.Tělem mi projela obrovská vlna touhy.Objal jsem ho kolem krku a opětoval polibek.Přál bych si,abych v jeho náruči mohl zůstat navždy.Už nikdy jsem ho nechtěl pustit.

                              YU

Kdyby Tě to bolelo, řekni, špitl jsem když jsem bral ohled na jeho záda připomínající barevností západ slunce. Sjel jsem mu rukou opatrně před bok, abych se nedostkl jednoho z bolestivých míst. Jemě jsem mu skousl spodní ret, poté jsem se přesunul k uche kde jsem zuby jemně skousl ušní lalůček a zašeptal " Já Tě také miluji " . Od ucha jsem pouze jazykem sklouzl až na krk, kde jsem chvilku zůstal, z krku na hrudník a zpět k jeho hezbkým rrtům. Bylo mi jasné že s těma jeho zádama dnes nic extra nebude, ale vůbec mi to nevadilo. I to málo mne dělalo tím nejšťastnějším na světě.

                           KIRO

"Neboj se. Nebolí to "špitnu štastně. Nevnímám nic než jeho dotyky.Jeho sladké rty a prsty hladící mou kůži. Všechno co by mi mohlo způsobovat bolest se pod jeho prsty proměnilo v slast. Byl něžný. Opatrný. Nemohlo mě potkat nic krásnějšího. Neznám nikoho a nic krásnějšího než je on. Miluji jak mu tmavé vlasy kontrastují s kůží, jak se mu jemně třesou ruce když se bojí aby mi neublížil. Copak jde nemilovat ho? těžko. Políbím ho. Lačně, svůdně a dlouho. " Lásko? co kdybych ted namasíroval já tebe?"zeptám se nevinně a usměji se na něj jak nejroztomileji dokážu.

                             YU

Klidně, budu jen rád, pousměji se a lehnu si do vyhřátého písku. Je úžasné jak kontrastní to je. Teplý písek podemnou a chladná voda jenž na mne doléhá. Má tak jemné ruce, pod jeho dotyky bych vydržel sto let. Masíruje jemě, táhle a pomalu každý kousek mých zad a když přejíždí po obratlích jemně mi škrábe konečky nehtů. Masáž od krku přez záda až na boky? uh..to jsem dlouho neměl. Naklonil jsem hlavu lehce na stranu a čekal na polibek.


                           KIRO

Kdepak, žádnej polibek. Trošku ho potrápím. Bříškem prstu jemně objedu jeho rty ale políbím ho na šíji. Jemně ho kousnu do krku, provokuji ho. Nečekám jak se zachová a jako by nic dál pokračuji v masáži. Najednou sklouznu rukama na jeho pas a začnu ho lehounce lechtat za to ráno. Počkej ty zlobidlo, to ti nedaruju.

                               YU

Héééj! tohle ale není fer, začnu se smát. Ty mne tu zlechtáš a já ani nemůžu ( stále beru ohled na jeho záda ). Tak to teda ne, mezi smíchem se přemrsknu na bok a shodím ho do vody. Vlasy mu trčí snad va všechny světové strany, vypadá tak strašně roztomile. Skočím do vody a začnu ji po něm cákat. Chvíli si připadám jako když mi bylo pět.. Taky jsem se s Kirem takhle trápil ve vodě, akorát s tím rozdílem že teď se nepokoušíme utopit. Zlato, měli bychom se vrátit, podle všeho už máme po 22:00, nejen že se budou kluci shánět, ale já už mam docela hlad. Začal jsem se smát a skočil po něm.

                                STRIFY

Hmm.. 22:30? a to jsou ještě venku? no, že se vlastně divim u nich to neni nic neobvyklého ale alespoň se mohu v klidu navečeřet a jít si taky jednou lehnout s tím že bude ticho a ne jako obvykle od Yuana řvát něco co zní jako J-rock a od Kira prozměnu TV kterou zapoměl vypnout.  Zuju si boty a natáhnu se do postele se zmrzlinou a colou. Fuj, já mam dneska chutě, musím se zasmát sám pro sebe. Chvilku ležím a koukám někam do stropu a poslouchám tu hrůzostrašnou stanici s jejich jak tomu říkají " aktuální nej music " .. Upřímě? rve mi to uši. Jsem z toho přímo otrávenej jako krysa po jedu. Zvedám se s vědomím že to musím vypnout, nebo se z toho zbláznim. Všimnu si toho, že začalo být trochu chladněji, podívám se z okna.  Hmm.. zvedá se vítr, obloha je černější.. Snad nebude zase bouřka. Nechám odhrnuté závěsy a čekám co příjde. Mé mínění se asi brzo potvrdí, stačí že už teď je venku liják. Teda.. už by mohli dorazit, budou promáčený jak psi. Ač si to nepřipouštím začínám mít starosti..

                              KIRO

Ty nejseš vůbec romantik!Já mám hlad!"vyprsknu smíchy a něžně ho obejmu. Rukama bloudím po jeho zádech a přitom ho něžně líbám. "Ale jo máš pravdu. Poplaveme. Kluci by měli strach "napodobým jeho ton. No.pokusím se. Odpovědí je mi další polibek. Je vlahá noc a moře se třpytí v měsíční záři. Všimnu si jak zvláštně v tom světle vypadá. Jako tajemná bájná víla. Vlasy mu rámují obličej a oči mu planou zvláštní vášní. Vypadá úžasně. Dokázal bych se na něj dívat celé dlouhé hodiny.Vlahá noc,jen já a on. vůně moře a tichý šum vánku.

                                 YU

Něco se mi nezdá..obloha se zatahuje a zvedá se vítr.. " Lásko, zkus to trochu rychleji " řeknu a sám zrychlím. Vidím, že Kirouš znejistí, ubezpečím ho že se nic neděje ale že každou chvilku začne hodně pršet a že by to nemuselo bejt příjemné, protože tady ten déšť je dvarkát intenzivnější než u nás. Naposledy ho políbím na ty krásné rty a plaveme obratem zpět.Jako bych to neřekl, začnu se smát protože jakmile vylezeme na pláž začne pěknej lijavec. Pojď ke mne Ty moje malá mořská vílo, zasměju se s popichem a vezmu Kirouše okolo ramen. Když příjdeme do hlavní haly oklepeme se tak že to ohodí i sekretářku. " Eh.. pokoj číslo 15 prosím " začnu se smát a vidím že Kirouš trošku zažárlí když se na mne ona slečna usměje flirtovacím způsobem.

                                  KIRO

To se mi snad zdá.Ona s ním flirtuje!a on s ní?možná trochu.To se mi snad zdá.Hodím na tu drzou slečnu pohled který mluví za vše.Chudinka zrudne a sklopí oči.To se mi povedlo, musím se pousmát. Míříme do pokoje a jen se za námy zavřou dveře vrhnu se na Yua a znovu ho lechtám."já ti dám že se z toho vyvlečeš tím že se musíme vracet na hotel"řeknu výhnužně ale hned na to se začnu smát.

                                      YU

Ale notak! kluci..sakra.. já už skoro .. ne skoro, já už spal!  berte kruci taky trochu ohledu, jasné?! Ozve se rozmrzele Strify který doslova vyrazil dveře s tváří vraha. J.. jo..jasně, promiň. Asi bychom vážně měli jít spát, utrousím na Kira a začnem se naráz smát, i když zrovna neni moc čemu. Uvelebili jsme se vedle sebe na postel a do 5ti minut byl Kiro jak mrtvej. Ráno mi vzbudila děsná rána.. Co to? podívám se z okna. Eh.. zase bouřka? to snad ne.. Otráveně se zvednu a jdu dolu do kuchyně pro kávu. Sotva bouchnou domovní dveře, už se bytem line jedna nadávka za druhou:
"Sakra! K čertu s tímhle zkurveným počasím!" uleví si nově příchozí. Odhodí svou tašku rozmrzele na podlahu a opře se vyčerpaně o botník. Zuje se. Z bot odkapává na světlé dlaždice špinavá voda a vytváří tam hnusnou břečku.

"Sakra!" zopakuje Strify naštvaně a rozhlíží se po nějakém hadru, kterým by tu spoušť uklidil. Nic však nenajde.
"Na, utři se," promluvím když zaslechnu  Strifyho remcání, a podávám mu suchý ručník.
"Díky," zvedne ke mne s úsměvem tvář.
"Tohle počasí je vážně děs," zamumlá a vysuší si vlasy..
"Musíš se převlíknout nebo nastydneš," varuji ho. Strify se nad mojí starostlivostí zasměje.
"Dobře, mami," přehodí si ručník přes ramena. Rozcuchané vlasy si prohrábne ledabyle rukou, aby je alespoň částečně zkrotil a začne si rozepínat černou košili, která se mu lepí na tělo.
"Nech toho, myslím to vážně," utrousím, "nachladíš se a ztratíš hlas," Strify se lehce pousměje a stáhne ze sebe košili úplně.
"Ji můžeš ždímat.."řeknu a oba dva se jako na povel zasmějem. Ve stejný okamžik silně zahřmí.
"No, a ještě ke všemu je znova bouřka!" zadívá se Strify z okna. Obloha se rozsvítí pod náporem dalšího blesku a následuje pořádná rána.

                                    STRIFY

Poslední rána byla tak velká, že spadl kus skleněné tabule z okna, šíleně jsem se leknul a skočil Yuovi přímo kolem krku. Blízkost jeho horkého těla mi nahání husí kůži, ale v tuhle chvíli jdou všechny moje předsudky stranou. Lekl jsem se s takovou razancí že jsem měl srdce v krku. Rány jsou stále silnější což mne zrovna vakrát netěší.. Stále se trošku klepu z toho šoku takže jde stranou i ten fakt, že Yu je stále svlečený do půl těla. Nic. Všechno jde v tuto chvíli stranou. Jak jsem v jeho objetí, přestávám vnímat hrůzostrašné ránya soustředím se jen na tlukot jeho srdce a jeho pravidelně se zvedající hrudník... .. Je to.. zvláštní, ale je to tak.. 

                                   YU

Ale notak.. to bude dobré.. Objímám sice Strifyho, ale v duchu si říkám, co asi dělá chudinka Kirouš.. Pokud už je vzhůru, má smrtelnou hrůzu.. Musím za ním, za svým malím medvídkem. Pomalu se odtáhnu od Strifyho, kterého posadím do křesla a podám mu silnou kávu s rumem. Vypadnutí skleněné tabule zapříčinilo že bylo trochu chladno. Kdyby něco, přijď nahoru, mrknu na něj a vydám se po schodech do podkrovního pokoje. Otevřu dveře a vidím Kira jak stále sladce spinká pod trojkřídlím oknem nad kterým obloha pod vlivem blesků svítí jako lampička. Uff.. ještě že spí.

                                   STRIFY

Sedím v pokoji a popíjím kávu. Přemýšlím o tom co se stalo a začínám se nenávidět.Sem hlupák.Hlupák!Najednou se naprosto bez vůle rozpláču.Jen tak tiše sedím a pláču.Nechápu proč se tohle muselo stát právě mně.Co dělám tak špatně?Proč?Proč já?:Myšlenky v mé hlavě řádí víc než bouře venku.Najednou slyším kroky.Setřu slzy a snažím se tvářit jako by nic.Romeo se oběví mezi dveřmi a první co ho zajímá není nic jiného než rozbyté okno."Co se tu sakra zase stalo?"zeptá se napruženě. Ale při pohledu na mne a moje pláčem zarudlé oči se zarazí.Dojde ke mně,přiklekne a něžně se zeptá:"děje se něco zlato?To ta bouřka tě tolik rozrušila?".Cože?On má zájem?A ptá se tak něžně?Co se stalo?Nepoznávám ho.Nejdřív se rozčiluje a pak najednou je jako andílek??

                                ROMEO


Chuděrka, musí mu bejt vážně zle..Stačí jeden pohled na něj a je mi jasné, že z bouřky to zrovna nebude. Oční stíny má snad po celé tváři a tužku na oči rozteklou jako by se chystal na heavy metalovou akci. Není skoro schopen mi ani odpovědět, protože stále natahuje. Kdyby tak věděl..kdyby věděl jak mi na něm záleží. Chvilku na sebe koukáme a potom mi bezeslova padne do náručí a začne brečet znova. Sice to vůbec nechápu, ale snažím se mu být oporou jakkoli to jde. Nechám ho vyplakat se. Tuším, že jde asi o Kira, ale.. co když ne?  každopádně teď z něho nic tahat nebudu.

                               STRIFY

 Sem tak rád že se tu ukázal.Krásně mu voní vlasy.Proč sem si toho nikdy předtím nevšiml?Vlastně sem o něm nikdy moc nepřemýšlel.Byl tu pro mě vždycky jako kamarád.Nikdy jinak.A ted?Pláču mu tu v náručí a řasenku mu otírám do trika.Až na to přijde zabije mne.Ale to ted nevadí.Je tu pro mne.Přitisknu ho k sobě tak těsně jak jen to jde a zašeptám prostě a sotva slyšitelně "Dekuju".Najednou si uvědomím že se k němu možná tisknu až moc.trošku se pokusím odtáhnout ale najednou coto?on mě nechce pustit?"Nepouštěj mě..prosím..."zaslechnu jeho slova.A tak ho znovu obejmu.Copak jeho taky něco trápí?Je něco co nám neřekl?Nebo jen mně?

                              ROMEO

  Jak ho držím v náručí, je mi něják..lépe..Necítím se konečně tak sám, tak bídně..Dokonce už ani rozmrzele, ba občas někdy i .. odstrčeně? .. Možná. Jak ho objímám z ničehonic se mi otře svou tváří o mou. To, že má tváře všelijak barevné od makeupu a stínů teď naprosto vynechávám.. Hmm.. voní po kokosu, nádherná vůně a Ty jeho tváře..jsou tak jemné.  Trošku mne zamrazí když ucítím jeho rty na mém krku. Nesním? nespím? mírně se štípnu abych se přesdvěčil a bolest se dostaví ihned.. Takže to nebyla iluze, halucinace. Sám teď pořádně nevím, co chci.. Teda vím, ale..chce to také on?

I neštěstí přináší štěstí 4

13. června 2010 v 2:22 FF :)
                                           KIRO

Co je? co se stalo? tak sakra mluv!! vrhnu se po Romeovi jako tygr po fláku masa načež se mne Yu snaží uklidnit. Jak složil, proč složil, co mu je? Vždyť byl zdravej, to .. to neni možný.. Až po té co mne od Romea Yu odtrhne a posadí si mne na klín se začnu trošku klidnit. Ze vzteku přecházím k mírné histerii a šoku když ani nevím jestli je v pořádku nebo ne. Opřu se Yuovi o rameno když pobízí Romea aby to šel říci dolů.

                                          ROMEO

Strify? nech sakra na chvíli ten hřeben a sprej a poslouchej mne.. křiknu na něj ale on mi stále nechce pustit ke slovu. Hřeben, kartářč, sprej, sponka, stíny, tričko, bota.. Opakuje nahlas vše co najde. Musím s nim zaklepat aby pochopil, že je to vážné. Srazil jsem ho na sedačku a spustil. Chvíli vypadal jako nechápavá dítě ale později mu to došlo..

                                           YU

Notak.. bude to dobré, věř tomu zlato. Měl by jsi si jít odpočinout.. alespoň na chvilku a zkusit usnout. Políbil jsem ho a v náručí jej odnesl do postele. Beztak už mi usínal v náručí. Když jsem viděl, že jsou již všichni na svých místech, vklouzl jsem do bot, hodil přez sebe nátělník který ani nevím čí byl a tak jak jsem byl jsem vyšel ven. Bylo krásně..Černá noc, sem tam nějáká hvězda, ticho a šum moře. Hlubokého, dalekého moře, přez které nebylo vidět na druhý konec. Lehl jsem si do písku a chvilku jen tak hleděl do nebe..do té černé, hluboké propasti. Zvedl jsem se a šel blíž k vodě, sedl jsem si na jeden z placatých, širokých oválných kamenů jenž tvořili kamenolom a máčel si nohy ve vodě. Koukal jsem pořád před sebe.. jako přimraženej..i když jsem tam vůbec, ale vůbec nic neviděl. Nepřemýšlel jsem, nic.. Jen seděl a hleděl kamsi.. do dály. V hlavě se mi míhaly obrazy různejch chvil, nechápal jsem to. Pomalu se mi začalo chtít usínat, ale již se mi nechtělo vstávat a nevím proč, ale nechtělo se mi něják ani nikoho vidět.. Lehl jsem si na kámen a čekal, až za šumu moře, listů z palem, slaného vzduchu a mrtvolného ticha usnu.

                                          STRIFY

Fuj.. to je teda elegance.. Místo budíku slunce pálící mi přímo do postele.. Bych se upekl! Ani závěsy tu nemaj tmavé, ale světle zelené takže toho moc nezacloní a pokoj pomerančové barvy, aby mi náhodou nebyla zima. Voda ve sprchách teče jen vlažná a snídaně? ts.. kdybych nevařil občas sám člověk by se tu vykrmil do koule s tím jak mají kalorické jídlo! Vstanu abych otevřel okno, troška čerstvého vzduchu tu taky neuškodí ale vidím něco, co mne zaujme. Yua.
Pořádně zaostřím, jestli blbě nevidím, né že bych se tomu popřípadně divil ale.. je to Yu..Vklouznu do tenisek co mam vedle postele a jdu za ním. To jsou mi manévry, po ránu mi tahat z postele.. Jsem rád že vůbec sejdu schody s tím jak mi z toho vedra bolí hlava a včéra po tom šampaňku.. no raději nemluvím, nohy se mi propadaj do teplého písku, jsem rozespalej a dneska značně nevrlej. Yu? Hej Yu?! zaklepu s ním. Přisednu si, doufám že Ti to nevadí jestli jo můžu do písku ale ted se ani nehnu když už jsem došel sem. Co tu děláš v tuhle nekřesťanskou hodinu? to jsi tu byl přez noc ? když vidím že jsem ho probudil, dojde mi že tahle otázka byla značně zbytečná. * Zív * .. Tak spust, co se děje. Mrknul jsem na něj a čekal, co zjistím..

                                          YU

Nic a všechno, všechno se vším.. Nerozumím tomu, já .. nevyznám se sám v sobě. Jsem šťastnej, ale bez energie.. Nepřemýšlím, ale stejně se vracím do minulosti, mám sílu přeprat celej svět ale zároven mi tu sílu vždycky něco vezme.. Holky, teď Shin.. Navíc je mi poslední dobou něják blbě..Chci všechno ale nechci nic,  přestává mi skoro všechno bavit.. Už nedám dohromady ani jeden pořádnej song.. a teď? teď se ještě k tomu všemu cejtim blbě vůči Tobě. Jako bych Ti Kikina ukradl, nebo.. já nevim. Sklonil jsem hlavu a hodil šutr do moře.

                                            STRIFY

Ale notak, brácho. Usměju se co nejupříměji to dokážu, poplácám ho po zádech a nadechnu se.
Neukradl jsi mi ho a věř nebo ne já jsem vážně strašně rád, že je s Tebou. Stejně bychom se rozešli, prostě to neklapalo tak jak mělo. To ovšem neznamená, že nebudeme přátelé. Nic se mezi Tebou a mne nemění. A já a Kirouš.. jsme prostě kamarádi, nic víc, nic míň. Takže úsměv Ty naše primadono, večer se složí novej song, něco málo se nafotí a prostě si to tu užijem. Šťouchl jsem do něj a se smíchem jsme se svalili ze šutru do písku. Aaaa.. moje hlava se hlásí o pozornost.. pitomá opice. Začal jsem se smát znova. Ty, Yu.. dneska zajdem za Shinem, ale zatím jen my dva.. Zjistit situaci, ok? 

                                               YU

Ok, bude to lepší.. přeci jen my dva jsme takový.. když se to řekne blbě nejmenší citlivky tady. Jakmile jsem dořekl tuhle větu začali jsme se oba znova smát. " Strifko, cestou musíme do lékárny. Zaťukal jsem si na čelo a oba jsme pochopily, že našich bolehlavových večerů asi bude ještě více, nežli dost. 

                                             ROMEO

Ťukáš si na hlavu protože je někdo blbej nebo pro to že je Ti zle? Zachichotám se když vidím Strifana v županu, ležícího v písku vedle Yua v trenkách a oba dá se říci.. na " káry "  .
Klekl jsem si k nim a podal jim nápoj u kterého jsem samozřejmě nezapoměl na brčko, já myslím na vše. Bacha, je to ledové. Než jsem to stihl doříci, Yu měl na té jeho roztomilé tvářičce výraz ledovce. Musel jsem se smát, prostě musel. Kiro ještě spí, vzal si něco na spaní, tak já skočím alespoň pro rohlíky a něco k snídani. Buďte hodní! zasmál jsem se z plných plic a šibalsky na ně hodil pohled.

                                              

I neštěstí přináší štěstí 3

12. června 2010 v 15:40 FF :)
                                      KIRO

Chtěl jsem kývnout na souhlas, ale to jak pořád víc a víc zvedal to obočí a rychle dýchal bylo tak provokativné krásné. Po chvíli přestal zvedat obočí.. lehl si na mne a ruce mi prudce přitiskl k zemi těsně za hlavou... Přestal jsem cokoliv vnímat.. zasypával mne polibky na rty, krk hrudník.. To už se opravdu nedalo vydržet.. "Yuu..!!" vypískl jsem.. Tázavě se na mne podíval.. jen jsem na něj mrkl.. v té chvíli věděl, že mne má... že jsem jen jeho..


                                       YU


Štěstím jsem rozhořel, ten maličký tvoreček ve mne vyvolával skoro extázi. Klekl jsem na všechny čtyři a čekal, v tu chvíli jsem si připadal jako poslušný pes čekající na sladkou odměnu. Za nedlouho jsem cítil jeho drobné ruce na mém pozadí a následně mnou projela elektrizující vlna bolesti, jasně..na pláži jsme gel neměli ale co, za krátko to přešlo a já si tak mohl užívat. Bylo to.. úžasné, jiné .. Za krátko už mé tělo projela vlna tepla. Vyčerpaní ale šťastní jsme padli do písku a nechali na sebe pražit slunce do doby, než jsme usnuli. Probudilo mne až hlasité pokašlání, trnul jsem s sebou a nademnou stál Shin.

" Tak to jsem zvědav, jak mu tohle chcete vysvětlit.. "

V tu chvíli se probudil i Kiro, jehož reakce mi zaskočila. Zívl, mávl rukou, řekl že to něják pochopí a shoulil se mi zpět do náručí. V tuhle chvíli jsem nechápal nic, ale měl jsem jeho.. objekt mé touhy.. Na ničem mi v tu chvíli nezáleželo víc.

                                  KIRO

Nechtěl jsem řešit,jak mu to pak vysvětlit.Nechtěl jsem řešit vůbec nic.Yuova blízkost mne naplňovala zvláštním pocitem štěstí a spokojenosti.Cítil jsem to,co se s Strifym už dlouho ne.Při pohledu na  krásné tělo na kterém se oslnivě třpytily krystalky písku mnou projela podivná slabost.Jeho nejistý pohled mne spaloval neuvěřitelným žárem.Mé srdce divoce tlouklo,myšlenky a pocity se míchaly v mnohobarevný koktejl.Na Strifyho jsem vůbec nemyslel.Má mysl i city patřily teď pouze jemu.Pořád mne měl ve své moci,i když  teď vypadal poměrně nejistě.Shin se díval z jednoho na druhé a bylo vidět,že i on sám neví,co si myslet.

                                YU

Než jsme si stihli cokoli říci, nastal další šok. Ano, přišel..Za Shinem se rázem objevil Strify, který těkal očima z Kira zpět na mne.. Vyplašeně jsem se podíval na něho a zpět na Kira s tím, že jsem počítal, že to co se právě stalo bral pouze jako hru. Ovšem, zmýlil jsem se. Z mých nepatrně smutných myšlenek v tuto nehezkou chvíli mne vytrhla Kirova dlaň, chytajíc mne okolo krku a polibek na tvář.. " Já.. bylo mne to jasné, ale nezlobím se, přeji Vám to. "  Pronesl Strify a dál ho to nezajímalo..Jako by se nic nestalo, jakoby najednou Kiro pro něj nikdy neexistoval.. Podíval jsem se na něho v domění utěšit ho, ale evidentně to nebylo potřeba. Kiro mne chytl kolem pasu, pomohli jsme si navzájem na nohy a následovali kluky směrem k hotelu. Strify se choval naprosto přirozeně, dokonce byl i veselej, což mi nedávalo smysl již vůbec.. " Tááákže, čokoláda, šamaňské, něco tvrdšího.. pár kostek ledu a jahody, to vše prosím na pokoj č. 5! " rozlehlo se k číšníkovi Strifyho křiknutí. Nevěřil jsem vlastním očím a nyní snad ani uším. " To je dobré Yu, my... stejně jsme se asi chtěli rozejít, prostě.. neklapalo nám to.. naše " domácnost " by prostě nešla. O to raději jsem, že bude s Tebou, s někým koho znám a mohu mu věřit..Ale teď již hurá na pokoj, jde se slavit !! a nezapomeň, úsměv, jako staaaaar! " přilétl ke mne a roztáhl mi koutky od ucha k uchu že jsem se vážně musel smát. Tenhle den jsem nechápal nic, ale nevadilo mi to, získal jsem Kira, to křehké stvoření, kterému tluče srdíčko nyní jen pro mne.. Z myšlenek na jeho krásné tělo mne vyrušila rána. Můj a nyní již i ostatních pohled spočinul na Romea, lezérně se opírajícího o futra dveří.

                                    KIRO

O co tu jde? Strify jako by to věděl už dávno. Chová se tak přirozeně .Nic sem pro něj neznamenal? Hloupost...Jen nechce dělat problémy .Je pořád stejný. Ale hlavní je, že mne a Yuovi již nestojí nic v cestě. Jsme jen já a on. Navždy. Nikdo mi ho nevezme. Nevím co ani proč se stalo. Ale jsem rád že to tak je. Najednou proud myšlenek jako by protnula dutá, hlasitá rána. Co to do čerta ty kluci zase vyvedli???

                                      YU

Po hlasité ráně se po pokoji rozlehne hlasitý výbuch smíchu.. Unaveně se zvednu z pohodlnného křesla a jdu se podívat, co zase vyvedli. Když spatřím Romea na zemi a Shina pod ním, pochopím, že Roumí nebyl moc střízliv a Shin mu jaksi.. vběhl do cesty. Nejde mi nesmát se. Dnešek byl vážně znavujícím dnem, rozhodnu se tedy zalést do svého pokoje, alespoň si lehnout a odpočívat, když už nespat.. " Dobrou vespolek, sorry.. ale jsem mrtvej ! " prohlásil jsem a zabouchl za sebou dveře. Padl jsem na postele oblečen, v botech, prostě tak, jak jsem dveře zavřel. Chvilku jsem koukal do stropu a bezhybně ležel, vážně jsem toho měl tak akorát. Odhrnul jsem závěsy z okna a pustil do pokoje trochu měsíčního světla.. Měl jsem překrásný výhled na pláž očerněnou clonou noci. Složil jsem se zpět do postele a koukal někam do dálky.. Chtělo se mi přemýšlet, ale už i na to jsem byl dost unaven.. Světlo zhaslo již i ve druhém pokoji, hluk také přestal..Kluci šli už také spát? přišlo mi to divné, v tuhle dobu..ale asi měli také dost.

                                         KIRO

Všude se rozhostilo ticho. Všichni toho máme dost..Co Yu? spí? možná bych se mohl jít podívat. Vstanu z postele a jen tak jak sem, ve spodním prádle se tiše připlížím k jeho dveřím. Ticho.Asi spí. Nebudu ho rušit. Sednu si k jeho dveřím, zády se opřu o chladné dřevo a konečně přemýšlím. Jaký je? Doopravdy...Jak moc dobře ho znám? dobře...známe se přece roky. A proto ho miluji. Ano. Miluji ho..protože když se tváří neštastně udělají se mu něžné vrásky na čele. když se usmívá má sladké dolíčky ve tvářích, má ty nejkrásnější oči a pro jeho rty bych vraždil...nenechám nikoho aby  mu ublížil.nikdy..

                                           YU

Co teď asi dělá Kirouš? leží? spí? je venku? v téhle tmě.. je tam chladno.. Slyším nějáký pohyb za dveřmi, nedá mi to a vstanu..tak jak jsem..rozcuchanej jak když jsem vylezl z pračky. To si jde určitě zase Luko pro pití do lednice a zakopl, jako vždy... Rozmrzele otevřu dveře s tím vědomím že mu řeknu že si spletl moje dveře se dveřmi od kuchyně ale .. Kiro? vydechnu a na okamžik se mi zatají před očima když ho spatřím u mých dveří.. " Já.. já šel do kuchyně.. " vykoktá ze sebe.. " Lásko.. k.. kuchyň je na druhé straně.. a šel? vždyť sedíš? " pozdvihl jsem obočí nechápavě, poškrábal se ve vlasech a čekal co z něho vypadne dál.


                                     KIRO

Vypadá božsky. Vlasy má roztomile rozuchané a tváří se jako malé dítě když před něj postavíš krabici s čokoládou. Asi čeká co mu odpovím. Zvadám se a z příma mu pohlédnu do těch nádherných očí. "Víš lásko já.." a nedokončím větu. Obejmu ho kolem pasu a lehce, něžně ho políbím. Pořád chutná stejně sladce ale teď přece jen jinak. Je můj. A já jeho. Konečně. Asi sem si to přál už dlouho...kdo ví... Druhý polibek trochu prodloužím a rukou sjedu na jeho bok. Trochu se k němu přitisknu až slabě zavrávorá. Tohle nečekal.

                                    YU

Já.. já nemohl usnout.. zašeptal jsem skoro neslyšitelně.. Evidentně chtěl něco říci, ale já ho umlčel přiložením prstu na jeho rty. Rty hebké jako hedvábí.. Rukou ho chytím za pasem a posunu  do svého pokoje. Zavřu dveře, napadlo mne zamknout, ale bohužel jsem to neudělal. Ššššt, ať nevzbudíme ostatní. Nestačil jsem doříci větu a jeho nahé stehno mi přejelo po mém. Mělo to na mne doslova omamující účinek. Zaklonil jsem hlavu v přívalu slasti. Položil jsem Kira jemě na postel a chystal si to řádně užít, v suchu, v teple.. V tom se otevřeli dveře. " Yu, prosímtě, kde mám.. " rozsvítilo se světlo a ve dveřích stál Strify. " J.. já.. pardon.. nenechte se rušit.. jen jsem hledal klíče.. " Zasykl Strify když byl již na odchodu. A víte Vy co? ráno se to oslaví! .. křikl Strify a odešel. Nechápali jsme ani jeden, tak jsme šli raději spát. Ráno nás probudil budík, no.. budík..Strify házející po nás polštáře. Pojďte, honéém.. Nikdo nechápal. Všichni ještě rozespalí se sešli dole v hale.. " Taaakže, šapmaňské, jahody, ledové kostky, nějákou tu čokoládu a něco tvrdšího! " zakřičel Strify na číšníka a my nechápali snad ještě víc.

                                  KIRO


Co to ten Strify zase vyvádí pro draka? To je opravdu neuvěřitelné .Zase by slavil. No zase. Včera to moc nevyšlo. Jen se divím že vše vzal tak s klidem. Ale co, nic lepšího si nemůžeme přát. Mmm takže čokoláda a jahody. Jahody. Mám nápad. Na dnešní noc Yu hned tak nezapomene. Nevědomky se začnu potutleně chichotat.

                                  YU

Zpozoruji Kirův záludný úsměv a trošku s nadšením a překvapením čekám, co chystá.
Nadšeně jsme se vrhli do pokoje a slastně sebou plácli na gauč a do křesel. Během několika minut dorazila objednávka. Orosená láhev šampaňského, krvavě rudé jahody a lahodná čokoláda. Strify rozlil šampaňské do sklenek a svou zvedl k přiťuknutí.Na tuhle skvělou dovolenou a na nový, šťastný pár ! řekl a ťukl si s ostatními.

                                  KIRO

Yu mne opatrně chytil kolem pasu a přitáhl k sobě. Položil jsem mu hlavu na rameno a nechal se unést vzpomínkami na pláž. Vracel jsem se zpět, k bouřce, jeskyni,prvnímu polibku..Tělem mi projela lehká vlnka vzrušení. Yu se pomalu sklonil a něžně mne líbl na rty. Nečekal jsem, že by to Strify vzal tak klidně, ale byl jsem za to neuvěřitelně rád.

                                  YU

Když už se doslavilo, šel kažý po svých, původně jsem se chtěl Kirouše zeptat jestli bude u mne nebo ne, ale než jsem to stihl byl jsem vstrčen do pokoje. Kiro zamknul? a.. má s sebou jahody? a i ty čokoládu? hmm.. začnu se usmívat při představě toho malého krásného tvorečka podemnou.. Počkám až vše polží a začnu jej jemě líbat a aniž bychom přestali posadíme se na postel. Zajedu mu rukou do vlasů a druhou pod tričko. Nemůžu se jeho polibků nabažit. Zakloním mu hlavu, abych měl k jeho ústům lepší přístup a obkročmo si sednu na jeho klín. Začíná se mi poddávat, což je dobře. Zapřu se rukama do jeho ramen a povalím ho na postel. Doslova z něj servu tričko a hodím ho kasi za nás. Aniž bych se přestal rty dotýkat jeho tváře, přejdu až skoro k jeho rtům. Místo toho, abych ho však políbil, zvednu obličej jen pár milimetrů nad jeho a otřu se svým nosem o ten jeho. Vezmu jahodu a jemně mu s ní přejdu po rtech , Něžně s ní sjedu dolů, až ke špičce nosu. Přiložím ji zpátky na jeho horní ret a dokreslím tak čokoládovou cestičku až k bradě. Chvíli se zamyslím. Dojdu k závěru, že by bylo plýtvání, nechat tu čokoládu tam kde je a tak se tedy sehnu, abych ho té ozdoby zbavil. Políbím ho něžně na špičku nosu a jazykem olíznu čokoládu. Chutná ještě líp, než samotná. Pomalu se jazykem přesouvám přes kořen jeho nosu nahoru a dávám si pozor, abych na cestě ani kousek té sladké dobrůtky nenechal.

                                 KIRO

Ale notak! to není fér. Tohle sem mu přece měl provádět já. Ale to nevadí.oplatím mu to. Víc než si umí přestavit. Když doslova zlíbá čokoládu z mého obličeje tak ho nežně položím na postel. Miluji ten jeho pohled plný očekávání. Něžně ho políbím na krk a stoupám až k ušnímu lalůčku. Špičkou jazyka ho něžně polechtám na uchu a potom se od jeho tváře vzdalím. Začnu mu pomalu, pomaloučku svlékat triko a přitom políbím každý milimetr jeho hladké kůže. Každý  milimetr nově odhalené kůže je pro mě jako droga, nemůžu si pomoct. Miluji ho. K zbláznění..

                                   YU

Rozhodl jsem si s ním trošku pohrát, nene.. takhle ještě ne.. Překulím ho zpět na záda a dříve než by stihl nějáký protest, jazykem obkroužím jednu jeho bradavku a něžně ji skousnu mezi zuby. Slyším jak zrychleně dýchá a můžu sledovat jeho hrudník, který s každým nádechem stoupá, aby pak zase znovu klesl. Tak strašně mě to vzrušuje.. Asi to pochopil, i když nahlas jsem nic z toho neřekl, tuším že stačí se na mne podívat. Milimetr po milimetru mu začnu stahovat i jeho poslední kousek oblečení. Podívám se na něj a všimnu si, jak tiskne silou víčka k sobě. Musí to být šílený. Ještě, že nejsem na jeho místě. Pobaveně se usměju a škádlivě si skousnu spodní ret.

                                  KIRO

On se rozhodl že mne snad utrápí. Ale tohle trápení si rád nechám líbit. Ví jak na mne. Rukama mu něžně prohrábnu vlasy. Je nádherný. Neznám nikoho kdo by byl krásnější než on .Umí si se mnou pohrávat jako nikdo. Vlna vzrušení mi naprosto zatemnila mozek. Najednou nemám vůbec schopnost přemýšlet , poddávám se jeho dotykům. Svléká mě a já se nepokouším bránit, proč vlastně, nemusím. On je můj střed vesmíru. Naprosto nikdo jiný pro mne neexistuje.

                                  YU

" Sakra už!! " slyšíme najednou nadávku jenž se nedá přeslechnout. Romeo? všechno ok? donutím se vstát z postele protože to znělo dost.. zvláštně.  " Ne!! nic neni ok! " Praští pěstí do zdi a  oklepe se protože vypadá trochu jako zmoklej pes.. Venku prší, je vedro, nedá se tam dýchat a nikdo mi neposlouchá... " Klid brácho.. já Tě poslouchám.. " ujistím ho a kývnu hlavou aby se posadil k nám na postel. " No, tak? co se děje? "  " Shin.. je v nemocnici.. chtěl jsem to říct Strifymu jenomže ten si všímá jenom zrcadla! " " Klid.. hlavně klid.. podal jsem mu sklenici vody a pobídl ho ať mluví.. " .. 

                                ROMEO

" Já sám nevím..prostě šel ven, bylo mu zle a pak se složil.. prostě byl najednou na zemi a.. nehýbal se.. ale už je v pořádku..snad.. můžeme za nim přijít zítra říkal doktor.. "