Nemocnice na kraji gay Straße 4.

27. února 2009 v 16:36 | Kitty a Peth
Shin

"Zlatíčko, musíme dopapat tu pizzu a pak chci to číslo na Kikínka. Snad se mnou bude chtít ještě mluvit. A ty ručičky dej zase pryč, hm?" políbim Hannese na nosík a du si sednout na svoji židli. Konečně si oblíknu i tu botu a začnu spořádávat tu pizzu.





Yu

Po chvilce ji zase sníme…už sem fakt plnej …sem měla skoro dvě pizzy..zas budu muset cvičit jako blázen…konečně zaplatíme a vyjdem z restaurace.."tak deme teda do ordinace? Pro to číslo?" usměju se na Roba. Ten kývne, atak se vydáme směr nemocnice….


Kiro

Ještě to chvilku oddaluju, ale potom du nakonec domů…přece jen už se stmívalo…potichu odemknu a začnu se zouvat. Snažim bejt co nejtišeji, nerad bych se střetnul s tim hajzlem …. No…ale pozdě…už stojí nademnou…



Shin
Konečně jsme došli do ordinace, takže jsme začal Hannese prosit. "Tak, zlatíčko, dáš mi to číslo viď? Když sem byl na tebe tak hodnej v tý pizzerii" usmál jsem se a šel k němu.


Filip
Slyšel jsem otevření dveří. Asi Kristián. Šel jsem tam a kdo tam nestál. "Ehm...kdes byl, mladej? Máma potřebovala pomoct s obědem a ty jako nikde!" zvýšil jsem hlas.


Yu

Šibalsky se usměju. "A když ti ho nedáám…tak co budeš potom dělat? Mno?" vezmu Roba kolem pasu a políbim ho. Já se do něj snad fakt zamiluju … "No dobře..smiluju se nad tebou .." řeknu nakonec, když vidim ty jeho prosící očíčka a ohnu se k šuplíku.."tady někde to bude…" po chvilce štrachání vyndám malej papírek a podám ho Robovi: "tak prosím, tady to je."


Shin

Waaah, ani nemusim moc prosit! Ten je na mě tak hodnej. "Děkuju broučku. Ale stejně aspoň malou odměnu si zasloužíš" lehce se usměju a přitáhnu si ho jemně k sobě. "Máš krásný rty" podotknu a potom se do jeho rtů lehce vpiju.


Yu

Usměju se na něj: "tak už honem běž mu něco zavolat nebo napsat…" podotku, když už Rob vychází ze dveří. "Jo ale moment..žádný prasárny" podotku a zasměju se. Rob na mě hodí jen takový výraz jakože: neměj starost a odejde…


Kiro

A jéje..už je to tu zase..to mi fakt chybělo. "byl sem venku, kde jinde.." podívám se trochu naštvaně na Filipa…je to můj nevlastní otec, lepšího si máma fakt vybrat nemohla..možná je hezkej a má fakt dobrou postavu, ale jinak je to vymydleném magor…


Shin

Tak jo..Začnu psát sms. "AHOJ. EH..JA SEM TAKOVA TA "SESTRICKA" Z NEMOCNICE, JESTLI SI PAMATUJES. NEZASEL BYS NEKAM?" ještě asi desetkrát si to přečtu a pak usoudim, že je to dobrý a odešlu to.


Kiro

Zapípá mi mobil, takže se hezky rychle odeberu do svého pokoje, protože Filip by ze mě ještě chtěl vytáhnout, kdo to je, jeho rodný číslo, číslo bot, číslo baráku, ičo, dičo…ty pičo to je fičák…kdo to jako je? Zeptám se sám sebe, když si tu zprávu přečtu … Zapřemýšlím a potom mi to docvakne. Ježiš to je ten krásnej kluk z nemocnice?! Ale proč mi proboha píše? Dyť má přítele…no ok neřešim a odepíšu mu: "NO JASNE, ZE SI TE PAMATUJU, JAK BYCH MOHL ZAPOMENOUT…A KAM BYS CHTEL JAKO JIT? XD" jo fajne..odešlu to..



Shin

Jo, dobrý, neodradil jsem ho odpoledne v tý pizerii. No jo, ale kam ho vzít? Na striptýz? ne, to by nešel xD. Tak asi do nějakýho baru. "JA NEVIM, TAK BUD NECO NAVRHNI TY, NEBO NEJAKEJ BAR BYSME MOHLI, NE? xP" napíšu a netrpělivě čekám co napíše.


Kiro

Lehnu si na postel a sám pro sebe se usmívám. Bože kde na mě jen vzal číslo? No ale neřešim, hlavně, že si píšeme..božeee.se snad rozplynu … "JASNE, TAK CO ZA HODINU V BARU NA NAMESTI? JMENUJE SE TO TAM "POD ZEMI"" odešlu. Sem celej natěšeném..možná, že ho za hodinu uvidim pěkně zblízka…


Shin

"HM, TO MI DOCELA VYHOVUJE. ALE URCITE PRIJD! TESIM SE ^^ ZATIM PA xP" odepsal jsem a rychle sem běžel domů. Tam rovnou do koupelny a začal jsem se líčit. Pak ještě musim vybrat oblečení, ale to snad bude rychlí.



Kiro

Wááá božee, jak si může myslet, že bych nepřišel? Hodil sem mobil na postel a honem šel vybírat oblečení. Ze skříně jsem vytáhl černý kalhoty a bílou docela průsvitnou košily. Jo..do baru ideální..to se musí nechat … ještě honem nalíčit, popadnou peníze, mobil a za tři čtvrtě hodiny je hotovo. Rychle se proplížím kolem kuchyně, aby mě nikdo neviděl a skoro se odplazim ven. Zamířím směr bar. Doufám, že to stihnu, pořád kontroluju hodinky. Pět minut … přidám do kroku a po chvilce vejdu do baru a rozhlídnu se … doufám, že si nedělal srandu ..


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zrzek995 zrzek995 | E-mail | 27. února 2009 v 20:06 | Reagovat

jaj boží....XD, hej to je jako žrádlo jen byste to mohli psát delší, dycky v tom nejlepším to utnete a já pak šílím co bude v tom dalším...já vim, že jsem náročná, ale tyhle povídky miluju takže vám pokoj nedám XD

2 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 27. února 2009 v 20:39 | Reagovat

Muhehehe ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama