Posledni hodiny lásky - 1.

11. srpna 2008 v 22:04 | Kitty a Peth
Chci vás jen upozornit, že je to jednodílná povídka, ale musela sem to titulku napsatu tu 1 ;D dík za pochopení <3
____________________________________
Smích. Smích a zase jen smích. Už mě to nebavilo dál poslouchat. Slyšel jsem ho všude. I přes zavřené dveře do mého pokoje. Vedle si Strify a Yu zase něco povídají. Vlastně si pořád něco povídají…A nejen to…bohužel…jen když si na to vzpomenu, sevře se mi žaludek. Se Strifym jsem začal chodit asi před měsícem. Dokud se neobjevil Yu. Byli jsme zrovna na plovárně, když se tam Yu ubejvil se svojí partičkou. Strify je chvíli sledoval a potom se přidal k nim. Od tý doby už se mě moc nevšímá.

Zkrátka..Nechal mě bejt a odešel k yuovi. Natáh si ho do svýho pokoje. Kdyby se Yu choval normálně…tak to začas možná skousnu. Ale tohle ne. Chová se ke mně jak k někýmu poskokovi…co poskokovi…jak k prašivýmu psovi. Nejhorší je to, že k tomu nabádá i Strifyho, kterej už v tom taky začíná. Chtěl jsem už několikrát odejít, ale nemám peníze a mamka pracuje někde v zahraničí. Už hrozně dlouho jsem o ní nic neslyšel…….Sedím smutně na posteli a poslouchám, jak se ve vedlejším pokoji zase něčemu smějou….trochu našpicuju uši, ale to jsem asi neměl dělat…"Jo, ten nos má vážně strašnej, vypadá jak rypouš sloní……" další výbuch smíchu…Smutně sklopím pohled k zemi. Takovej Strify nikdy nebýval. Venku už zase začalo pršet…Najednou se u mého pokoje rozlítly dveře a v nich stáli ti dva…"Hele Kiro, docela pěkný počasí ne? Co kdybys šel na jahody?" prohlásil yu, načež se oba zase začli tlumit…"Dejte mi pokoj.."odseknul jsem a snažil jsem se koukat do zdi před sebou…"Pokoj máš celkem slušnej" odvětil Strify a smál se na celý kolo…"Hele vypadni teď tak na 5 hodin, jo? Příde sem návštěva a uděláme párty, tak abys tady nepřekážel" s těmito slovy zase odešli do pokoje…Mrzelo mě to, ale byl jsem taky šíleně naštvanej…..Hodil jsem přes sebe mikinu, kterou jsem měl přehozenou přes židli..sbalil si pár věcí, batoh hodil přes rameno a odešel jsem do deště……. Déšť po chvíli ještě víc zesílil a já neviděl na krok. Ke všemu foukal hrozně silnej vítr, což mi taky cestu neulehčovalo….Nemoch jsem jít…nemohl jsem vidět, ani slyšet………Ale najednou….Velká rána….Zatmělo se mi před očima, viděl jsem jen záblesk světel..nic víc…všechno kolem potemnělo a déšť už nebyl tak hlučný … až nakonec utichl úplně
……
>>>>>>>>>><<<<<<<<<<<
Pootevřu jedno oko a nevidím nic jiného než doktory v zelených pláštích a slyším pípání přístrojů..Bolest je příšerná, avšak zmůžu se na jedno slovo, který sem chtěl říct strifymu už hodně dlouho…."Miluju tě" zašeptám si spíš tak pro sebe. Bolest pomalu začíná ustávat…až najednou…všude tma a já už se nikdy nepodívám do toho obličeje, který jsem tak rád pozoroval. Nikdy se nedotku jeho ruky. Nikdy neucítím jeho vůni…Je po všem.
By: ???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moni Moni | E-mail | Web | 12. srpna 2008 v 10:36 | Reagovat

Jeeeeeeeee.....to bylo klásný...

2 Terezka♥♥♥kilooo♥♥♥ Terezka♥♥♥kilooo♥♥♥ | E-mail | Web | 15. srpna 2008 v 19:53 | Reagovat

to bylo krasny ale smmutny melo to skoncit dobre ze treba potkal Shina  ati dva se dali dohromady

3 Angee Angee | Web | 20. srpna 2008 v 12:50 | Reagovat

Waaah...proč tak smutná povídka zrovna když potřebuju rozveselit? Zrovna když můj Kaname....Waaaah :´(

4 Keyt Keyt | 27. října 2008 v 12:09 | Reagovat

nemůžeš vymyslet něco veselejšího?

5 Aki Aki | 11. prosince 2008 v 21:48 | Reagovat

Pěkný ale smutnýý :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama