Návrat do minulosti ( 1 )
1. července 2011 v 18:10
|
FF :)
Seděl tak, jak byl zvyklý.. opřený o ´pofiderní stůl nebo to, co ho připomínalo.. V ruce cigaretu, vlasy rozpuštěné, padající mu kolem ramen, spíš do světla.. světle hnědé, na špatném světle špinavě blonďaté.. nepřemýšlel, nerozjímal.. prostě seděl, před sebou tác s vypitejma panákama a popel padající na zem.. " Ehm, promiň .. já bych jen ráda prošla víš " Ozvalo se za nim a v mladíkovi jako by ho nožem bodli cuklo. Jo, jen běž .. Nenamáhal se ani zvednout hlavu aby dívce pohlédl do tváře.. jeho tělo nezdobilo nic moc, pouze černé odění, červená košile a pár šperků. Pouze se posunul aby dívka mohla vyjít ven. " Díky, mockrát.. " ozvalo se za nim opovrživě. Tón jejího hlasu jej probral, ale než se stihl opstavit na vlastní nohy, dívka byla pryč..
"Idiot" zasyčela dívka skoro až šeptem,jen tak sama pro sebe.Co si o sobě myslel?nějakej opilej blbec co si přijde hrozně neodoletelnej?Takový vážně miluju.Rozčílením lehce zrudla,posadila se na chladné žulové schody před jakýmsi domem ke kterému se dostala ani nevěděla jak.Do očí jí padl pramínek jasně zrzavých vlasů který vyklouknul z ledabyle upraveného copu.
Po dlouhé době vytáhla krabičku cigaret, rozklepanou rukou vytáhla zapalovač a lehce si ji vložila mezi rty. Zrzavé vlasy mizející pod nánosem černé vrstvy na vlasech velice snadno mizely a nebejt jejich pronikavě smaragdových očí, ani by ve tmě nebyla poznat. Něco ji táhlo zpět .. tam, od kud utekla.. Ale ne pro to, že by chtěla ale pro to, že ji bylo líto toho kluka.. neznámého kluka, kterého v životě neviděla ale něco na něm bylo jiné.. Pomalu vstala, ušla stejnou trasu zpět, cestou vykouřila ještě pár cigaret a když poslední típla o kus stěny od baráku, byla opět před vchodem.. před tím vchodem, který tak nenáviděla.. Před místem, kde zažila tolik věcí a přísahala, že už se tam nikdy nevrátí.. A přecijen se vrátila.. po 3 letech .. pomalu posunula mříž která byla u vchodových dveří a řetěz, jenž byl místo zámku s lehkým pohybem servala pryč..
Vrata se s těžkým vrznutím otevřely. Zmístnosti se valil pach starého zatuchlého cigaretového kouře,piva a kořalky.Nenáviděla to tam.Na dvoře se zastavila a zamžhourala do tmy,zda ho někde nezahlédne.Byl tam...Seděl na kraji dvora opřený o ten starý,rozežraný stůl a kouřil další cigaretu.Nerozhodně přešlápla ale pak se k němu přece jen vydala.
" Jak ti říkaj? " .. Hej! tak slyšíš? jak Ti říkaj? .. a co tu proboha vůbec děláš? .. Trochu se zděsila při pohledu na něho. " Říkej mi ... co já vim.. jak chceš .. nemam jméno .. " Dívka se zarazila.. " Ok .. tak fajn .. budu Ti říkat třeba Zir.. Ale teď už mi konečně řekni, co děláš tady.. naléhala víc a víc. " Sedim a kouřim? " Podíval se na ni a věnoval ji jeden ze svých úsměvů. To ještě ovšem nevěděla, že úsměv je u něho skoro cizí slovo, kterého se bojí. Pojď, tady nemůžem zůstat, pobídla ho a zvedala ze země. " Kde bydlíš? kam chceš zavést? ".. " Nikde, otec mi vyhodil .. " Jeho odpověď ji zabolela. Nemohla ho nechat venku samotného.. A už vůbec ne v tom stavu, v jakém byl.. Byl pomlácený, špinavý, pocuchaný .. přez krev v obličeji mu skoro nebylo vidět do tváře a smrděl jako lihovar osobně. " Ok, tak půjdeš ke mne.. a bez odmluv.. to myslim vážně.. " .. Chlapec ji ani nepoděkoval a bez nejmenší námitky se potácel za ni.
Yu je opět černovlasý!
1. července 2011 v 17:26
|
* YU *
http://a5.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/265178_222692294419633_112934382062092_782435_633905_n.jpg
Omluva
1. července 2011 v 17:24
omlouváme se všem, že jsme teď neaktivní, ale z důvodu stěhování nebyl ani v nejmenším čas. Nyní budeme napravovat, co se dá. Inu jako vždy, novinky nám zasílejte prosím, na E - mail. Děkuji a zůstáváme s pozdravem,
C.B.Liebe
Strify v Praze!
25. dubna 2011 v 16:54
|
Cinema Bizarre
Je možnost mít Strifyho v Praze, pro více info klikněte na odkaz, tak se přidávejte!
http://www.facebook.com/PragueEargasm?sk=wall
Včerejšek ( 2 )
19. dubna 2011 v 14:37
|
FF :)
Příliš hlasitá hudba, pár panáků Fernetu navíc a bezohledná těla lidí tančících v extázi na jeden z aktuálních diskotékových hitů musí zákonitě zapřičínit nevolnost. Když už se stav zdá nesnesitelný, Kiro se zastaví a pokusí se do plic nasát trochu vzduchu. Těžký úkol. Není tu hnutí. Lidi do sebe narážejí jako pomatení. Není nad poklidně strávený páteční večer po boku své drahé polovičky, ušklíbne se pro sebe. Měl Rickyho návrh odmítnout už včera, když o tomhle klubu padla první zmínka. Mohli zůstat v pohodlí domova, pustit si film, otevřít si víno… Vidina krásného večera se mu rozplyne před očima. Kiro si hlasitě povzdychne. Místo toho se snaží za každou cenu bavit - jenže společnost mu dělá kromě Rickyho také nesnesitelná bolest hlavy, únava z nevyspání a dav přiopilých lidí zabíjející páteční nudu v tomhle zkurveným klubu! Líp už to dopadnout ani nemohlo, pomyslí si hořce.
"Co je?" šťouchne do něho Ricky.
"Není mi dobře," zašklebí se Kiro a prosebně ukáže směrem k baru.
"Vždyť jsme teď přišli!" zavrtí Ricky odmítavě hlavou.
"Jdu si na chvíli sednout, bolí mě hlava," pokračuje Kiro.
"Co říkáš? Neslyším tě!" rozhodí jeho přítel ruce. Kiro zatne zuby a beze slova se k němu otočí zády. Pokud bude chtít, může ho následovat. Proklestit si cestičku k jediné volné barové židličce se zdá být nad lidské síly. Ale povede se. S úlevou dosedne a ohlédne se. Rickyho nikde nevidí. Asi nemohl za žádnou cenu opustit střed parketu. Čím dál tím lepší.
"Co si dáte?" zařve na něho vzápětí zmalovaná barmanka.
"Nic,.. nic nechci, děkuju," odmítne.
"V tom případě uvolněte místo druhým," Kiro se na ni nechápavě podívá. Tohle je snad noční můra! Beze slova se zvedne a zamíří k východu. Je mu upřímně jedno, jestli ho bude Ricky hledat. Stejně je to všechno jenom jeho vina!
S prvním závanem chladného vzduchu se mu nepatrně uleví. Jako by smysly postupně otupovaly. Volným krokem zamíří k domovu. Třeba to Rickyho za chvíli omrzí, zadoufá. S každým dalším metrem o poznání vystřízliví. Zastaví se. Měl by se vrátit. Najít Rickyho a odvést ho domů.
Ne, neměl se vracet, hlavou mu prolétne příliš bolestivá vzpomínka. Pokusí se otočit na bok a vypnout. Nevzpomínat, teď už je stejně všechno jedno. Stalo se.
Zde hledá 